Recent Posts

středa 13. července 2011

Hudební dinosaurus!

Nedávno jsem zaslechla rozhovor dvou slečen pubertálního věku. Bavily se o muzice. Rozněžňovaly se nad mě zcela neznámými jmény. Často jsem ani nepoznala zda zrovna probírají skupinu či zpěváka nebo snad dokonce něco úplně jinýho:o)

A tak mě napadlo, jestli bych se náhodou neměla v tomto směru začít trochu vzdělávat. Aby si o mě Bětka za pár let nemyslela, že jsem dinosaurus. Jenže když se nad tím zamyslím, tak mě už asi prostě nic nepomůže...já už budu jenom fosilnět a za pár let na mě budou vlastní děti koukat jako na naprosto vykopávku.

Mám pocit, že čím jsem starší, tím starší muziku poslouchám. Mojí momentální "novinkou" objevenou před pár měsíci je toto:

To je prosím pěkně písnička z roku 1979. Je starší než já. Díky internetu jsem si hned stáhla dvě alba této skupiny...v časové řadě už jsem se dostala k roku svého narození! Jistě uznáte, že je v mém případě asi zcela nemožné, abych dohnala čas a dostala se k muzice dnešní doby:o) 

Dalším mým nešfarem je láska k muzice české! Už na střední škole jsem se před maturitním plesem lehce chytla se spolužáky při výběru písničky na sběr desetníků. Já navrhovala Prachy jenom prachy nečekají od Pražského Výběru (no uznejte, že se to na tu chvíli, kdy se všichni plazej po zemi a hrabou drobáky opravdu hodí:o)) a oni se ofrňovali, že to teda v žádném případě, vždyť je to ČESKÉ!!! Fuj! Takže jsme pobíhali po kulturáku za rytmu písně Money, Money, Money...jak originální! V té době hrála tato píseň na každém maturáku, který jsem navštívila.

Dalším dobrým zážitkem byl výběr svatební muziky. Kdyby mi kamarádky z diskuze nevybraly Gumpa, nastupovali bychom s Markem v rytmu Amóra, tedy písně Čau Amóre, čau..no aspoň bychom to měli brzo za sebou:o) Další písničky z užšího výběru už si naštěstí nepamatuju, ale vše tenkrát pocházelo tady od nás.

A na čem ujíždím teď? Momentálně na Schelingerovi. Tak doufám, že i Vám dokáže zvednout náladu takováto píseň: 

Přeji všem pěkný den!

úterý 12. července 2011

Výročí!

Dějství první: Forrest Gump

Minulý pátek mě televizní program velmi potěšil. Dávali Gumpa. Což je nejen naprosto úžasný film, ale pro mě má ještě své zvláštní kouzlo díky muzice, která nám hrála na svatbě:

 

A nejlepší je, že se v televizi skoro trefili na naše první výročí.

A tak jsem si večerní koukání na televizi ještě zpříjemnila vzpomínáním...zvláštní je, že z celý svatby si nejvíc pamatuju to jak mi díky příšernému vedru stékal čůrek potu po nohách:o)

Dějství druhé: prstýnek:

V sobotu jsem se rozhodla potěšit děti návštěvou nového hřiště

Hned po příchodu jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Něco takového jsem nečekala. Ohromná lanová konstrukce ozdobená třemi tobogány vypadala opravdu impozantně. Bětka vyjekla radostí a už byla někde nahoře. Dvojčata jsem se rozhodla držet při zemi. Což se mi nejprve dařilo, ale pak se mi Verča rozběhla k trampolíně a Otík toho využil k bleskurychlému výlezu někam nahoru. A tak jsem popadla Verču a lezly jsme za ním.  Skupinka jsme byli pomalá. Kolem nás každou chvíli proběhlo nějaké to dítko, rozhoupalo lanový mostík a šup už svištělo tobogánem dolů. K tomu se přidal vítr a mně opravdu nebylo dobře:o) A to jsem dřív lezla po skalách, takže výšky by mi problém dělat neměly. 

Čekala nás jízda dolů. Nastrkala jsem děti postupně do tobogánu...pohled na smějící se malá tělíčka neuvěřitelnou rychlostí mizející někde v černé díře mě teda moc nepovzbudil. Byla jsem na řadě. Vlezla dovnitř a rozjela se...a hned jsem začla brzdit! Nohama, rukama a mít ještě nějaký končetiny, tak je taky použiju. Já se prostě strašně bála!

Jízdu jsem přežila (a podruhé už to bylo i beze strachu), ale bez následků to nebylo. Jen jsem je zjistila až o den později.

Další den jsme odjížděli za Markem na chatu (on tam byl už od pátku). Při nakládání věcí do auta mi sklouzl pohled na mojí ruku...konkrétně na prst. Na prsteníček na levé ruce. A udělalo se mi špatně. Ten prst byl prázdný! Prostě na něm nebyl žádný prstýnek! Můj jediný prstýnek, ten snubní, byl prostě fuč. Nevěřícně jsem koukala na opuštěný prstík a nechápala...a došlo mi to až večer. Takhle to dopadá, když se dospělá ženská rozhodne klouzat na dětské klouzačce! Brždění na tobogánu rukou, na které je prstýnek o pár čísel větší než by měl být, je prostě blbost.

Chudák malej kulatej! Ani našeho prvního výročí se nedožil!

Dějství třetí: Den !

S Markem jsme spolu devět a půl roku. A za tu dobu jsme neoslavili jediné výročí! Tak nějak na to nejsme (on teda vůbec ne a já už se v tomto směru od něj nechala převychovat).

Ale letos jsem se rozhodla, že výročí svatby svým manželem zazdít nenechám. Včas a zcela nenápadně jsem začla Marka připravovat na to co se blíží...nechápal a řekl mi ať nečučim na americký filmy, tady u nás se prej žádný výročí neslaví

Ale já se nevzdala! Hlídání dětí na tu dobu neseženem, tož si aspoň dáme nějaký to dobrý vínko, něco na zub, popovídáme si, možná by chtělo mít v záloze připraven nějaký pěkný film. A tak jsem v neděli večer zasedla k internetu a začla hledat v Česko-Slovenské filmové databázi

Občas jsem utrousila nějakou zcela nenápadnou poznámku, abych zjistila co si o mém výběru myslí Marek. Ten to po nějaký době nevydržel a zeptal se: ,,prosím tě co tam pořád hledáš?"

Musela jsem s pravdou ven: ,, no nějaký pěkný film, co by se hodil k našemu výročí."

,,K jakýmu výročí?" Vyděsil se můj drahý choť

,,No k tomu co máme v úterý. Výročí svatby" smečovala jsem.

Chvíli bylo ticho a já začala mít triumfální pocit. Jenže v tom mi Marek mojí smeč vrátil: ,,ale desátýho je přece dneska!!!"

První výročí nám tedy poněkud nevyšlo. Nezbývá než doufat, že budeme mít ještě spoustu společných let k nápravě. Že spolu prožijem ještě hodně dní s datem 10.7. a že si konečně přestanu plést dny v týdnu. Tak nám držte palce (tedy asi hlavně mně:o))

sobota 2. července 2011

černoušek

Včera se nám místo Bětky vrátil domů černoušek:o)

A pořád mi říká babi:o)

Jinak jsem z ní nevypáčila jak se měla v Řecku s babičkou a dědou, ale řekla bych, že velmi dobře.