Počasí

Venku fouká, mrzne a sněží. Doma se kňourá, řve, hádá a zlobí. Moc se těšim na jarní sluníčko a na vyrážející jarní kytičky. Věřim, že s lepším počasím bude líp i u nás doma...jen abych se toho vůbec dožila!

Jak jsem na stará kolena zešílela!

Poslední dobou neustále nahlas uvažuji o tom co si počít se svým sportovním životem. Ještě hlasitěji jsem začala uvažovat o sportovním důchodu. Marek už to asi nemohl poslouchat či co, a tak jednou přišel s tím, že na našem fotbalovém hřišti začal trénovat jeden dívčí tým...no a ve středu jsem absolvovala svůj první trénink. Bylo to úžasný. Nejvíc mě pobavilo, že si holky myslely, že mi je patnáct! 

Jen teď postupně zjišťuju, že na to nemám čas...ale věřím, že se mi všechno podaří nějak zvládnout tak, abych mohla chodit alespoň na část tréninků. Tak mi prosím držte palce ať to celé přežiju ve zdraví...přeci jen už nejsem nejmladší, že!

Další blbinka:o)

Dnešní dopoledne jsem vyhlásila za uklízecí. Fakt jsem se snažila. Dokonce i žehlící prkno jsem vytáhla...a udělala si na něm malý domácí fotostudio:o)  No tak jdu teď alespoň uvařit oběd...ať na tý svojí dovolený dělám i něco užitečnýho, že jo!

Taková blbinka

aneb už mi z těch neustálejch nemocí hrabe!

15.11.

Pokus vyfotit odraz v bublině se mi trochu zvrtnul...a vylezl z toho takovej nepovedenej autoportrét:oD

70. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/100s, Clona 7,1, ISO 200, Ohnisková vzdálenost 28mm, Režim manuální, Vypnutý blesk

Kouř!

Už třetí den se snažim vyfotit kouř. A už toho nechám. Nepomohl mi ani návod od Suzie. A nemám externí blesk. Další pokusy podniknu teprve až budu mít patřičné vybavení. 

Dneska horečkovala Verča. Už se asi zbláznim!

64. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/60s, Clona 6,3, ISO 400, Ohnisková vzdálenost 154mm, Vyvážení bílé na žárovku, Režim manuální, Vypnutý blesk

Další pokusy!

Od včera jsem nebyla schopná uklidit svůj fotokoutek, tak jsem se na to dneska večer vrhla znova. To abych se měla Markovi na co vymluvit. Přece na sebe neprásknu, že to neni uklizené jenom proto, že jsem líná. No a krom světla vyvstala další otázka. A to jak se vlastně takovýhle fotky upravujou? A páč to fakt netušim, tak jsem jenom přihodila rámeček, jinak je vše v původnim stavu.

63. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/125s, Clona 6,3, ISO 400, Ohnisková vzdálenost 200mm, Vyvážení bílé na žárovku, režim manuální, Vypnutý blesk

Snažila jsem se přijít na to, jak takovýhle domácí pokusy osvětlovat. No a stále nevim. Zkoušela jsem to z různých stran i úhlů...a není to prostě ono. Možná by to chtělo víc lampiček, nebo odrazné plochy...kdo ví? Já teda rozhodně ne.

47. den

Sněžíííí! Nádherně sněží. Velký, krásný a slepený vločky. Prostě takový ty co přímo vybízej, aby je člověk chytal na jazyk. Tak jsme to zkusili. Tato disciplína šla Bětce naprosto úžasně. Jestli ona netrénovala, když byla venku se školkou! Za to ze mě si vločky vyloženě dělaly legraci. Ty největší chuchvalce se mi zásadně místo na jazyk připlácly na oko. K velké radosti Bětky.

44. den

Zase kapky!

Pátek třináctýho a návštěva tchýně...hádejte jakej jsem dneska měla den?

Po jejim odchodu jsem se šla uklidnit focením kapek. A troufám si tvrdit, že tentokrát to bylo lepší než posledně.

A Bětka o sobě poslední dobou mluví jako o Bětušce. Tak třeba povídá:

,,Bětuška si umyla ruce!"

,,Bětuška jde spinkat!"

Je to hrozně legrační! Ale doufám, že jí to časem přejde...aby z toho nebyl nějakej problémek.

Jo a nechť je zaznamenáno, že náš tatínek přišel dneska domu z hospody už před desátou!!! To jsem ještě nezažila. A já truhlík místo abych se z toho radovala, tak jsem ho tam posílala zpátky. Zrovna jsem tu fotila ty kapky, tak se mi moc nehodilo, aby se mi tu motal:-)

37. den

A nezaostřim, a nezaostřim, a nezaostřim... A to jsem prostudovala návod, vyrobila si světelný tunel...no ale přiznávám, že jsem ostření odflákla. Příště se na to víc zaměřim. Jo a taky neni úplně nejlepší fotit u stolu na Otíčkově místě, páč ta zeď...ta zeď! No naprostá hrůza, je na ní jídelníček několik dní nazpět.

