Před lety jsem si přivezla z porodnice malé a roztomilé miminko. A během let mi ho někdo vyměnil za takovouhle velkou slečnu.
Občas mě napadá jestli by se to nedalo v porodnici reklamovat:o) Tohle jsem si přece od nich neodvezla!
Moje miminko bylo slaďoučké, malinké, roztomilé a hlavně hodňoučké! Krásně spalo, skoro neřvalo (zvláštní je, že Marek neustále tvrdí, že byla Bětka jako mimčo hrozně uřvaná a skoro nespala:o))
Naše slečna je sice také krásná, ale moc neposlouchá. Šikovná, ale drzá. A hlavně stráááášně velká! Když si jí chci pomazlit, nevim jak jí uchopit. Obejmu jí a hle! Tady přečnívá noha, támhle ruka... moje miminko bylo akorát do ruky:o)
Ale aby to nevypadalo, že si stěžuju. Kdepák! To bych si nedovolila! Naše Bětka je prostě NAŠE! Já se jen dneska nemůžu ubránit vzpomínkám. Dnes má totiž naše miminko první opravdové třídní schůzky!
A tak jako se ona nemůže každý den dočkat, kdy už bude ve škole a nejradši by zrušila víkendy, tak se já těšim na šestou hodinu večer, kdy po mnoha letech opět usednu do školní lavice (snad se do ní vejdu a neudělám tomu svému dítěti ostudu:o)).
(PS: fotka je ,,školní" proto ten ořez a kompozice)
2 komentářů:
moc pěkně napsané.
Take jsem mela miminko a ted je z nej prvnacek. Strasne to leti. A jak tak koukam na fotky, je Vam velice podobna!!
Pendula
Okomentovat