Klatovy

...

Krize

Mám krize...mnoho krizí...jedna se nabaluje na druhou až vzniká ohromná koule, která mě asi brzo rozmáčkne.

Dala jsem se do boje se svým strachem z řízení. Ovšem zatím prohrávám. Teda panický strach jsem přesunula do zásuvky přehnaný respekt...ale řidičský um se zatím nedostavil. I naprosto flegmatický Marek během mých jízd bledne...vždycky tvrdím, že celou jízdu mlčel hrůzou. Ale jsem rozhodnutá nevzdat se! Prostě budu jezdit každý víkend a doufat, že se to časem samo zlepší. 

Vlastně tak nějak doufám, že se prostě všechno zlepší. Prostě musí!

No a ta fotka...tu jsem vyfotila loni v červnu a dneska jsem se jí pokusila dle návodu na trubce převést na starou...ale teda nevím nevím...

Novoroční ohňostroj

Novoroční ohňostroj nebyl vůbec vidět. A tak mi všechny nastudované návody na focení ohňostroje byly na nic. Tak snad se příští rok více zadaří...jak mně, tak organizátorům.

9.11.

Po příchodu do čekárny u pani doktorky už nejsou děti vykulený. Už nekoukaj zvědavě kde to jsou a co se bude dít. Už vědí. A tak se rovnou hrnou k bednám s hračkama, do skříňky s letáčkama či do škvíry za přebalovacím pultem, kde je přece tak príma schovka.

Bětka dostala přeočkování žloutenky (a zejtra maže po třech týdnech do školky...hurááá), Otíček je už v pořádku. Za to Verča málem vyfasovala antibiotika, ale ještě jsem to nějak usmlouvala. Počkáme do pátku a pak se uvidí.

28.10.

Škrdlovice.

Začíná nám FFF sraz. Hurááá!

217. den

Lipnice

Ráno jsem se bála jestli dnešní velkej výlet ušlápnu a jestli ho mimouši připoutaný v croozeru ustojej. Já to ušlápla, mimouši prospali a Bětka prohlásila, že to byl jen kráťoučkej výleteček (co to je 50 km na kole s dvaceti kilovou zátěží, že) a že ona chce zítra jet na nějaký delší! 

215. den

Havlíčkův Brod!

Jako každý rok i letos jsme podnikli Akci hračka. Ovšem tentokrát to bylo přeci jen trošku jiné. Nejeli jsme ve středu, ale už rovnou v pondělí. A netrmáceli jsme se na vlak, ale pohodlně nasedli do auta a nechali se Markem odvést. Ale neni to tím, že bych byla stará a líná, ale tím, že jsme pod akci hračka zamaskovali ještě akci písek! 

Po návratu z města jsme společnými silami vytvořili pískoviště...no tedy vlastně tvořil Marek za vydatné pomoci všech tří děťátek. Já pouze seděla opodál a kochala se...no a taky jsem se Markovi trošičku, ale opravdu jenom trošičku, škodolibě smála!

156. den

Teda jak to ta labuť dělá, že zvládá čtyřčata? Mě stačí Bětka a naši mimouši a jsem zralá na návštěvu onoho proslulého lékařského zařízení na severu města:o)

Dnes byl teda pořádně náročný den. Skoro celý jsme ho trávili na bambiriádě, kde se Bětka opravdu pořádně vyřádila. I pro mimouše se našla nějaká ta zábava. A večer jsem ještě stihla volby, hádku v peny s prodavačem, který mě opět a zase obvinil z krádeže (fakt nevim co proti mě má, v životě jsem tam nic neukradla - tentokrát mě obvinil z krádeže sušenky, kterou mi Bětka koupila jako dárek k narozeninám. Asi vypadám jako socka, nebo kleptoman, nebo já nevim, ale stačí abych tam vlezla a už mi prohrabává kočárek, jestli tam neschovávám kradené zboží.), no a na závěr jsme ještě zvládli s mamkou večeři na zahrádce místní hospůdky. Až na toho prodavače to byl opravdu příjemný, i když náročný, den.

A dneska mám narozeniny;-)

144. den

Okoř!

Jsem ani netušila, že je Okoř tak blízko...a že je to tam tak moc pěkný. Fakt jsem s dnešním výletem spokojená...jen teda Bětka byla dost ukňouraná, ale asi už si zvykám.