Každé ráno si dávám předsevzetí, že tenhle den všechno zvládnu! A nejen to, že to zvládnu s úsměvem! Ale nedaří se mi! Naprosto nezvládám. O úsměvu ani nemluvim. Každou chvilku na Bětku úplně zbytečně vyjedu. A připadá mi, že už se to na ní začíná odrážet. Je mi to opravdu moc líto. Na fotce je zaznamenán jeden z mála šťastných okamžiků dnešního dne. Pevně doufám, že s přibývajícím sluníčkem bude přibývat i takovýchto úsměvů. Rozhodně se o to budu snažit. Protože Bětka přece nemůže za to, že já jsem neschopná...a neustále vyčerpaná a předrážděná.
4 komentářů:
Bětce to moc sluší. No a s tím celodenním úsměvem ... nejsi robot. Ale je pravda, že to ta starší dítka (co tak kolem občas vidím) mají trošku stížené právě tím, že jsou starší :o)
Krista to dobře napsala. Mám úplně stejné pocity jako Ty a také doufám, že se sluníčkem se to bude zvládat lépe.......... Portrét je super...
Nejsi v tom sama... Občas si připadám taky jako naprosto příšerná matka. A odnáší to Kája, je starší, má být rozumnější... Že mi nikdy v té chvíli nedocvakne, že mi vždycky vadilo, že jsem byla ta starší a zodpovědnější já :-))).
Bude líp!
Jé, Jani, jak já ti rozumím.... ;o)
Okomentovat