41. den

Verunka nám objevila klek vzpřímený. A jako ze všech svých pokroků, i z tohohle má velikánskou radost. A my všichni se samozřejmě radujeme s ní...teda to té doby než se ozve rána následovaná příšernym řevem, páč nahoru to jde snadno, ale dolů...dolů už je to poněkud problém:-) No a tak nám za zábranou do kuchyně vykukujou tři vzpřímené a neustále hladové obličejíky. Cestou na malování začal najednou foukat vítr rychlostí piraní cítících maso, a chvilku na to už se na nás sypaly kroupy v množství ne zrovna malém. A naše Bětka ani nekníkla. Vůbec jí to počasí nevadilo. Ještě se smála tomu, že jí ty kroupy štípou do tváří. Ona je prostě moje venkovní dítě!