Recent Posts

pátek 19. listopadu 2010

Uff!

Fotky se mi nakonec podařilo zazálohovat, takže už jsem klidná. Teď už jen čekám až bude mít kamarád chvilku, aby se mi na to juknul...ale do tý doby můžu pracovat normálně, jen si musím obrnit nervy (čokoládou...hurá:o))

úterý 16. listopadu 2010

Zoufalý výkřik!

POMÓÓÓÓC!!!!!!

Hroutí se mi počítač, každou chvíli se vypne, nemám jak zazálohovat fotky, nic nefunguje...bojim bojim, že o ně přijdu. Zoufale volám SOS, ale nikdo neslyší!

Bětka

sobota 13. listopadu 2010

A čtyři...

...neni o moc lepší:o)

Dvě a třičtvrtě!

Ale já se fakt snažila mít tam všechny tři!

pátek 12. listopadu 2010

Kuře a pračlověk!

K večeři jsme měli kuře. Dávám dětem nožičky hezky v celku i s kostí...oni si pak pěkně ocucávaj kostičku a já mám na nějakou dobu klid. A najednou, krom spokojeného mlaskání, slyším ještě  Bětčino uvažování:

,,Když jsme byli pračlověci, tak jsme jedli kosti. Mamíííí kdo je pračlověk? Babička Vlastička?"

No to by měla moje babička radost, kdyby tohle slyšla:oD Ona je tak hrdá na to, že je prababička, ale pračlověk...:oD

Prasátko aneb chov užitečného zvířete!

No comment:o)

Díky Vlku:o)

Tak jdu na Jesuse! A může za to Vlk:o) To jeho blog mě nakopl, a já si uvědomila, že tenhle muzikál prostě MUSÍM vidět! Takže Vlku moc děkuju za inspiraci...teď bych ještě potřebovala poradit co si mám vzít na sebe:o) Já totiž nic nemáááám!!!!

(Jen teda to u nás způsobilo menší manželskou rozepři. Ale já se ptala Marka jestli chce jít se mnou. A on brblal a vykrucoval se...tak jdu s kamarádkou. A Marek? Ten se prosím pěkně urazil, že jsem si za něj našla náhradu a že on přece chtěl jít taky! To je tak, když se někdo nedokáže pořádně vyjádřit:o))

středa 10. listopadu 2010

Nezvaná návětěva!

Včera večer nám někdo zazvonil a zaklepal na dveře. Řekla jsem si, že to je asi Marek, kterej si zapomněl klíče a přišel si pro ně, aby nás pak pozdě v noci nebudil zvoněním.

A ono ne! On to byl pán od T-mobile! Pokusila jsem se ho odpálkovat jen co se představil a řekl z jaké firmy je. Ale nedal se! Bylo vidět, že už je zkušený a nenechá se jen tak odradit. Po chvilce přišel i jeho kolega a pustili se do mě! Nakonec jsem jim rázně řekla, že nemám zájem a rozloučila se!

Strašně strašně moc tohle nesnášim! Jeden čas mi nějakej takovejhle dohazovač volal tak jednou týdně. Nejdřív jsem slušně vysvětlovala, že nemám zájem. Pak jsem prosila ať si ke mě daj poznámku, že si nepřeju, aby mi volali. Nakonec jsem prostě a jednoduše vždycky"třískla telefonem" Přestalo to po ztrátě telefonu a tim změně čísla. Od té doby mi nikdo od nich nezavolal...a včera prostě přišli osobně!  V jednu chvíli, když tu stáli dva cizí chlapi proti mě, jeden v podstatě přímo ve dveřích, tak mi opravdu nebylo dobře! A ještě abych jim něco podepisovala! Jednomu z nich nakonec došlo, že se mnou nehnou a vrhnul se na sousedy...uff Využila jsem toho, zahnala svoje zvědavý děti dovnitř a zabouchla!

Rozčilujou mě všudepřítomné reklamy, rozčilujou mě telefonáty co nabízej výhodné tarify, pojištění...a prostě cokoliv.Rozčiluje mě to, ale vím, že s tím nic neudělám. Že to prostě musim skousnout...ale aby mi lezli v době večeře až do bytu to už mi připadá vážně moc!

úterý 9. listopadu 2010

Ovocný den!

