Recent Posts

pátek 6. září 2013

Nenápadnost je má vlastnost...

Jako mladší jsem byla vždycky svá (tedy aspoň jsem si to tak nějak myslela).
Jako mladší jsem se strašně bála, že ze mě bude obyčejná šedá myš. Tvář zapadlá v davu, kterou když nevidíš, tak si na ní nevzpomeneš.
Jako mladší jsem věděla, že nikdy nevyniknu šarmem a inteligencí, a tak jsem se rozhodla pro trochu jiné oblečení, vlastní názory a upřímnost. Pro vlastní svět a cestu.

Jako starší bych strašně ráda byla šedou myší. Chci být nenápadná. Bez tváře. Nevyčnívat.

Že se mi to opravdu daří, jsem se přesvědčila včera:
Od pondělí chodí Bětka do nové školy. Takové velké, sídlištní, plné lidí. Takové, kde se člověk snadno ztratí. Takové, do které se musí dojíždět pár stanic autobusem. Což mě trochu děsí, a tak Bětku zatím poctivě vyzvedávám (zatím co ona pořád křičí, že ty dvě stanice přece zvládne sama:))

No a včera cestou do školy mě v autobusu oslovil cizí pán. Komentoval mé oblečení. Konkrétně tedy klobouk, který jsem si v poslední době zamilovala.

Před školou jsem musela nějakou tu chvilku počkat, než se děťátka naobědvají. Tak si tam v klidu sedim, čtu si...v tom se otevřou školní dveře, v nich stojí školnicí a volá: Tak kde jsem to viděla maminku tý Bětky! Bětka je hotová, může jít domů!
Nejen já, ale i Bětka je vyloženě nenápadná.

Cestou ze školy mě oslovil cizí pán. Opět. Jen tentokrát byl jiný a nekomentoval přímo mě, ale pouze knihu, kterou jsem se v busu četla.

Ano, jsem opravdu nenápadný tvor!!! A já bych při tom tááák chtěla být obyčejnou šedou myškou.


0 komentářů: