Poslední školní den se sluší pedagogovi poděkovat za péči, kterou vašemu potomkovi celý rok věnoval. A tak se ráno před školní budovou začnou houfovat slavnostně oblečení žáčci a snad každý drží v ruce kytici. Je to takový poslední domácí úkol, ovšem tentokrát pro učitele...ten totiž po odchodu z práce musí řešit zapeklitou otázku: co či kam s tím? Co s milionem kytek, jak je pobrat a kam je dát? Někteří to řeší návštěvou domova důchodců, nemocnic či hřbitova...

Několik dní jsem si lámala hlavu s tím, jak naší Bětku z toho kytice nesoucího stáda vyčlenit. Jenže hlava jakoby všem nápadům uzavřela dveře. Moc se mi jich dovnitř nedostalo a ty kterým se to povedlo jsem musela z různých důvodů zavrhnout. Nedalo se nic dělat. Musela jsem si přiznat, že i moje dcera ponese poslední den do školy kytku a bombonieru.

A tak jsem se to pokusila alespoň pozměnit. Akce bomboniera měla být změněna na nějakou pěknou plechovou krabičku naplněnou pralinkami různých tvarů a chutí. Navštívila jsme tedy Pralinky na Národní...a tak dlouho si nemohla z velkého množství dobrot vybrat, až jsem bafla již předpřipravenou normální krabičku a šla. Co je uvnitř mi jest poněkud neznámo.

Místo kytky jsem koupila ananas. Na jeho maskování za květinu padlo několik návrhů. Nakonec Bětka namalovala kytičky a motýlky a ty jsem jednoduše přicvakla sešívačkou. Problém byl jak zamaskovat spodek. Květináč patřičných rozměrů jsem doma nenašla a tak jsem si musela vypomoci balícím papírem. Vyrazila jsme tedy do papírnictví pro JEDNOBAREVNÝ papír a donesla domů rozkvetlou louku:o) (Ještě štěstí, že se můžu vymluvit na extrémní únavu způsobenou kombinací konec školního roku-tři děti-práce-borelioza-antibiotika! Ono to, že jsem prostě blbá a nerozhodná by tak nevyznělo:o)) Zabalení ananasu do papíru poskládaného na harmoniku, považuji za svůj největší rukodělný triumf! Pravda, nakonec jsem ho přivázala mašlí (nemám ráda mašle:o))

Po takovémto výkonu jsem odpadla vyčerpáním:o) Čehož využila Bětka ke svému výtvarnému vyřádění a paní učitelce ještě zcela sama namalovala a napsala přáníčko!

Výsledná sestava vypadala takto:

Původní myšlenka byla tedy poněkud jiná, ale i tak doufám, že se paní učitelka tvářila poněkud nadšeněji, než naše nejstarší dcera při focení se svým prvním vysvědčením:

PS: na úpravy fotografií nemá momentálně autor kapacity. Doporučuji tedy čtenáři nechť použije svou fantazii a úpravy si představí...jistě z toho vznikne velmi zajímavá fotka.