Recent Posts

neděle 15. července 2012

POZOR POZOR!!!!

!!!!VYHLAŠUJI SOUTĚŽ!!!!


Vyhrává ten, kdo mi zabalí a naloží věci do auta. 

První cenou je velká pusa na čelo! 

Přihlášky do komentářů!

První přihlášený vyhrává bonus v podobě jednoho týdne stráveného s naším potomstvem, a to kdekoliv si vybere! (Mimo míst mé přítomnosti!)

Já nespím...

...já cestuji!
Mám pocit, že jsem první den prázdnin nasedla do auta a už z něj nevysedla:o) Počet najetých kilometrů již překročil číslo 800...uff.
Včera jsem se vrátila z Volduch, kde jsem trávila několik klidných dnů za přítomnosti svých dětí a svého dvanáctiletého bratra. Po návratu do Braníka jsem odevzdala Ondru, vyložila jeho krámy a zatímco moje myšlenky už byly doma, tělo usedlo za volant a otočilo klíčkem.
Neozvalo se ani škrtnutí.
Prostě vůbec nic.
Výborně! Zítra mám jet na dovolenou pod stan a vyplivne mi auto. To je fakt super co teď?
Na chodníku postával Ondrův tatínek a začal radit. A tak se mi na základě jeho rad podařilo původně vzorně zaparkované auto dostat doprostřed silnice aniž by i jen škytlo. Nefungovalo nic. Rádio, hodiny, dokonce ani dálkové zamykání...tak jsem vystoupila a začala do auta strkat ve snaze odšoupat ho opět ke kraji. Autíčko se rozjelo celkem rychle a začalo se nebezpečně přibližovat k opodál zaparkovanému Renaultu.
No a jestli si myslíte, že jsem skočila dovnitř zatáhla ruční brzdu, či zašlápla brzdový penál, mýlíte se. Taková reakce by byla zcela logická a na místě...jenže logika si zřejmě chtěla prodloužit dovolenou a zůstala na chalupě.
Oběhla jsem auto a začala ho brzdit vlastní silou...muší. Ford mondeo není zrovna nákupní taška na kolečkách:o)
Náraz byl nevyhnutelný. Změkčilo ho pouze mé tělo...a chytře hlavně moje ruka. A tak nárazník našeho broučka ťuknul do značky zaparkovaného Renaulta...na tom nenechala srážka jediné škrábnutí. Zato mně se povedlo svým nemalým bokem promáčknout náš kufr a velmi bolestivě si narazit ruku.
Zůstala jsem skřípnutá mezi dvěma auty a na chodníku stáli dva chlapi a smáli se mi (bratr si pro jistotu popošel blíž, aby lépe viděl). Teprve mé skuhrání je donutilo mi jít pomoc. Dělalo se mi špatně. Za blbost se hold platí.
Za chvilku přijel Marek, během pěti vteřin něco zmáčkl kleštičkami u baterky a auto nastartovalo. (To neni fér. Chovám se k autíčku pěkně. Povídám si s ním. Když ho někde zaparkuju, tak ho pohladím, rozloučím se s ním. Po příchodu ho pochválím, že na mě počkalo a ono mi pak takhle dává najevo koho má radši. Při tom je Marek zrádce!!! Jezdí autem mojí maminky. Mondeo je momentálně v mých rukách)
A co říct na závěr. Nic. Jsem prostě blbá. Můžu jen doufat, že si můj mozek zapamatuje, že moje šedesátikilové tělo nedokáže zastavit rozjetého kombíka. A že domluvím-li se s mužem, že mi přijede na pomoc, tak je zbytečné se o cokoliv pokoušet sama! (Kór radí-li mi to ,,rádio" otčím:o))

PS: Jdu balit, dnes odjíždím na úžasnou dovolenou pod stan!
PS2: snad ten křáp, pardon brouček, dojede, tam kam potřebuju!


