Páteční ráno bylo strašný! Děti byly po problité noci vyčerpané. Pohled na Otíkovo vyvalené oči nepřítomně hledící do stropu, mě vyloženě drásal. Na Bětčin bílý obličej se nekoukalo o nic líp. Zdálo se, že jim je oběma ještě hůř než mně...a mně bylo opravdu zle. A při pohledu na seznam úkolů se mi dělalo ještě hůř. Hold se všechno muselo posunout na jindy...jen ten nákup byl prostě opravdu neodkladný. A tak jsem udělala to co vždycky, zvedla jsem telefon a zavolala: maminkóóó, pomóóóóc!
A maminka mě zachránila (ostatně jako vždy). Za chvíli jsme měli doma plnou tašku dietních potravin...do kterých se s velkou vervou pustila Verča, momentálně jediný zdravý člen rodiny:o)
V poledne se dětem ulevilo a mně přitížilo. A tak jsem ležela na zemi, odpočívala, a po mně skákaly a lezly tři děti. Neměla jsem sílu zakročit. Našla jsem jí až při několikátém pokusu o skok daleký s odrazem o maminčinu hlavu:o)
Večer už se mi chtělo brečet. Naštěstí se Marek vrátil docela brzo. Jestli si myslel, že se vrátí do uklizeného bytu, ke šťastným dětem a usměvavé ženě, k voňavé a teplé večeři...tak se opravdu hodně, hodně spletl...:o)
3 komentářů:
Ahoj!Diky bohu,ze jsou ty babicky!!!Ja mam obedve(mou maminku i tu manzelovu) 1000km od nas,tak musim vse vzladat sama....Preju vam at se deticky rychle uzdravi.romca
Janinko, není nad to brát to s humorem :-))) Jsi úžasná, moc jsem se u čtení bavila (pardon, ehmm, ale nešlo to jinak)
Janinko, mně to stihlo včera a doufám, že na děti už nic nepřijde.Taky jsem nebyla schopna ničeho a to tys ještě měla marodné i děti. Tak hlavně že už je líp.
Okomentovat