Ráno mě naprosto nadchl pohled z okna. Všude bylo bílo. A páč to že je ráno sníh neznamená, že bude i po obědě, rychle jsem popakovala potomstvo a šli jsme si užívat zimních radovánek:
Ježdění na bobech mě baví. Bětka s Verčou jsou po mamince, to je jasný. Ale kde jsme vzali Otíka to by mě teda fakt zajímalo. Párkrát si sjel náš minikopeček. Pak se rozhodl, že chodit do kopce na prázdno je nuda, tahat za sebou boby je zábavnější. Vlastně mu to přišlo natolik zábavné, že již odmítl na boby sednout. Raději vybíhal a sbíhal kopec a boby neustále vláčel za sebou. I tohle ho po čase přestalo bavit a začal mi zdrhat do všech stran. Ještě štěstí, že v tu chvíli přišel Marek a začal se stavět sněhulák. Každý si uválel kouli přiměřenou své velikosti:
Pak jsme společnými silami koule sestavili a oplácali:
A tohle je výsledek:
1 komentářů:
Co mi to jen připomíná....?????
http://hovorkojc.blogspot.com/2008/12/315den.html
:o)))))
Okomentovat