Kost

Třetí a předposlední den soustředění byla na všech zúčastněných (zejména na těch nejmladších) znát značná únava. A tak se pan trenér rozhodl proložit sportovní činnosti kulturním zážitkem. Naložil nás do auta a odvezl na nedaleký hrad Kost.

I já přivítala tuto změnu s radostí. Za prvé mám exkurze do naší historie moc ráda a za druhé se ukázalo, že pan doktor ortoped neni zas tak špatnej, ba naopak, on je to jasnovidec! Mé doposud problematické pravé koleno spalo poklidným spánkem, ovšem to levé se rozhodlo křičet bolestí. Takže poukaz na rehabilitaci levého kolene dostal v tu ránu docela smysl.

Zájemci o prohlídku hradu si mohou vybrat ze dvou okruhů. Prvním je historie rodu Kinských v Čechách, tím druhým středověká mučírna. Došli jsme k závěru, že druhý okruh bude, zejména pro děti, mnohem zajímavější (asi jsme morbidní rodina).

Před zahájením samotné prohlídky jsme ještě stihli rychle okouknout okolí hradu. Děti si za dvacet korun (tedy celé jejich kapesné) vyrazily památeční mince. My dospělí hledali místo z kterého jsou vidět všechny čtyři hrany věže (nenašli jsme). A už se šlo čekat na začátek prohlídky.

Pan průvodce přišel k hradní bráně chvilku po nás a hned od prvopočátku nás všechny naprosto uchvátil. Mluvil, jasně, zřetelně a velmi zajímavě. Neznělo to vůbec jako naučený text pronášený tím mně dost protivným tónem, na který si musíte ze začátku nejprve přivyknout a který znám ze svých dosavadních návštěv našich kulturních památek. Jeho přednes vás naprosto vtáhl do děje. Nejprve nás obeznámil s historií hradu a okolí, s celkovým procesem výstavby a užívání jednotlivých částí. Následně jsme přešli do mučírny (která ovšem na hradě původně nebyla), aby nás obeznámil se všemi stupni trestního práva. Tedy souzení, mučení a trest. Mluvil vesele a zábavně, zapojil návštěvníky do svého přednesu (jednu slečnu např. nacpal do klády...a celý přednes vedl stylem: pokud VÁS odsoudili k bičování pouze bičem, měli jste celkem štěstí, ale pokud se rozhodly bičovat VÁS devíti hlavou kočkou...).

Poslouchajícím se postupně začali protahovat obličeje, pár jich poněkud nepřirozeně zbledlo. Některým se lehce podlomily kolena. Řekla bych, že to nebylo jen tou hrůzou co se děla v době středověku, ale i tím, jak pan průvodce barvitě přednášel o tom co by s námi pan kat prováděl.

Měla jsem trochu obavy, že z toho bude Bětuška špatná a lehce vyděšená. Vůbec ne! Byla neustále v první řadě. O všechno se zajímala, všude chtěla zůstat ještě chvilku, aby si vše zvládla řádně prohlídnout (mučírna byla naštěstí jen menší část prohlídky:o))

Prohlídka uspokojila nejen zájemce o historii a návštěvníky s morbidní povahou, ale i milovníky českých pohádek. Na tomto hradu se totiž natáčelo pár scén z pohádky S čerty nejsou žerty a nedaleko hradu se nachází i mlýn vdovy Máchalové. O jaké konkrétní scény se jedná se dozvíte, pokud se rozhodnete hrad navštívit. Já vám to každopádně velmi doporučuji.

Na závěr jsme se i dozvěděli z kterého že místa jsou vidět ony čtyři hrany hradní věže (hledali jsme úplně na druhé straně:o))

Cestou zpátky jsme stihli i lehký trénink a večer dlouhé povídání nás dospělých (cha, přes den jsem byla zařazena jako dítko, večer jsem se stávala dospělou a místo zmrzliny mi bylo nabídnuto víno). Už teď se těším na další soustředění. Škoda jen, že bude zase až za rok.


Dodatek: a hádejte kdo si na tento výlet zapomněl vzít foťák?