28. březen je dnem výročí narození J.A. Komenského.
V posledních letech se snažím každý rok naučit něčemu novému. V minulosti to bylo např. řízení auta či háčkování (nevím co bylo těžší:o)). Letos se ze mě stala jazyková samoučka. Vybrala jsem si jazyk mému srdci milý a uším příjemný.
Jenže to, že se mi něco líbí ještě neznamená, že to přijme i můj mozek. Mám pocit, že si kolem sebe postavil velmi pevnou a vysokou zeď. A aby to nebylo málo, tak na jejím vrcholu sedí pan správce s koštětem.
A tak se každý den snažím přehodit alespoň nějaká ta cizí slovíčka přes tu ohromnou hradbu. Pomáhám jim dostat se nahoru. Popostrkávám je, sbírám, když spadnou a vracím zase co nejvýš...a když už se nějakému odvážlivci podaří zdolat vrchol, přiběhne osůbka v modrých montérkách a ohromným koštětem v ruce a zase ho smete dolů.
Proč to dělá? Určitě ne proto, že už by byly všechny šuplíky co má na starosti plné. Možná nechce mít kolem sebe tolik novinek, možná nerad uklízí, či má rád prázdné kouty. Nevím. Ale nechci ho tam!!! Nevím kde se tam vzal ani jak se ho zbavit. Klidně bych ho propustila, vykopla, prodala, ale drží se vršku té zdi jak klíště.
A tak se snažím tu zeď překonat, nejlépe rozbořit. Bombarduji ji výbušninami v podobě slovíček, gramatiky...ale i např. morseovkou, názvy kytek, souhvězdí a uzlů (už jsem zmínila, že naše nejstarší chodí do skauta?) a pod. Vše je marné. Zeď je pevná a panáček pracovitý.
Dnešní den je výročím narození J.A. Komenského. Zajímalo by mě, zda by mi on dokázal poradit jak ten svůj boj alespoň částečně vyhrát.
0 komentářů:
Okomentovat