Já nespím...

...já cestuji!
Mám pocit, že jsem první den prázdnin nasedla do auta a už z něj nevysedla:o) Počet najetých kilometrů již překročil číslo 800...uff.
Včera jsem se vrátila z Volduch, kde jsem trávila několik klidných dnů za přítomnosti svých dětí a svého dvanáctiletého bratra. Po návratu do Braníka jsem odevzdala Ondru, vyložila jeho krámy a zatímco moje myšlenky už byly doma, tělo usedlo za volant a otočilo klíčkem.
Neozvalo se ani škrtnutí.
Prostě vůbec nic.
Výborně! Zítra mám jet na dovolenou pod stan a vyplivne mi auto. To je fakt super co teď?
Na chodníku postával Ondrův tatínek a začal radit. A tak se mi na základě jeho rad podařilo původně vzorně zaparkované auto dostat doprostřed silnice aniž by i jen škytlo. Nefungovalo nic. Rádio, hodiny, dokonce ani dálkové zamykání...tak jsem vystoupila a začala do auta strkat ve snaze odšoupat ho opět ke kraji. Autíčko se rozjelo celkem rychle a začalo se nebezpečně přibližovat k opodál zaparkovanému Renaultu.
No a jestli si myslíte, že jsem skočila dovnitř zatáhla ruční brzdu, či zašlápla brzdový penál, mýlíte se. Taková reakce by byla zcela logická a na místě...jenže logika si zřejmě chtěla prodloužit dovolenou a zůstala na chalupě.
Oběhla jsem auto a začala ho brzdit vlastní silou...muší. Ford mondeo není zrovna nákupní taška na kolečkách:o)
Náraz byl nevyhnutelný. Změkčilo ho pouze mé tělo...a chytře hlavně moje ruka. A tak nárazník našeho broučka ťuknul do značky zaparkovaného Renaulta...na tom nenechala srážka jediné škrábnutí. Zato mně se povedlo svým nemalým bokem promáčknout náš kufr a velmi bolestivě si narazit ruku.
Zůstala jsem skřípnutá mezi dvěma auty a na chodníku stáli dva chlapi a smáli se mi (bratr si pro jistotu popošel blíž, aby lépe viděl). Teprve mé skuhrání je donutilo mi jít pomoc. Dělalo se mi špatně. Za blbost se hold platí.
Za chvilku přijel Marek, během pěti vteřin něco zmáčkl kleštičkami u baterky a auto nastartovalo. (To neni fér. Chovám se k autíčku pěkně. Povídám si s ním. Když ho někde zaparkuju, tak ho pohladím, rozloučím se s ním. Po příchodu ho pochválím, že na mě počkalo a ono mi pak takhle dává najevo koho má radši. Při tom je Marek zrádce!!! Jezdí autem mojí maminky. Mondeo je momentálně v mých rukách)
A co říct na závěr. Nic. Jsem prostě blbá. Můžu jen doufat, že si můj mozek zapamatuje, že moje šedesátikilové tělo nedokáže zastavit rozjetého kombíka. A že domluvím-li se s mužem, že mi přijede na pomoc, tak je zbytečné se o cokoliv pokoušet sama! (Kór radí-li mi to ,,rádio" otčím:o))

PS: Jdu balit, dnes odjíždím na úžasnou dovolenou pod stan!
PS2: snad ten křáp, pardon brouček, dojede, tam kam potřebuju!