31. den

Lyžnice!

Tak zatím co tatínek šel do hospody slavit narozeniny svého bratra, já šla s dětmi do sněžnýho parku ve Žlutkách. Cestou se k nám přidala mamka s Ondrou a časem dorazila i babička, takže účast naší rodiny veliká. Všichni jsme se zapojili do soutěží. Dětem se nejvíc líbilo hledání hraček ve sněhu. Což bylo zuřivé hrabání ve vymezeném prostoru. Bych ani nevěřila jak namáhavé takové dvouminutové hrabání je. Ale úspěch se dostavil! Vyhrabošili (JÁ) jsme autíčko! Taky tam měli takové velikánské dřevěné lyže pro dva. Vytvořily jsme dva týmy ve složení Já s Bětkou a babička s Ondrou. Boj to byl udatný a vyrovnaný, ale nakonec vyhrála babička s Ondrou. Ale fakt jenom o fous!

30. den

Páteční hospoda!

Včera mi Marek říkal, že dnes do hospody nepůjde, aby si to mohl vybrat v sobotu. No a kde teď je? Nezavolal, neposlal sms...dřív bych šílela, že mu ani za blbou smsku nestojim. A dneska? Dneska tady sedim a čekám, kdy mi to začne vadit. Ale ten pocit se nějak ne a ne dostavit. Ba naopak. Nějak jsem si zvykla, že mám středeční a páteční večery jen sama pro sebe. A tak asi nejsem normální, ale jsem ráda, že do tý hospody dneska šel. I když teda zavolat mi mohl, to zase jo.

A myslím, že jedna z těch bund co visí ve vokně je jeho (a druhá bude bráchova). Zítra se ho na to schválně zeptám ;o)

29. den

Staré a nové!

No a v mém podání ještě rozmazané. Jenže všední dny jsou u nás dost hektický, času málo a tak jinou fotku poněkud nemám.

28. den

Verunka!

V poledne jsem připravovala dětem oblečení na ven a najednou slyšim Verču jak se příšerně řehtá. Jdu se podívat, co jí tak pobavilo...a ona lezla!!!! Poprvé popolezla pěkně po čtyřech! A jakou z toho měla radost!

Takže dneska naše Verča udělala další krůček od miminka k človíčkovi.

27. den

Čekání na jaro?

Přemýšlela jsem, které roční období mám nejradějc. A došla jsem k závěru, že žádné. Všechny se mi líbí. Mám ráda jak se nám pěkně střídaj. Byla by hrozná nuda, kdyby bylo celý rok pořád stejně.

Dobře nám to ta příroda vymyslela. Ovšem jak známo, člověk je tvor vždy nespokojený. A tak se v zimě těším na jaro, pak na léto, podzim...

26. den

Šiška!

Jůůů, taky bych se chtěla takhle válet...alespoň půl dne. Jen tak bych si lenošila. To by bylo žůžo! Ale radějc v postýlce, zachumlaná do peřinek, prostě hezky v teploučku a měkoučku. To by se mi lííííbilo :o)

25. den

Moje oko! Tak jsem se rozhodla napodobit Klarissu a Lucku a vyfotit vlastní oko. Jenže ono to néjni vůbec jednoduché! Zkoušela jsem to znova a znova, tak či onak, a ...kurňa holky jak jste to dokázaly?

24. den

Sladké odpoledne!

Dneska tu měla být fotka z fotbalového turnaje. Jenže Markův tým skončil dřív, než jsem vůbec stihla vyrazit z domu...a tak jsem místo na fotbal šla do cukrárny...

23. den

Malířka!

Tak jsem přišla pro Bětku do školky a na nástěnce na mě čekal tenhle nádhernej sněhulák! Jsem z něho naprosto nadšená a zcela nefalšovaně se dmu pýchou až k prasknutí! A fakt byl na tý nástěnce nejhezčí! A dle pani učitelky maluje naše Bětka nejlíp ze třídy!

Prostě jsem pyšná, pyšná, pyšná...

22. den

Cvičení dělá mistra!

Tak timhle heslem se poslední dobou řídí naše Verunka. Jak si všimne, že svítí počítač, už se k němu žene a zkouší, kterej že knoflík to jde nejlépe zmáčknout...no a samozřejmě je to ten největší! A tak stačí chvilka nepozornosti a už koukám na černou obrazovku:o)

21. den

Uschlá tráva!