Ve čtvrtek se konal v naší základní škole Ovocný den! Je to výborná akce, kterou mám opravu moc ráda...já mám totiž ráda dobré jídlo:o) A tady se ho nachází opravdu dost. Skoro každý zúčastněný donese nějaký svůj výrobek z ovoce, dostane číslo pod kterým soutěží, pak všichni chodí, ochutnávají a nakonec nahlásí číslo, které jim chutnalo nejvíc.

Naší Verče nejvíc chutnala Bébé střecha (na fotce). Měla jsem pocit, že ji snědla celou, a na nikoho dalšího se prostě nedostalo. Ale asi jsem se spletla, neb střecha nasbírala dostatek hlasů, aby se dostal na druhé místo:o)

Verunka seděla na židli a celá šťastná si cpala bříško, Bětka byla ponechána svému osudu a skoro celou dobu jsem o ní nevěděla, o Otíka se mi postaral Ondra...a já si připadala jako v ráji! Všude spousta dobrot, žádně dítě mě netahalo za ruku, kterou jsem si zrovna nesla nějakou tu dobrůtku do úst, nikdo nekřičel mamííííí! Prostě značka ideál:o) A tak jsem se spokojeně nacpala, děti měly taky plná bříška a mě ještě hřála představa, že už nebudu muset vařit večeři.

Jenže deset minut po příchodu domu se ozvalo: mamííí kdy bude večeřéééé? Naše děti jsou prostě pakobylky!

pondělí 8. listopadu 2010

Vycházky!

Nevim proč, ale moje děti prostě neumějí chodit po zemi! Neustále lezou po nějakém plotu, zídce či obrubníku. Pokud neni nic takového v dosahu, tak alespoň jedno dítko běží, druhé se courá a třetí tancuje! A tak se poslední dobou z maminky měním v pastevského psa, který se pobíháním okolo snaží udržet své stádo v jakési formaci. A tak pobíhám, pokřikuju, organizuju a formuju svoje stádečko...a občas se i dostaneme včas do cíle:o) 

čtvrtek 4. listopadu 2010

Papouch

Světýlka kam se podíváš

V pondělí jsme se vypravili na Dobešku na lampionový průvod. Nejprve jsme dostali bílé lampiony, které bylo třeba pomalovat, polepit či jinak ozdobit. Dětem to šlo dobře. Možná až moc, vzhledem k tom, že krom lampionů máme od barvy úplně všechno oblečení a to bez ohledu na to zda ho během umělecké činnosti měli děti na sobě, či zda bylo položeno opodál:o)

Bětka malovala, stříhala, lepila, ale nejvíc jí bavilo barvy foukat:

Otíka se ujala "slečna na výpomoc" co tam byla k mání, takže mi zbyly volné ruce na Verunku, která o to ovšem stejně moc nestála. Bětka byla samostatná jednotka, což znamenalo, že jsem jí v tom neuvěřitelném šrumci lidí neustále hledala:o)

Když byly lampiony zdárně ozdobený a přimontovány na svítící tyčky, vyrazili jsme na cestu

A na závěr jsme ještě vypustili několik lampionů štěstí..

...a mohlo se jít domů. Jenže Bětka se po oznámení, že se jde k autu prostě sebrala a odešla s davem! Sice jsem si říkala, že bude někde s kamarády ze školky, ale strach jsem měla velikej. A tak poté co jsem malou uprchlici našla jsem jí vynadala tak, že ozvěna mého řevu asi zní na Dobešce do teď! 

středa 3. listopadu 2010

Smradlavý pád

Včera mi Otík spadl do psího hovínka!

Za normálních okolností svoje děti neustále komanduju, aby si dávaly pozor kam šlapou. Teď na podzim jsou chodníky schované do barevného listí. Vše vypadá čistě, barevně ba dokonce krásně. Nechala jsem se ukolébat a polevila v ostražitosti. 

Včera Otík běžel, zakopl a rozplácl se jak širokej tak dlouhej! Čekala jsem jestli se rozbrečí nebo vstane a poběží dál...a on ležel a vypadal vyjeveně. Bětka mu chtěla pomoc, ale místo toho na mě začala volat, že Otík spadl do hovna! Houkla jsem na ní, že je to dost špatnej vtip, ale pro jistotu jsem se šla podívat...a bylo to hrozné!!! Po prvním pohledu jsem ještě chviličku doufala, že ta hnědá hmota obalující celou Otíčkovu ručičku je jenom bahno. Leč oči se sice dají oklamat, ale nos už ne.

