Recent Posts

čtvrtek 31. prosince 2009

30.12.

Ráno mě naprosto nadchl pohled z okna. Všude bylo bílo. A páč to že je ráno sníh neznamená, že bude i po obědě, rychle jsem popakovala potomstvo a šli jsme si užívat zimních radovánek:

Ježdění na bobech mě baví. Bětka s Verčou jsou po mamince, to je jasný. Ale kde jsme vzali Otíka to by mě teda fakt zajímalo. Párkrát si sjel náš minikopeček. Pak se rozhodl, že chodit do kopce na prázdno je nuda, tahat za sebou boby je zábavnější. Vlastně mu to přišlo natolik zábavné, že již odmítl na boby sednout.  Raději vybíhal a sbíhal kopec a boby neustále vláčel za sebou. I tohle ho po čase přestalo bavit a začal mi zdrhat do všech stran. Ještě štěstí, že v tu chvíli přišel Marek a začal se stavět sněhulák. Každý si uválel kouli přiměřenou své velikosti:

Pak jsme společnými silami koule sestavili a oplácali:

A tohle je výsledek:

Ať žijou slevy!

V pondělí (28.12.) jsme vyrazili celá rodina na velký nákup...no hlavně teda pro baterky do plavací panenky (,,A proč jsi ty baterky nekoupila rovnou?" ,,No a jak jsem měla vědět, že dá Ježíšek Bětušce panenku bez baterek?" Ještě štěstí, že se má člověk na co vymluvit). 

V nákupním centru jsem neodolala a šla omrknout slevy oblečení. Potřebuju nutně kalhoty. Nejdřív mě čekal šok v podobě cen...nějak mi i se slevou přišlo všechno drahý. Procházela jsem bezradně obchodem a občas se pobavila pohledem na Marka, který se snažil nahnat všechny tři naše děti na jedno místo, což děťátka pochopily jako hru na honěnou...

Podařilo se mi najít úžasný kalhoty, zlevněné z 1200 na 400, ale hlavně mi neuvěřitelně sedly! Skoro zázrak.  Ač se mi zdálo, že v obchodě nikdo neni, kabinky byly plné. Tedy až na jednu. Vrhla jsem se do ní a teprve při svlékání a pohledu na mé nohy mi došly tři věci:

1) že příroda je sice moudrá, a že její zajištění husté srsti zvířat v zimě je praktické, ale že ta hustá srst co pokrývá moje nohy je vyloženě hnusná a proti zimě mi zrovna dvakrát nepomůže...krom toho v obchodě bylo krásně teploučko.

2) přímo proti mé kabince je kavalec na kterém sedí starší pani a jí po boku pěkný a sympatický muž zhruba mého věku.

3) závěs v kabince je dlouhý jen ke kolenům.

No co nadělám, že. Vykoukla jsem ven jestli tam neni Marek a dvojice sedících mě hned začala komentovat, jak mi ty kalhoty sluší, a že mi úžasně sednou a ta sleva panečku! No to je paráda. Zejména při komentech mladého pána jsem rudla a rudla...při převlíkání zpět do starých kalhot mě napadlo jestli bych si ty nové neměla rovnou nechat na sobě. Jenže jak by z nich pani prodavačka sundala tu pípací věc co zabraňuje krádeži? Představa mě sedící na pultu a pani prodavačky snažící se z mého zadku odstranit...ne ne, raději se převleču. 

Před placením  jsem ukecala Bětku ať si taky vyzkouší jedny kalhoty. Protestovala, válela se po zemi, dělala scény, ale byla přemožena. Z obchodu jsem odcházela s blaženým pocitem v hrudi a dvěma kusy oblečení v tašce.

Onen příjemný pocit uspokojení mi vydržel zhruba pět minut. Tak dlouho totiž trvalo než mi tašku s nákupen někdo ukradl!

Bylo mi to moc líto, ale co se dá dělat. Další den jsem se šla nahlásit do atutoškoly na kondiční jízdy...a opět jsem neodolala a navštívila cestou obchod s oblečením, kde jsem po hodině zkoušení koupila kalhoty, který mi sice sedli nejvíc ze všech, ale připadám si v nich nesvá a aspoň o deset let starší. Jenže prostě já nový kalhoty nutně potřebuju. Jejich koupí se můj kalhotový majetek zdvojnásobil! Přikoupila jsem i něco pro Bětku. 

Celkem i s včerejším nákupem jsem utratila za hadry dva tisíce! Ať žijou slevy...a já! Protože takhle krásně umím slev využít opravdu jenom já!

A mimochodem ty baterky do panenky jsem tak nějak koupit zapomněla.

24.12.

Tak a je to tady. Dnes budou ukončeny Bětčiny každodenní dotazy:  za jak dlouho přijde Ježíšek?Kterejma mě trápí již více jak měsíc:o) Mám naplánovaný program, abych dětem ukrátila čekání na večer. Takže budou hry, a malé soutěže a pokud to vyjde, tak pujdem ven ozdobit stromeček pro ptáčky. 