Od rána jsem měla strašně divnej pocit, že se něco špatnýho stane. Spálila jsem dopolední svačinu i oběd...a pocit zesiloval. Do školky jsem šla úplně vynervená. Uvažovala jsem, že začnu obvolávát lidi ve svém okolí jestli jsou v pořádku. Začala jsem lovit telefon, že začnu mámou...a ona mi v tu chvíli volala. Divnej pocit začal ustupovat...a nakonec bylo všechno fajn. Moje maminka je totiž můj anděl. Od rozhovoru s ní se mi začalo dařit.

Dokonce jsem ani nespálila večeři:o)

20. den

Línej den!

Bětka stále rýmuje a tak jsme se poflakovali doma...a bylo to fajn. Bětku jsem zapojila do všech domácích prací...a jenom jsem koukala co všechno už zvládne. Je prostě neuvěřitelně šikovná. A taky jí to dost baví...čehož se musí využít, že ano?

19. den

Modro! Neuvěřitelné! Vidět v poslední době modrou oblohu je prostě neuvěřitelné! Ovšem než jsem pobalila náš cirkus v podobě tří dětí, tak venku bylo...zase bílo! Ještě štěstí, že jsem brzo ráno blejskla jeden pohled z okna.

18. den

Výrobna divných fotek s.r.o.

Když já prostě nemám žádné nápady co fotit.

Po dnešku má Otíček za sebou svůj první větší pád. Zahučel mi u babičky z lavice pod stůl. Měla jsem dávat větší pozor! Krmila jsem Verču a prudila Bětku ať Otíčka netahá...no a ani jsem to nestihla doříct a už nám chlapeček letěl hlavou napřed...ještě jsem ho stihla zbrzdit a přetočit, takže to nakonec nebyla zas až taková hrůza. Ale hrklo ve mě teda pěkně. Otíček to vzal sportovně! Trochu si pobreknul a šel zkoumat babiččino nádobí. Za to holčičkám bylo asi bratříčka líto, páč ty brečely ještě dloooouho po té:o)

17. den

Zase nemocníčkujem! Tak jsem to v úterý svými řečmi přivolala...a Bětka se nám vrátila od babičky nemocná. Chudák! Zase rýmuje až jí teče krev z nosu. Jsem zvědavá komu tohohle bacila předá tentokrát. Tak nevím jestli ty věci fakt přivolávám, nebo jestli to nějak vytušim. Každopádně se mi to stává docela často. A dneska jsme se o tom s Markem bavili a on mi řekl: ,To si nemůžeš nechat zdát o něčem pozitivním! Třeba o to, že jsme nechutní milionáři! Jo, to já bych uměl bejt milionář. To by mi určitě šlo!" A tak jdu spát a zkusím si nechat zdát něco hodně pozitivního! Aby z toho měl Mára radost:o)

16. den

Teplá vodáááá!

Hurá, už nám teče! Po týdnu mytí ve škopíčku, dostaly děti prostor vyřádit se ve vaně. A užily si to teda pořádně!

15. den

Verunka a Otík!

S dvojčatama je teď fakt sranda. Stačí mi jenom tiše sedět a sledovat jak "pracujou" a jsem nesmírně šťastná. Otík má často snahu Verunku rozesmát. Dělá různý kravinky a ona se tomu úžasně řehní...no fakt je to sranda, mít dvojčata.

14. den

Inverze!

Včera bylo modro, dneska bílo a zítra...no necháme se překvapit, ale já myslím, že bude...zase bílo. Pro změnu!

Bětka odjela ke tchýni a já jsem z toho děsně nervózní. Nechápu to! Fakt ne! Už jí měli půjčenou víckrát a vždycky se mi stejskalo, ale nikdy jsem nebyla nervní...až dneska!

13. den

Sluníčko!

Už jsem z tý inverze začínala propadat panice. Nevidět několik týdnů pořádně nebe...no fuj. Ale dneska si skrz opar našlo cestu nejprve jen pár slunečních paprsků, ale odpoledne už vylezlo sluníčko celý, a dokonce bylo i částečně modro. No prostě paráda. Však i tenhle pejsek z toho měl jistě velikou radost. No, rozhodně na to dost vypadal.

