Červen

Každý rok mě v červnu přepadne pocit, že jestli ten zatracený měsíc přežiju ve zdraví, tak se můžu začít chystat na zdolání Everestu. Protože zvládnu-li ty poslední školní dny, musim zákonitě zvládnout už absolutně cokoliv:o)

Najednou musí být hotovo naprosto vše a to i záležitosti školní docházkou zcela nedotčené. Lidé jsou nervní a protivní. Málokdo stíhá a skoro všichni se nemohou dočkat blížícího klidu a volna. Atmosféra a komunikace se začíná barvou nápadně blížit černé.

V přírodě existují pravidla, řády a zákonitosti. Mnoho lidí zasvětilo svůj život k tomu, aby všechny tyto záležitosti pochopili. Zkoumají přírodu a život ze všech stran a do nejmenších detailů. Tak by mi sakra některý z nich mohl vysvětlit, proč má-li do mého života přijít nějaká komplikace, přijde zákonitě v červnu a pro jistotu s sebou vezme i několik svých kamarádek.

Ani letošní šestý měsíc nebyl výjimkou. Stalo se toho opravdu hodně. Nicméně tou největší komplikací byla nevítaná návštěva boreliozy v doprovodu antibiotik. S touto dvojicí přišly silné nevolnosti, stavy na omdlení, extrémní vyčerpání a různá omezení, která by v jiné roční době nebyl problém dodržet, v červnu je to dosti nemožné.

Omezím se (alespoň dnes:o)) na rozebrání pouze jednoho příznaku. A tím je extrémní únava. Několik předchozích měsíců jsem si stěžovala, že jsem totálně vyčerpaná. Teď už vím, že moje stížnosti byly naprosto neoprávněné. Únava, kterou mi přinesla antibiotika, byla takových rozměrů, že se její popis ani nevejde na monitor.

Každé ráno jsem se procitala z kómatu unavená a bolavá. Cítila jsem každičký sval ve svém vyčerpaném těle. Dokonce i všechny články mých prstů jakoby si žily svým vlastním bolavým životem. Probrat se bez dlouhé sprchy a velkého šálku kafe bylo zcela nemožné.

Následně jsem se hekavě ploužila dnem a s velkou nadějí očekávala hlubokou noc, kdy mi mé povinnosti dovolí opět upadnout do bezvědomí. Jak den pokračoval, měla jsem pocit, že vzduch houstne a tím mi stále více ztěžuje každý můj pohyb. Uvést své tělo do klidového stavu znamenalo nebezpečí okamžitého vytuhnutí.   Zpříjemnit si jízdu MHD usednutím na sedačku zavánělo usnutím a následným vykonáváním ,,opileckého sportu" v podobě ježdění z konečné na konečnou. Zdají se Vám videa batolat usínajících při konzumaci lahodných kašiček roztomilá? Věřte mi, že pohled na třicetiletou ženu žvýkající své sousto a zároveň bojující s padajícími víčky má do roztomilosti opravdu hodně daleko. Svůj boj jsem skoro vždy dotáhla ke kapitulaci a tak jsem se s patřičným žuchnutím skácela z jídelní židle rovnou do postele (výhoda malého bytu:o)). Jednou jsem dokonce z polospánku zaslechla Marka jak řeší, zda by se mi neměl podívat do pusy jestli tam ještě nemám nerozkousané a nespolknuté sousto:o)

Ani mé slušné vychování nedokázalo zabránit, abych neusnula na návštěvě...a pak dlouze nevysvětlovala (zejména Markově mamince), že můj počin opravdu nebyl nemířen proti hostitelce:o)

A takto bych mohla pokračovat poměrně dlouho...včera jsem dobrala antibiotika a tak doufám, že stavům vyčerpání bude brzy konec...ovšem pokud bych se dlouho neozývala je poměrně pravděpodobné, že jsem se uložila k letnímu spánku:o)