Recent Posts
středa 31. prosince 2008
142. den
úterý 30. prosince 2008
141. den
pondělí 29. prosince 2008
140. den
neděle 28. prosince 2008
139. den
sobota 27. prosince 2008
138. den
pátek 26. prosince 2008
137. den
136. den
čtvrtek 25. prosince 2008
135. den
úterý 23. prosince 2008
134. den
pondělí 22. prosince 2008
133. den
neděle 21. prosince 2008
132. den
131. den
pátek 19. prosince 2008
130. den
čtvrtek 18. prosince 2008
129. den
středa 17. prosince 2008
128. den
úterý 16. prosince 2008
127. den
Adventní věnec!
Na adventním věnci je poslední nezapálená svíčka. Ten velký večer už se blíží a já se nemůžu dočkat.
Bětka měla od rána jenom 37, takže řádila jak tajfun. Otík jí byl rovnocenným partnerem. Mě se povedlo připálit příkrm, tak jsem vytáhla zavařená jablíčka. Než děti stihly ochutnat svoje první ovoce, tak si v něm Verča vykoupala nohu a ohodila zeď. Bětka měla potřebu mi asistovat a tak krmila Otíčka...no pěkně jsem si zauklízela.
Večer hrála Bětka s tatínkem nějakou hru a tak jsem zaslechla:
Marek: najdeš si kartičku státu...
Bětka: Cože? S jakým tátou?
Marek: No kartičku s vlajkou země.
Bětka: Z tebe?
pondělí 15. prosince 2008
126. den
neděle 14. prosince 2008
125. den
sobota 13. prosince 2008
124. den
123. den
čtvrtek 11. prosince 2008
122. den
středa 10. prosince 2008
121. den
120. den
úterý 9. prosince 2008
119. den
Čertíci a andílek!
Nějak jsem z Verunky nedokázala udělat čertíka. Ona je prostě jasnej andílek! Je to taková pohodářka. A když se usmívá (a ona se usmívá skoro pořád), tak se jí dělaj takový rozkošný ďolíčky ve tvářích.
Bětka to je jasnej čertík a Otík samo taky. Tihle dva si jsou příšerně podobní.
A teď smutná zpráva: odešla nám myčka. A ani nezamávala na rozloučenou. Mrcha jedna!
A konečně po mnoha dnech čučení na oblohu bylo dneska nebe vhodné k fotografování...jenže já neměla čas. Běželi jsme do Sokola. Takže zase nic. Ale pevně věřím, že se to zlepší.
neděle 7. prosince 2008
118. den
To je zvláštní co všechno se dá v prosinci najít. Nikdy jsem ty trávníky takhle detailně nezkoumala, ale teď jak hledám co vyfotit...
Dneska jsem slyšela Otíkovo první "gagaga"
Verunka se krásně staví na čtyři (když na sobě nemá plenu), zlepšuje styl plazení.
A dneska...dneska se mezi mě a Marka vrátilo...něco...nevim jak to nazvat, ale najednou je to zase jako dřív. Poslední měsíc - dva jsme se dost hádali (většinu hádek jsem vyvolala já...nějak jsem si nemohla pomoc). Ale dneska byla celý den taková příjemná a uvolněná atmosféra. Když tu byla na návštěvě pratchýně, tak nám s Markem stačilo se na sebe podívat...vůbec jsme si nemuseli nic říct...a oba jsme věděli! Tyhle chvíle já naprosto zbožňuju. A rozhodla jsem si je v sobě pěkně střádat a hromadit...však se mi vzpomínky na ně jistou budou ještě někdy hodit.