Praštěná!

Dnes v noci přišel můj muž domů v poněkud veselém stavu. Návštěva fotbalového utkání a následné zapití porážky v restauračním zařízení se zcela evidentně velmi vydařila. A jako vždy měl potřebu mi vše povyprávět. A tak jsem byla něco po půlnoci vytržena ze slastného spánku jeho halekáním a rámusením, které naštěstí nemělo dlouhého trvání. Únava Marka přemohla v půlce věty a pět vteřin po dunivém zaplutí do pelechu již chrápal. Velmi a hlasitě.

Jsem žena milující a trpělivá....a naštěstí mám všechny potomky rozeslané na prázdninových pobytech. To znamená, že jsem nemusela do svého muže mlátit a kopat, aby přestal chrápat, ale mohla jsem se zcela v poklidu přesunout do některé z opuštěných dětských postelí. Vybrala jsem si tu Bětčinu a svalila se do ní jako kámen.

Tedy lépe řečeno jsem se pokusila do ní svalit. Ještě před tím, než moje tělo dopadlo svým bokem na úžasnou matraci z paměťové pěny, ozvala se tupá rána a mojí hlavou prolítla bolest jak po nakopnutí koněm. Nevěřícně jsem zírala do tmy a ohmatávala si pulzující čelo, po kterém si začínal razit cestu pramínek krve. 

A co se stalo? Můj střemhlavý skok do postele byl zastaven jejím dřevěným čelem. A tak jsem oficiálně praštěná!

A může za to můj muž!!!