12. den

Noční plavečák!

Zatím co se Bětula potila v tělocvičně, rozhodla jsem se zkusit noční fotku. Pořád mi připadalo, že kousek ode mě začínaj auta dost zpomalovat. No a cestou zpátky jsem zjistila, že jsem si postavila stativ s foťákem v úseku, kde se měří rychlost. Takž se omlouvám všem řidičům, kterým jsem způsobila šok!!!

Fotila jsem z různým míst, ale když jsem se chystala zkusit to úplně z jiné strany, tak mi začala Verunka velmi hlasitě protestovat. Takže už vím co budu dělat příští pondělí mezi pátou a šestou hodinou...

11. den

Tak jsem si myslela, že se vytáhnu na diskusi s omrzlinkama...a kde je jim konec. Včera večer jich bylo ještě plno a dneska vůbec nic. A to jsem si na focení vyžádala u Marka částečnou propustku...což znamená, že hlídal doma mimouše. Bětula šla se mnou a taky fotila. No musel na nás bejt ale pohled.

Odpoledne vzal Marek Bětku na lyže. Musim se pochlapit a naučit se sem vkládat to video...už kurňa.

10. den

Miniomrzlinky! No vida stačí si popojet autobusem jednu stanici na kopec a tam je hafo omrzlinek...to by se fotomaniak vyřádil. Mě to ovšem nebylo dopřáno. Bětka měla špatnou náladu. Pořád kňourala. Všechno jí vadilo. A jak jsem vytáhla foťák tak se dala do srdceryvného pláče. Tak jsem rychle cvakla tenhle lístek, strčila foťák do baťohu, šáhla po kočárku a...ruka prolítla vzduchem naprázdno. Kočár nikde. Úplně jsem poskočila úlekem. Srdce se mi sevřelo a...pak mi došlo, že dvojčata jsou s Markem na nákupu. Předala jsem mu je asi pět minut před tím. Hold už jsem matka bláznivá!

9. den

Flákám to, flákám!

Divná fotka. Jenže já dneska jinou nemam. Nějak to focení teďkon dost flákám. Vlastně ani nevim pořádně co fotit. Strašně mě štve to šedý oparový nebe... Já chci modro!!! A chci fotky, kde to modro bude parádně vidět.

Ale ještě víc bych chtěla teplou vodu. Jenže ta bude až za týden. Kotel jeden blbej! Zase se podělal. A to tu byl opravář před měsícem. No mě fakt picne.

To jsem si ale pěkně postěžovala...no a hned mi je o dost líp!

8. den

Potok!

Tý jo, jsem nečekala, že se ten sníh udrží takhle dlouho. Bobování už se děti naprosto nabažily, a tak hledaj jinou zábavu - no spíš lumpárny. A Bětka samozřejmě nemůže u ničeho chybět. Jenže je nejmladší a tak ne všechno zvládá. Např. na strom jsem jí musela vysadit. Ale dolů to zvládla v pohodě. Chvíli na to nám všechny děti zmizely z dohledu...a našli jsme je u potoka. Páťa na břehu rozdupával led a Bětka ho házela do potoka...ve kterém nakonec skončil i Páťa a pro jistotu vzal Bětulu lehce s sebou. Z Páti kapala voda, Bětka to naštěstí ustála docela dobře, až na kůži nikde nepromokla.

7. den

Pavla!

Pavla je měsíc před porodem. Pořád čekám, kdy to na ní bude pořádně vidět, ale asi se nedočkám. Má bříško jako já ve čtvrtém měsíci.

Sníh se zatím drží, tak bobujeme o sto šest. A dneska jsme si to užili obzvlášť, páč nás byla docela velká parta a to je vždycky lepší.

6. den

Otík!

Ano, přiznávám! Vánoční prázdniny jsou v trapu. Zase nám začal šrumec všedních dnů. A já nestíhám. Takže dneska čumící Otík!

A našla jsem Verunce další zoubek. Takže už jsou na tom mimoušci stejně. Teda pravda, Otíkovi se klube další, ale jenom klube...ještě ho nemá!