Po příchodu k babičce celá nadčená ukazuju mimoušům stromeček...a nic. Absolutní nezájem! Teprve po nějaké době Otík zjišťuje, že na té píchavé zelené věci je i něco dobrého na zub:

A není to jen tak něco. Však to jsou ty perníčky co i on sám pomáhal zdobit. Jen těchto ozdob nemáme zrovna mnoho, neb jsem nestíhala dětem jejich výtvory odebírat dřív než si je ony strčily do pusy...zejména Verča byla v tomto případě super rychlá.o)

Stromeček zdobila včera Bětka (s malou, ale opravdu malou pomocí mého desetiletého bratra) a při svém nadšení na něj věšela vše co se jí dostalo pod ruku...a tak jsem pár věcí nenápadně sundavala. Např. tkanička do boty mi nepřišla jako vhodná vánoční ozdoba:o) 

Z naplánovaného programu nakonec nebylo nic. Bětka s Ondrou byli tak strašně rozdivočení a netrpěliví, že se vůbec nedali nějak zorganizovat. Ukecala jsem je jen na pouštění svíček a lití vosku...zde mě trochu zarazilo, když v mnou odlitém kousku byla rozpoznána sedící maminka se závojem na hlavě a miminkem na klíně! Tak doufám, že ta vosková maminka nejsem já!

Tatínek se mezi tím pustil do smažení štiky: 

Jedná se o štiku tatínkem vlastnoručně ulovenou, naporcovanou, osmaženou i snězenou...to je tak, když se rybář dostane do rodiny, kde se ryby nejí.  Naštěstí má pro nás Marek pochopení a tak jsme hladovět nemuseli, neb nám osmažil i nějaký ten prasečí řízeček.

Večeře byla výborná! Všichni členové rodiny se cpali k prasknutí (i zde jsem se vrhla na fotodokumentaci, ale fotky jsou na internetu nepublikovatelné;o)) Jen Otík po chvilce přišel na to, že dělat bubu kok s ubrusem je zábavnější než žvejkat řízeček:

Netrpělivost (a zlobení) dětí se stupňovala až k nesnesitelnosti a tak bylo zazvonění zvonečku doslova vysvobozením. Starší děti využily toho, že již umí rozeznat komu který dáreček patří a tak balíčky jim určené byly v mžiku zbaveny obalů...a jásot byl veliký, Ježíšek se letos opravdu trefil.

Otík číst neumí a tak rozbaloval vše co se mu dostalo pod ruku...dodnes se u jednoho dárečku dohadujeme komu byl asi původně určen:o)

Verunka byla nejprve zmatená. Pořád ošahávala Ondrovy rozb

alené dárečky a nechápala co se děje. Pak jsem jí pomohla rozbalit její první balíček ve kterém byla krásná panenka. Verunka byla nadšená, smála se, panenku mazlila a pusinkovala...pak jí došlo co se schovává pod stromečkem v barevných papírech a že by tam mohlo být ještě něco pro ní. Panenka byla rychle odhozena a Verča se vrhla na ostatní dárečky:o)

No a z Bětky se během rozbalování stala nejprve princezna a posléze krásná víla...a i ta vytoužená plavací panenka se pod stromečkem našla!

středa 23. prosince 2009

PF 2010

sobota 19. prosince 2009

Další pokus

Aneb proč nezabavovat děti při focení jídlem!

19.12.

Pokus nafotit děti na pfku.

Druhé hlášení ze čtvrtka - besídka

Nemůžu si pomoc, ale přístup naší školky k besídkám a podobným akcím mi připadá...no nic moc. Všechno je zmatený, nedotažený, vystoupení má jenom pár vyvolených dětí (z naší třídy čtyři), besídka je společná pro všechny třídy, takže se tam nevejdou ani děti ani rodiče...dospělí jsou nervózní, že v tý haldě lidí svoje dítě neuvidí, takže vznikaj hádky...žádná vánoční pohoda, žádné cukroví, pokec...nic. Prostě je strašně moc cítit, že vedení naší školky bere besídky jako svojí povinnost, tak hlavně ať je to rychle za námi a musí se pak co nejméně uklízet.

I některé děti z toho byly trochu smutné...opravdu škoda.

Bětka si posmutnila, že musela skoro celou besídku sedět stranou, ale jinak to ustála dobře. Tak aspoň že tak.

První hlášení ze čtvrtka 16.12.

Takže už i mimouši (a jsou to prostě mimouši a jsou a jsou a jsou!!!) byli připuštěni k výtvarným potřebám...a čípak je tohle asi šikovná ručička?

Hlášení z neděle 13.12.