Byla to pravda! Otík spadl do hovna! Krom ruky to odnesl rukáv bundy. A ne trochu. Odporná mazlavá hmota se rozprostírala od zápěstí až k loktu. A ne jenom zvenku bundy. Dostalo se to i dovnitř, na mikinu! Fuj!

Měla jsem štěstí v neštěstí, že byla otevřená Dobeška a já tak mohla Otíka na záchodě alespoň trochu odhovnit. Vyplácala jsem snad všechno mýdlo a papírové utěrky co tam měli!

Naštěstí svítilo sluníčko a bylo docela teplo, tak doufám, že svůj dvouhodinový pobyt venku v krátkém tričku a bundě s vlhkým rukávem přežije ve zdraví. (Dřív jsme se domu nedostali, museli jsme počkat, skončí Bětce malování)

Návrat do reality

Díky změně času byla sobotní noc prodloužená o jednu hodinu. To byla první změna času za kterou jsem byla opravdu ráda! Já bych totiž jinak zaspala naší poslední dovolenkovou snídani:o) A to jsem šla spát v podstatě hned po večeři:o)

A tak jsme se nasnídali, zaplatili a odjeli zpět do reálného života. 

Markovi rodiče jsme nalezli zdravé a živé! Tož hurá. Já spočítala děti, zkontrolovala počet a celistvost končetin (ne že bych babičce nevěřila, ale znám svoje divochy, že). Vše bylo v pořádku...do chvíle než jsme svoje děti převzali a pokusili se je nacpat do auta. Otík na protest odjel na motorce pryč a pěkně se vymlátil. 

Jak vidno jsem matka vlastním dětem lehce nebezpečná, proto by bylo asi nejlepší odjíždět na bezdětnou dovolenou častěji:o) Ať jsou ty děti alespoň občas v bezpečí!

Trochu delší výlet

Na sobotu jsme měli naplánovaný výlet...no naplánovaný...prostě jsme si určili směr a tím jsme se hodlali vydat. Doufali jsme, že časem narazíme na vísku s hospodou, kde si dáme jídlo a pak se tak nějak vydáme zase směr Všeruby. A tak jsme vyrazili. Neznámo kam, a díky mlze i nevidno kam:o)

Šli jsme svižným tempem, povídali si a kochali se okolní přírodou. Občas nám přeběhla přes cestu myška, či jsme zahlídli nějakou tu srnku. U bobří hráze jsme čekali jestli na nás vykoukne nějaká ta bobří hlava, ale bobří rodinka si asi někde zrovna dávala svačinku. 

Občas jsme uviděli nějaký naprosto rozpadlý baráček, či ceduli o zaniklé vísce. U jedné takové, se jménem Červené Dřevo, se nacházely obnovené základy kostela:

Místo má své kouzlo, i když působí trochu smutně.  Kousek vedle byl i hřbitov. Smutný a opuštěný, náhrobky byly položené do jedné řady kousek před hřbitovní zdí. Vlastní místo posledního odpočinku připomínalo spíš travnaté hřiště obehnané kamennou zdí:o(

Zásadně nevycházím z domu nevybavená. Vždycky mám s sebou svačinu a pití, často v přehnané míře. Občas beru i náhradní teplé ponožky, či nějakou jinou důležitou nezbytnost. Tentokrát se mi do baťohu vešel jen foťák! Nedošlo mi, že pohraničí neni jako Střední Čechy. Že tady neni za každým kopečkem malá vesnička s minimálně jednou hospodou.  Na naší tůře jsme potkali jenom velmi málo míst vzniklých lidskou činností. Většinou se jednalo o staré, opuštěné a rozpadající se baráky. A to jsou místa jídlem a odpočinkem opravdu neoplívající:o)

Zhruba v půlce odpoledne se na nebi udělalo modro. Cítila jsem se už dost unavená, ale pohled na barevný podzimní les mě nabíjel další energií

Celkově jsme šli něco přes sedm hodin. Prakticky bez přestávky. Největší krizi a zároveň radost jsem měla ve chvíli, kdy jsem odhadovala, že máme před sebou ještě sedm kilometrů a v tom jsme potkaly ceduli s nádherným nápisem: Všeruby 3km! Hurá!

Večer jsme se odměnili nejen bohatou a chutnou večeří, ale i hodinovou návštěvou vířivky:o) Však jsme si to taky zasloužili!