Dneska jsem zjistila, že tlačit dvojkočár a při tom táhnout Bětku na bobech je fakt dřina..překvapivě. Že boby jedou i po chodníku, kde neni vůbec žádnej sníh! Že schody se nemusej drncat po zadních kolečkách, ale že se daj tim kočárem normálně sjet. Že moooc prudkej kopec se dá sjet, tak že boby s Bětkou zaseknu za brzdu kočáru, takže všechny děti se vezou a já se kloužu. A konečně, že říct tatínkovi do telefonu ,,vem si bundu a přijď mi pomoc" nestačí, páč pak sice přijde v bundě, ale v kraťasech!!! Příště raději vyjmenuju do podrobna všechno oblečení co si má vzít na sebe, když jde ven, kde je mínus třináct!

5. den

Jako v pohádce!

Dneska nádherně sněžilo. Fakt pohádkově. V Praze se sníh nikdy moc dlouho neudrží a tak jsme se snažili si to pořádně užít. No a zadařilo se. Teda až na jeden drobný karambol, kdy se mi povedlo Bětulinku docela drsně majznout foťákem do hlavy. To je tak, když někdo fotí a při tom chytá dítě jedoucí na bobech docela dost velkou rychlostí.

Soutěž chytání vloček na jazyk vyhrála Bětka s naprostým přehledem. Ze sněhuláka nám vyšel drsný punker. A jakási úplně cizí maminka byla pod naší sněhovou palbou proměněna ve sněhuláka. No vždyť říkám, že jsme si to pořádně užili.

A vrátila jsem se k fotbalu. Bylo to příjemné, ale ta fyzička! Ta fyzička...

4. den

Konec prázdnin!

Tak jsme si udělali "plácací den". Zůstali jsme doma, hráli hry, vyráběli dobroty...a prostě si užívali poslední den vánočních prázdnin. A byla to příjemná změna.

A zítra nám zase začne šrumec. Venku má bejt dost drsná zima, takže budu muset jezdit s velkym kočárem. Moc se mi nechce, ale co nadělám, že?

3. den

Zrcadlení!

Dneska jsem hrozně dlouho lovila kapky. A neulovila. Prostě se mi nepodařilo je zaostřit. Ale zase jsem přišla na spoustu věcí, které bude nutno při příštích pokusech dělat jinak. Tohle je můj nejostřejší pokus:

Bída! Já vím! Ale prostě líp se nezadařilo. Tak jsem to zkusila napravit zrcadlovkou. Jenže už jsem neměla sílu... Ono to chce spoustu pokusů, aby člověk přišel na to co a jak. No co. Aspoň jsem si to vyzkoušela. Příště už to snad bude lepší.

Nechť je zaznamenáno, že dnes byl náš tatínek venku sám s celou kavalérií! A nevím jak on, ale já si to náramně užila. Dokonce tak, že mám v plánu to příští víkend zopakovat...a nejenom příští víkend!

A už teď se móóóc těšim!!!

2. den

Sněžííííí!

Sněhové vločky mě vždycky strašně moc fascinovaly. Jsou krásné a jedinečné. Jednotlivě jsou jemné a křehké. Společně jsou silné a občas dost drsné! Dokáží pohladit i ublížit. Potěšit i zarmoutit. Jsou jako lidé!

Dneska jsme mimouškům koupili jejich první lahvičky. Budou se, chudítka moje milovaná, z nich muset naučit bumbat mlíčko, páč jsem se rozhodla vrátit k fotbalu. A to znamená, že budu každý pondělní večer zhruba tři hodiny mimo domov. A docela už se na to těším. Rozhodně víc než tatínek, který v té době bude hlídat! HURÁ!!!

1. den

Novoroční ohňostroj!

Tak kvůli téhle fotce jsem prolezla dírou v plotě, abych se dostala na takovou plošinku přímo nad skálou. A nejsem jedinej cvok. Stáli jsme tam takhle s foťákem na stativu dva! Občas se nám povedlo i cvaknout ve stejnou chvíli. No sranda to byla! Občas jsem pánovi zašmírovala přes rameno, no a řekla bych, že jemu se fotky povedly poněkud lépe. Ale co! Hlavně, že jsem si užila!