neděle 1. července 2012

Červen

Každý rok mě v červnu přepadne pocit, že jestli ten zatracený měsíc přežiju ve zdraví, tak se můžu začít chystat na zdolání Everestu. Protože zvládnu-li ty poslední školní dny, musim zákonitě zvládnout už absolutně cokoliv:o)

Najednou musí být hotovo naprosto vše a to i záležitosti školní docházkou zcela nedotčené. Lidé jsou nervní a protivní. Málokdo stíhá a skoro všichni se nemohou dočkat blížícího klidu a volna. Atmosféra a komunikace se začíná barvou nápadně blížit černé.

V přírodě existují pravidla, řády a zákonitosti. Mnoho lidí zasvětilo svůj život k tomu, aby všechny tyto záležitosti pochopili. Zkoumají přírodu a život ze všech stran a do nejmenších detailů. Tak by mi sakra některý z nich mohl vysvětlit, proč má-li do mého života přijít nějaká komplikace, přijde zákonitě v červnu a pro jistotu s sebou vezme i několik svých kamarádek.

Ani letošní šestý měsíc nebyl výjimkou. Stalo se toho opravdu hodně. Nicméně tou největší komplikací byla nevítaná návštěva boreliozy v doprovodu antibiotik. S touto dvojicí přišly silné nevolnosti, stavy na omdlení, extrémní vyčerpání a různá omezení, která by v jiné roční době nebyl problém dodržet, v červnu je to dosti nemožné.

Omezím se (alespoň dnes:o)) na rozebrání pouze jednoho příznaku. A tím je extrémní únava. Několik předchozích měsíců jsem si stěžovala, že jsem totálně vyčerpaná. Teď už vím, že moje stížnosti byly naprosto neoprávněné. Únava, kterou mi přinesla antibiotika, byla takových rozměrů, že se její popis ani nevejde na monitor.

Každé ráno jsem se procitala z kómatu unavená a bolavá. Cítila jsem každičký sval ve svém vyčerpaném těle. Dokonce i všechny články mých prstů jakoby si žily svým vlastním bolavým životem. Probrat se bez dlouhé sprchy a velkého šálku kafe bylo zcela nemožné.

Následně jsem se hekavě ploužila dnem a s velkou nadějí očekávala hlubokou noc, kdy mi mé povinnosti dovolí opět upadnout do bezvědomí. Jak den pokračoval, měla jsem pocit, že vzduch houstne a tím mi stále více ztěžuje každý můj pohyb. Uvést své tělo do klidového stavu znamenalo nebezpečí okamžitého vytuhnutí.   Zpříjemnit si jízdu MHD usednutím na sedačku zavánělo usnutím a následným vykonáváním ,,opileckého sportu" v podobě ježdění z konečné na konečnou. Zdají se Vám videa batolat usínajících při konzumaci lahodných kašiček roztomilá? Věřte mi, že pohled na třicetiletou ženu žvýkající své sousto a zároveň bojující s padajícími víčky má do roztomilosti opravdu hodně daleko. Svůj boj jsem skoro vždy dotáhla ke kapitulaci a tak jsem se s patřičným žuchnutím skácela z jídelní židle rovnou do postele (výhoda malého bytu:o)). Jednou jsem dokonce z polospánku zaslechla Marka jak řeší, zda by se mi neměl podívat do pusy jestli tam ještě nemám nerozkousané a nespolknuté sousto:o)

Ani mé slušné vychování nedokázalo zabránit, abych neusnula na návštěvě...a pak dlouze nevysvětlovala (zejména Markově mamince), že můj počin opravdu nebyl nemířen proti hostitelce:o)

A takto bych mohla pokračovat poměrně dlouho...včera jsem dobrala antibiotika a tak doufám, že stavům vyčerpání bude brzy konec...ovšem pokud bych se dlouho neozývala je poměrně pravděpodobné, že jsem se uložila k letnímu spánku:o)