Recent Posts

pondělí 19. července 2010

Rozloučení

Tak jsem se rozhodla a dneska odpoledne odjíždím...a budu s krátkejma přestávkama pryč až do konce prázdnin. (Což se velmi nelíbí našemu novému trenérovi, ale co už, že jo) Tož se tu mějte všichni moc pěkně, užívejte si prázdnin a nezlobte tu;o)

neděle 18. července 2010

První den...

Náš první manželský den začal nádherně!  Ráno jsem otevřela oči sama od sebe! A všude bylo ticho! Nikdo mi neskákal po hlavě. Nebylo slyšet žádné "mamííí" ve vysokých tóninách. Žádný řev, třískání dveřma, žádné hlasité rány ani dožadování se snídaně. Poprvé co máme děti, se nám je podařilo udat na noc babičce!  Naše první manželské ráno bylo i první bezdětné!

Ale abych se necítila osamocená, přišla mi navštívit každoměsíční ženská návštěva. Přivalila si to ke mě naprosto nečekaně a mimo harmonogram. Ani nezaklepala a nezeptala se jestli jí tu chci...a já jí tu teda v žádném případě nechtěla! Mrchu jednu! Její příchod mě pěkně naštval. Za to Marek byl spokojený, neb to znamenalo, že má klid a může si vyspávat až do pozdního odpoledne:o) (Tohle se opravdu může stát jenom mně!)

A tak ten náš první den pod společným jménem uběhl pěkně v poklidu...než jsme si došli pro ty naše raubíře...

úterý 13. července 2010

Svatební poděkování

Tak abych se přiznala, tak nevim úplně přesně co o tom našem slavném dni napsat....byla to prostě taková normální svatba...krásná, dojemná i plná zmatků (ono to v naší rodině ani nejde jinak:o))  Tak strašně moc jsme se báli, že dorazíme pozdě až jsme tam byli o hodinu dřív:o) Snad nejvíc mě pobavil nástup...prvních pár dvojic šlo vzorně...pak pauza a začala dobíhat (a to doslova) moje rodina... Při proslovu pana místostarosty jsem nevěděla jestli se smát nebo brečet a tak jsem provozovala obojí...a taky jsem se pekelně potila. Jen si teď nejsem jistá zda to bylo pouze vedrem nebo i oním vtipným prohlášením oddávajícího,  že do manželství je třeba přivést miminko:oD 

Co ale vím je, že musím a moc chci všem poděkovat! Nejen rodině a všem svatebním hostům, ale i všem co na nás mysleli a co nám drželi palce (pomohlo to, při nástupu se nevyplnila má noční můra a já se nerozplácla jak záchodovej pavouk, nýbrž jsem zcela vzorně docupitala na vysokých podpadkách až k oltáři). A hlavně moc děkuji svému milovanému FFF!!!  Já bych se bez efefaček snad nikdy nevdala. Trpěly všechny moje dotazy a řeči, pomohly mi zařídit spoustu věcí, nafotily mi svatbu a daly mi ten nejbáječnější dárek co mohly!  Takže holky vám všem posílám jedno velké a upřímné poděkování!

Děkuji moc všem!

neděle 11. července 2010

Tak a je to!

Už je ze mě mladá pani:o)

pátek 9. července 2010

Forrest

Tak jsme se s Markem tak dlouho nemohli dohodnout jestli R.E.M, U2, Apokalyptiku, Metallicu, Pink Floydy...až jsem nám nechala písničku vybrat efefačkama...takže jestli seženem cédéčko, tak budeme mít nástup na Forresta:o)

čtvrtek 8. července 2010

Už se to blíží...

A já pořád nemám vybranou muziku...nějak se nechci vzdát svého oblíbeného Amóra od Jasné páky...jenže píseň to neni zrovna nejpomalejší a představa jak k tomu oltáři přiběhnu a za sebou povleču svého dědu, který mě má vést...no ta je poněkud komická a děsivá zároveň:o)

Předsvatební přípravy už mi lezly na mozek a tak jsem se rozhodla, že pojedu na chatu. Sama s dětma, Marek si měl užít fotbalový turnaj a pak za námi přijet vlakem. Celá starší část rodiny se mi to snažila rozmluvit. Že prej pak nebudu stíhat, a děti se mi nastydnou nebo tak něco. Jenže pobyt na chatě je něco tak nádherného a úžasného, že jsem se rozhodla nedbat dobře míněných rad své maminky a na chatu prostě odjela. Užili jsme si to náramně. Ale je pravdou, že mám nastydlé a rýmující nejen děti, ale i sebe (snad mi do soboty neodejde hlas:o)), nestíhám a ještě nám cestou domu vypovědělo službu auto:o) (Zase lepší než cestou na svatbu, že jo)

Každopádně už mi je jasné, že děti svoje rodiče prostě neposlouchají. A je jedno kolik jim je. (Snad si na to vzpomenu až mě zase Bětka svým neposloucháním vytočí do běla:oD)