Recent Posts

středa 31. března 2010

Parkování!

Pořád doma vykřikuju jak se potřebuju naučit pořádně parkovat...a pak když mám možnost si to vyzkoušet s klidem a pod dohledem Marka, tak ho vůbec nepustím ke slovu a vyřeším to takhle:

Marek se smál celou tu dloooouhou cestu od obchodu k autu. A tomu pánovi v oranžové vestě bylo asi moje parkování na druhém konci parkoviště a následné focení asi hodně podezřelé. Šel přímo ke mě a asi mi chtěl něco říct. Naštěstí se v tu chvíli rychle přiřítil vysmátej a hlavou kroutící Marek. Naskočil do auta a odjeli jsme:o)

Sobota

Poslední dobou máme dny poněkud přeplněné a krátké. Tak např. sobota:

Ráno jsem naskočila do auta a šupajdila si to na Barrandov na fotbalový turnaj BBC, tedy Babský Barrandov cup:o) Znamenalo to přejet Barrandovský most...a já to zvládla! Ehm no je pravdou, že mi to při popojíždění v koloně jednou chcíplo, ale zachovala jsem chladnou hlavu, rychle nastartovala a pokračovala v krasojízdě. Měla jsem vyhlédnuté parkoviště sice kousíček dál od cíle mé cesty, ale za to, dle získaných informací, s velkým počtem volných míst. Nenapadlo mě, že na přeplněném sídlišti se tři volná místa počítají jako velký počet! Parkovala jsem dlouho a opatrně...a pak jsem si šla koupit čokoládu...vééélikááánskou čokoládu! 

Na turnaj jsem dorazila pozdě a tedy jako poslední ze všech...je vidět, že mě prostě ani auto k dochvilnosti nepomůže.

Fotky jsem nepořídila skoro žádné, páč buď jsem hrála a nebo v přestávkách mezi zápasy došívala dětem masky na karneval (já prostě nedokážu nikdy nic udělat včas). Tak tedy alespoň jedno pekelné soustředění ještě před turnajem:-D

V půlce turnaje jsem holky musela opustit a tak ani nevím jak nakonec dopadly. Mě ještě čekal karneval na téma cirkus. Doma jsem rychle dokončila masky a Marek nás odvezl, pomohl mi převléct děti a jel na svůj fotbalový zápas.

Karneval se vydařil. Zábava byla veliká, hlasitá a veselá. Prostě tak jak to má být. Baletka Bětuška byla ve svém živlu:

Sukýnku jsem vyráběla JÁ!

Lvice Verunka dostala od moderátora bonbónky a tak byla taky spokojená (vzadu na sukýnce má ještě mojí rukou šitý ocas:o)) Uši jsou vyrobené ze starých punčocháčů:o)

Tygřík Otík byl nejdřív zaražený a vypadal až nešťastně. Už jsem si nevěděla rady co s tím a bylo mi to líto. Nakonec ho rozveselil až objev jeho vlastního tygřího ocasu:

No já vím, že profesionální maskorobič ze mě nebude:o) A taky připouštim, že děti vypadaly mezi tou spoustou kupovaných kostýmu omšele a až komicky, ale jsem ráda, že jsem se překonala a masky vyrobila...i když to vypadalo jako výrobky žáka prvního stupně základní školy.

No a na závěr důkaz, že i dospělí se můžou parádně bavit na dětském maškarním:

úterý 30. března 2010

Křižovatka!

Jedem autem, Marek naviguje a před křižovatkou mi povídá:

,,Tady doprava!"

Kouknu na značku, hodim blinkr doleva a povídám si ,,hm hm, po hlavní..."

Koutkem oka vidím jak sebou Marek trhl a hlasitěji a důrazně mi povídá:

,,Doprava!!!!"

,,No však jo!" odvětím mu s naprostým klidem, a dál otáčím volantem vlevo.

Nakonec mi to došlo, vynadala jsem Markovi, že mi neupozornil včas a zřetelně, přehodila jsem směrovku a odbočila  správným směrem:o)

středa 24. března 2010

Hurá na nákup!

Venku je poslední dobou nádherně...a na nás útočí nemoci jedna za druhou:( Ani Marek nebyl ušetřen a v pátek  jsem si pro něj jela k zubaři. Měl zánět v zubu a tvář oteklou...no hrozně! Nikdy jsem něco takového neviděla. Bohužel všem mým pokusům o vyfocení zdárně odolal, takže dokumentace mi chybí. Asi mu bylo opravdu bídně, páč poctivě ležel a to se u něj jen tak nevidí!

Takže se nám změnily plány na víkend a já musela zvládnou spoustu věcí sama. Jedním z veledůležitých úkolů byl nákup kopaček na můj první fotbalový zápas! Původně jsme měli jít s Márou společně, páč já se v tom za prvý vůbec nevyznám a za druhý bylo potřeba, aby jeden z nás chytal děti a snažil se tím zabránit jejich demoličním choutkám.

