Krásnou jarní neděli jsme využili k výletování...Bětka se skautem a zbytek rodiny doprovodil tatínka na ryby (já vím, že maj rybáři rádi klid...ale takovou nespravedlnost jsem prostě nemohla dopustit...štěstí, že můj koníček je běh, při tom mě rodina doprovázet nemůže:o))
A tak zatímco Marek lamentoval, že neberou, já popadla děti a šli jsme se projít kousek podél potoka. Po pár krocích jsem došla k závěru, že ty ryby nejsou rozhodně hloupé...chytat se smí od ústí po mostek...v tomto úseku bylo rybuprázdno, zatímco za mostkem bylo v potoce víc ryb než vody (něco takového jsem v životě neviděla). Samozřejmě jsem to Markovi musela hned zcela škodolibě zavolat:o)
Pomstil se mi záhy...představte si lávku v podobě dvou nepříliš širokých klád podivné kvality, na tom jedna dospělá osoba držící jedno dítko před sebou a druhé za sebou...telefon se trefil naprosto přesně, když jsme byli uprostřed.
Lávku jsme zdárně překonali, vyškrabali se na kopec a začli se povalovat po lese...největší zábavou bylo sáňkování, tedy ježdění po zadku dolů z kopce zasypanýho listím (mě tak baví ty dětský nápady!)
Zkusila jsem i pár fotek.
Ale vyfotit kloudně Otíka je nad veškeré moje síly. Tady taky fotí:
A takhle vypadá většina fotek s naším synem:o) Aneb Otíku neodcházej nikam!
Mamíííí, tady je Veunka, kuk!
Bětka si svůj výlet taky moc užila, takže za nás byla neděle celkem vydařená.
0 komentářů:
Okomentovat