25. den

Moje oko! Tak jsem se rozhodla napodobit Klarissu a Lucku a vyfotit vlastní oko. Jenže ono to néjni vůbec jednoduché! Zkoušela jsem to znova a znova, tak či onak, a ...kurňa holky jak jste to dokázaly?

18. den

Výrobna divných fotek s.r.o.

Když já prostě nemám žádné nápady co fotit.

Po dnešku má Otíček za sebou svůj první větší pád. Zahučel mi u babičky z lavice pod stůl. Měla jsem dávat větší pozor! Krmila jsem Verču a prudila Bětku ať Otíčka netahá...no a ani jsem to nestihla doříct a už nám chlapeček letěl hlavou napřed...ještě jsem ho stihla zbrzdit a přetočit, takže to nakonec nebyla zas až taková hrůza. Ale hrklo ve mě teda pěkně. Otíček to vzal sportovně! Trochu si pobreknul a šel zkoumat babiččino nádobí. Za to holčičkám bylo asi bratříčka líto, páč ty brečely ještě dloooouho po té:o)

17. den

Zase nemocníčkujem! Tak jsem to v úterý svými řečmi přivolala...a Bětka se nám vrátila od babičky nemocná. Chudák! Zase rýmuje až jí teče krev z nosu. Jsem zvědavá komu tohohle bacila předá tentokrát. Tak nevím jestli ty věci fakt přivolávám, nebo jestli to nějak vytušim. Každopádně se mi to stává docela často. A dneska jsme se o tom s Markem bavili a on mi řekl: ,To si nemůžeš nechat zdát o něčem pozitivním! Třeba o to, že jsme nechutní milionáři! Jo, to já bych uměl bejt milionář. To by mi určitě šlo!" A tak jdu spát a zkusím si nechat zdát něco hodně pozitivního! Aby z toho měl Mára radost:o)

4. den

Konec prázdnin!

Tak jsme si udělali "plácací den". Zůstali jsme doma, hráli hry, vyráběli dobroty...a prostě si užívali poslední den vánočních prázdnin. A byla to příjemná změna.

A zítra nám zase začne šrumec. Venku má bejt dost drsná zima, takže budu muset jezdit s velkym kočárem. Moc se mi nechce, ale co nadělám, že?

3. den

Zrcadlení!

Dneska jsem hrozně dlouho lovila kapky. A neulovila. Prostě se mi nepodařilo je zaostřit. Ale zase jsem přišla na spoustu věcí, které bude nutno při příštích pokusech dělat jinak. Tohle je můj nejostřejší pokus:

Bída! Já vím! Ale prostě líp se nezadařilo. Tak jsem to zkusila napravit zrcadlovkou. Jenže už jsem neměla sílu... Ono to chce spoustu pokusů, aby člověk přišel na to co a jak. No co. Aspoň jsem si to vyzkoušela. Příště už to snad bude lepší.

Nechť je zaznamenáno, že dnes byl náš tatínek venku sám s celou kavalérií! A nevím jak on, ale já si to náramně užila. Dokonce tak, že mám v plánu to příští víkend zopakovat...a nejenom příští víkend!

A už teď se móóóc těšim!!!

2. den

Sněžííííí!

Sněhové vločky mě vždycky strašně moc fascinovaly. Jsou krásné a jedinečné. Jednotlivě jsou jemné a křehké. Společně jsou silné a občas dost drsné! Dokáží pohladit i ublížit. Potěšit i zarmoutit. Jsou jako lidé!

Dneska jsme mimouškům koupili jejich první lahvičky. Budou se, chudítka moje milovaná, z nich muset naučit bumbat mlíčko, páč jsem se rozhodla vrátit k fotbalu. A to znamená, že budu každý pondělní večer zhruba tři hodiny mimo domov. A docela už se na to těším. Rozhodně víc než tatínek, který v té době bude hlídat! HURÁ!!!

1. den

Novoroční ohňostroj!

Tak kvůli téhle fotce jsem prolezla dírou v plotě, abych se dostala na takovou plošinku přímo nad skálou. A nejsem jedinej cvok. Stáli jsme tam takhle s foťákem na stativu dva! Občas se nám povedlo i cvaknout ve stejnou chvíli. No sranda to byla! Občas jsem pánovi zašmírovala přes rameno, no a řekla bych, že jemu se fotky povedly poněkud lépe. Ale co! Hlavně, že jsem si užila!

137. den

Barborky! Nevykvetly! Ale už zbejval jenom kousilínek. A já bych se tááák vdávala! Ale nosit vodu v puse ze studně teda nebudu...páč nevim, kde je tady nejbližší studánka. Asi ze mě dál bude svobodná žena se třema dětma...a nebo že by na těch Barborkách až zas tak nezáleželo?

132. den

Čtvrtá adventní neděle!

Tak jsem přišla na to jak vyfotit světelný rozprsky. A vlastně jsem se o to vůbec nesnažila. Byla to náhoda.

Ráno to tak nevypadalo, ale teď už můžu říct, že se nám nemocníčci začínaj zlepšovat. Hurá! A je fajn, že bydlíme ve velkém městě. A že se můžu dostat na pohotovost MHD.