Do obchodu jsem vrazila s odhodlaným výrazem ve tváři...vydržel mi asi deset vteřin!Tak dlouho mi trvalo než jsem došla k závěru, že si z tolika různých bot prostě vybrat nedokážu! Za dalších deset vteřin se můj výraz proměnil v holé zděšení...to děti přišly na to, že sedět v kočáru je děsná nuda...

Nakonec jsem zjistila, že výběr zas tak úžasný neni. Oni si totiž výrobci myslí, že všichni fotbalisti jsou urostlí muži s nohou velikosti menšího parníku a přitom úzkou jak špejle. Moje sice dívčí, ale těhotenstvím rozpláclá hnáta evidentně lehce vybočuje z fotbalového průměru. Nakonec jsem našla boty, které si s mojí nohou alespoň trochu rozuměly. Ovšem než se tak stalo stihl Otík, přes bedlivé oko mé a dvou prodavaček, rozebrat stojan s ponožkama na prvočinitele, vyzkoušel několik párů bot a nakonec se schoval tak, že jsem ho nemohla najít ani já ani veškerý perzonál Sportisima. Verunka zase měla potřebu vyzkoušet balony všech druhů a velikostí...

Z obchodu jsem nakonec odcházela jako vítěz...ne tak po večerním fotbalovém zápasu. Prohráli jsme 0:1!

pátek 19. března 2010

Ocenění

Juchůůů! Dostala jsem od Gabro a Moniky ocenění. Ehm, no je to už moje druhé, jen to první jsme si tenkrát u Kristy ani nevyzvedla, takže tentokrát se musím polepšit! 

Takže předávám dál a svých sedm nej věcí dopíšu později (já prostě poslední dobou vůbec nestíhám no)

Krista 

Klarissa

Bláňula 

Alecram

Halkac

Dadouch

Lucka

čtvrtek 18. března 2010

Včerejší jízda!

Celé včerejší dopoledne jsem byla naprosto vyklepaná a vystresovaná z blížící se jízdy autem. Těsně před odchodem z bytu jsem musela několikrát navštívit záchod...takže když jsem jela pro Bětku měla jsem půlky stažené nejen strachem:o)

Ještě před barákem jsem si párkrát zkusila zastavit a zase se rozjet.  Jakéhosi opodál stojícího pána jsem svým počínáním docela zmátla. Když se vydal ke mě s výrazem: chudák holka asi se jí porouchalo auto a potřebuje pomoc, šlápla jsem na to a vyrazila směr školka.

Cestu jsem zvládla dobře. Ono to bude asi hlavně tím, že jsem nepotkala skoro žádný auto:o)

Když jsem vyndavala děti z auta, zastavila za mnou jedna školková maminka a povídá: ,,tak už máte konečně auto! Mně vás vždycky bylo tak líto!" Jó kdyby věděla jak mi to jde...

I domů jsme se dostali celkem bez problémů (no teda bylo štěstí, že to auto kterýmu jsem měla dát přednost a který nebylo skrz zaparkovaný auta prostě vůbec vidět, bylo dost daleko a jelo děsně pomalu.) 

Mám takovej pocit, že jezdím na střídačku. Jednou dobře, jednou špatně. Včera jsem jela dobře, takže dneska...dneska půjdu do školky pěšky!!!

středa 17. března 2010

Auto!

Ještě včera odvezl Marek auto ke kamarádovi,  který nám ho během dvou hodin intenzivní práce opravil. (Móóóc děkujeme!) Takže dneska v poledne mě včerejší nedojetá cesta čeká znova. (Jen si teda ještě před barákem znovu vyzkoušim rozjíždění, abych na křižovatce nepředvedla tu hrůzu co včera.) Tak mi držte prosím palce ať to odřídim bez větší chyby a hlavně, ať to naše autíčko dojede celé!

A kdyby měl někdo nějakou radu jak to řízení zdolat, tak sem s ní! Mně to prostě pořád nejde. Připadá mi, že jsem na silnici jediný lemro. Všem ostatním to jde tak nějak snadno a samozřejmě a já jediná se tam motám a poskakuju...

úterý 16. března 2010

Že by jaro?

Díky mé  výtečné péči nám po naší jediné kytce zůstal pouze její prázdný a opuštěný domeček (kde jsou ty časy, kdy můj pokojíček připomínal džungli, jak byl zarostlej rostlinami různých druhů.) 

Bětušce to bylo asi líto, tak vyzdobila okolí domečku rozkvetlou loukou. A tatínek se k ní jednou po příchodu z nákupu přidal:o) Aspoň, že tahle kytka se nemusí zalévat, jinak by hodně rychle následovala naší zesnulou pani kapradinu...

Že by se mi rodina snažila něco naznačit?

