Recent Posts

neděle 6. září 2015

První láska?

Tak nám to začalo. Dvojčata nastoupila do první třídy.
Ve čtvrtek jsem je vyzvedávala odpoledne z družiny, když v tom se ke mně přihnala velice sympatická maminka, podávala mi ruku a se snahou o vážnou tvář mi oznamovala:
Naše dcera miluje vašeho syna!
Vykulila jsem oči, začala lapat po dechu a nakonec jsem se zmohla jen na:
Otíka?
Jako bych těch synů měla víc, že.

úterý 4. srpna 2015

Plány

O prázdninách odhazuji svojí roli matky a stávám se pouhou manažerkou příjezdů a odjezdů. Plánování programu celé rodiny s ohledem na pracovní povinnosti obou dospělých, by se mělo vyučovat na každé škole. Nebo alespoň v nějakém kurzu. Mně to teda rozhodně moc nejde. Zejména pokud mi to bojkotuje můj vlastní muž. Tak se například rozhodl, že soustředění ROB je pro něj nuda a raději vezme mrňata na chatu a já s Bětkou ať si to pěkně užiju bez pohledu na jeho unuděnou tvář. Fajn. Však já s tím nemám v zásadě žádný problém. Jen to znamená dvě věci.
1) naše pračka asi uspořádá mejdan, páč bude mít týden volno.
2) Hermička bude muset jet se mnou, protože ji přece nenechám doma osamocenou...a fakt jsem zvědavá, jak si Marek s sebou na chatu pobalí rybičky! Cha!

středa 29. července 2015

Dopis

Na seznamu věcí, potřebných na tábor, měla Bětka napsáno:
Nezapomeň, že každý správný táborník si balí sám!
Určitá odvaha se těm vedoucím teda fakt nedá upřít! Bětku jsem odevzdávala se slovy: Chtěli jste ať si balí sama, tak si to tam s ní teď ty tři týdny užijte!
První den mi občas bleskla hlavou představa, jak má nebohá Bětuška zjišťuje, že nemá spacák a následně hlavní vedoucí leze na nejvyšší strom ve snaze chytit mobilní signál...noční jízdu autem do Krušných hor už jsme si raději nepředstavovala.
Dnes, po deseti dnech, přišel od tábornice krátký dopis zhruba tohoto znění:
Mám se dobře, pošli lžíci a sladkosti!

Rozkaz byl urychleně vyplněn...a čím se tam to dítě tolik dní stravovalo si raději nepředstavuji...i když asi je to pořád lepší než ten spacák, že:)

pondělí 27. července 2015

Praštěná!

Dnes v noci přišel můj muž domů v poněkud veselém stavu. Návštěva fotbalového utkání a následné zapití porážky v restauračním zařízení se zcela evidentně velmi vydařila. A jako vždy měl potřebu mi vše povyprávět. A tak jsem byla něco po půlnoci vytržena ze slastného spánku jeho halekáním a rámusením, které naštěstí nemělo dlouhého trvání. Únava Marka přemohla v půlce věty a pět vteřin po dunivém zaplutí do pelechu již chrápal. Velmi a hlasitě.
Jsem žena milující a trpělivá....a naštěstí mám všechny potomky rozeslané na prázdninových pobytech. To znamená, že jsem nemusela do svého muže mlátit a kopat, aby přestal chrápat, ale mohla jsem se zcela v poklidu přesunout do některé z opuštěných dětských postelí. Vybrala jsem si tu Bětčinu a svalila se do ní jako kámen.
Tedy lépe řečeno jsem se pokusila do ní svalit. Ještě před tím, než moje tělo dopadlo svým bokem na úžasnou matraci z paměťové pěny, ozvala se tupá rána a mojí hlavou prolítla bolest jak po nakopnutí koněm. Nevěřícně jsem zírala do tmy a ohmatávala si pulzující čelo, po kterém si začínal razit cestu pramínek krve. 
A co se stalo? Můj střemhlavý skok do postele byl zastaven jejím dřevěným čelem. A tak jsem oficiálně praštěná!
A může za to můj muž!!!