V neděli jsem byla fotit u kamarádky...no fotky nevyšly tak jak jsem si představovala, ale myslím, že už jsem konečně přišla na to co a jak se má nastavit, takže příště už mi to konečně vyjde!!! Teda doufám. No a kamarádka mě na oplátku ostříhala, takže už nevypadám jako neandrtálec, ale mohu se hrdě zařadit do naší společnosti.

Celkově to byl naprosto úžasnej den...bez dětí, s foťákem a kamarádkou.

čtvrtek 17. prosince 2009

17.12.

Tak s dědou to vypadá dobře...uff. 

No a já prostě nestíhám. Pořád něco vyrábíme, tancujeme, zpíváme, děláme kolo kolo...no prostě furt něco, ale zase je hrozně krásný jak už se mimouši zapojujou. Je to fakt sranda! 

sobota 12. prosince 2009

12.12.

Dneska jsem tady chtěla napsat jak úžasně šikovný máme děti. Jak jsme všichni společně (teda bez tatínka, který byl v práci) zvládli nákup bez kočáru. Jak děti krásně šlapaly, neprotestovaly a neutíkaly někam pryč. Jak se lidi v obchodě smáli našemu vozíku. Hold Bětka když viděla jak se dvojčata vezou, tak se tam vecpala taky. Je to docela dobrý způsob jak ušetřit, protože nákup už opravdu neni kam dávat. 

Místo toho se musím svěřit se svým strachem o dědu, kterého nám dnes ráno odvezli do nemocnice. Zřejmě měl mrtvičku...nevíme přesně. Poslední zprávy jsou naštěstí velmi optimistické, tak aspoň že tak. Návštěvy jsou zakázané. Chápu to. Řádí chřipka, a tak je potřeba pacienty chránit. Ale je mi to líto. Strašně bych se chtěla jet na dědu podívat.

Nezbývá než doufat a držet palce. A ty celá naše rodina drží ze všech sil!

úterý 8. prosince 2009

8.12.

,,Maminko ty nevíš, že se mi Bětka už dááávno nelíbí!!!"

,,A jak by ses teda chtěla jmenovat?"

,,No přece Sluníčko!"

sobota 5. prosince 2009

5.12.

U nás v rodině se často vypráví historka o tom jak si moje babička vypůjčila na Mikuláše kostýmy u filmu, a jak děda schoval takto převlečeného svatého muže a jeho společníky na balkon. Protože kdo přichází z nebe nebude přece do šestého patra jezdit výtahem, to dá rozum. Krom tří vlastních potomků, sešlo se tenkrát u babičky velké množství dětí z okolí. Všichni s napětím očekávali příchod Mikuláše s andílkem a snad i s čertem...a najednou...

Strýc od té doby koktá, a babička dodnes na dědu a jeho nápad nadává.

Poučena tímto vyprávěním dohodla jsem se s Bětkou, že k nám žádný čert rozhodně nepřijde. Nikdy jsem Bětku čertem nestrašila, přesto se těchto stvoření tak strašně moc bojí, až mi jí bylo líto...ovšem po zjištění, že při hře na kočičky zmalovala naprosto příšerně svůj a Verunčin obličej fixama, mě veškerá lítost přešla a naší dohody jsem hořce litovala! 

No nakonec se dnešní večer obešel bez nadpřirozených stvoření. Pan Mikuláš nám zavolal telefonem (Radime fakt dík, dětem se to moc líbilo...ale teda po mě jsi básničku opravdu chtít nemusel!!!) . Bětka řekla nádhernou básničku (ještě štěstí, že se je učej ve školce a já to mám tím pádem bez práce). Pak jsme zapálili svíčky a šli hledat na zahradu dárečky...a i pro mě se tam jeden balíček našel. Však jsem si ho taky za svojí básničku zasloužila!!!

pátek 4. prosince 2009

Nechápu...

Mám tu díru. Já vím. Hlavou se mi neustále honí strašně moc myšlenek a pocitů. Pořád si říkám co sem napíšu...a jak sednu ke stolu slova mi prostě nějak nejdou z klávesnice...

Chtěla bych Diny napsat jak strašně mě mrzí co jí a děti potkalo. Chtěla bych jí utěšit. Povzbudit. Pohladit. Obejmout. Ale nejde mi to. Už mnohokrát jsem se pokusila napsat jí nějaký koment na blog...nedokážu to. Nejde mi to. Všechna slova jsou tak prázdná. A tak na ní jenom myslím...a nechápu. Nechápu jak se něco takového může stát. Nechápu jak se život může během chvilky tak moc změnit. Nechápu jak tu tak najednou můžou zůstat děti bez táty. Nechápu...

Je to stejný jako u Lucky...tam jsem to taky nikdy nepochopila...a taky jsem jí nikdy nedokázala napsat...nebo říct...jak moc mi to všechno je líto. A jak moc si jí vážím.