Ještě štěstí, že je příroda starostlivější a pečlivější jak já, jinak bychom se toho touženého jara asi nikdy nedočkali:o)

Kalamity Jane

Tak tuhle přezdívku má moje mamka. A já mám poslední dobou čím dál tím větší pocit, že jsem to pověstné jablko co nepadlo daleko od stromu.

Zuby nehty bojuji se svým řidičským uměním.  Včera jsem se rozhodla postoupit do dalšího levelu. Opustit branické vedlejší uličky a vrhnout se do silného provozu pražského nábřeží. Měla jsme v plánu vyzvednout Bětku ve školce a dovést jí do Sokola...jenže jsem nenašla brýle! V neděli jsem je dala na jakési místo o kterém jsem byla přesvědčená, že je raubíři nenajdou, a tedy ani nezničí. Nenašli! Ovšem nebyli sami:o) Protože mě tlačil čas, tak jsem dojela do školky bez brýlí, tam jsem nechala auto a pokračovala do Sokola za pomoci MHD!

Dnes jsem vyrazila na svou čtvrtou samostatnou jízdu. Trasu do školky už mám nacvičenou. Nenechala jsem se zastrašit kamionem co si to v naší skromné uličce šinul přímo proti mně. Dojela jsem na první křižovatku...a tam najednou strašně aut, díky opravám silnice i chodníků zúžená silnice po jejímž kraji chvátalo několik chodců, a mě se nedařilo rozjet. Ustála jsem to. Teda spíš auto to ustálo. Zvládlo to, rozjelo se a já mohla pokračovat. Ovšem daleko jsme nedojela. Najednou šílenej rachot vzadu v autě. Vůbec jsem netušila co by to mohlo být. Odbočila jsem do vedlejší ulice, zastavila...a vzadu mi místo výfuku trčela z auta jakási rezavá krabice. No výborně! Posbírala jsem zbytky auta co se mi podařilo poztrácet cestou a zavolala Markovi...a pěkně jsem to slízla. Včera jsem při couvání škobrtla o chodník. Auto tím nezískalo ani škrábaneček, ale podle Marka jsem tim zapříčinila dnešní defekt. (Mně ale opravdu neni jasný jak bych najetím na chodník dokázala zapříčinit zrezivění a následné upadnutí části výfuku)

Nedalo se nic dělat. Pořádně jsem zaparkovala a vyrazila pro Bětku pěšmo. No a ve školce mi při vstupu do třídy zůstala klika v ruce! Ještě štěstí, že pro mě měla pani učitelka pochopení:o)

Doma jsem zjistila, že mi blbne blogspot.

Verunka má přítulnej den...má potřebu být se mnou v neustálém fyzickém kontaktu. Jak se pokusim odpoutat je zle.

Dnešnímu dni se musim smát. Něco takového se může povést jenom mně. Věřim, že jsem si smůlu dneska už vybrala, ale na malování s Bětkou pro jistotu nepůjdu. Buhví co by se mi ještě mohlo povést. Raději zůstanu doma. V bezpečí!

sobota 13. března 2010

Sportovní reportér

ze mě teda rozhodně nebude. Tuhle fotku bych nazvala: Tak co? Vidíš balón?

Mám vysněnou jednu fotku. Vím přesně jak by měla vypadat...jenže fotbalisti nemaj pro moje plány pochopení:o). A tak se musim smířit prostě s tím co mám.

Výsledek fotografický dosti mizerný. Výsledek fotbalový ještě horší. Chlapci prohráli 1:4! A takovejhle výkon se fotí fakt špatně! (Ještě štěstí, že se mám na co vymluvit.)

neděle 7. března 2010

Narozeniny!

Na střední škole nám paní učitelka v hodinách Aplikované psychologie dávala pro odlehčení různé testy. A tak jsem se jednoho krásného dne dozvěděla, že jsem introvertní extrovert a cholerický flegmatik. (ten den mi ještě pro vylepšení nálady vyšlo, že myslím jako muž). Teda vždycky jsem si připadala taková celá nějaká komplikovaná, ale tenhle výsledek mě opravdu překvapil:o)

Přičteme-li k tomu, že se mému bláznivému otci a výmečné matce podařilo namíchat geny v ne zrnova příznivém poměru a že jsem se narodila ve znamení Blíženců, je jistě všem jasné, že život po mém boku může zvládnou jenom zcela výmečný muž. 

Měla jsem veliké štěstí. Jednoho takového jsem kdysi potkala a teď spolu ruku v ruce stojíme na začátku našeho společného devátého roku. A tenhle můj výmečný a neuvěřitelně trpělivý muž má dnes narozeniny.

Takže Marku, k tvému dnešnímu slavnému dni ti přeji: Spoustu trpělivosti s tvojí velkou a krásnou rodinou. Veselou mysl, spoustu smíchu a radosti. Hodně úspěchů ve fotbalovém životě, spoustu gólů i gólových přihrávek. Hodně zdraví a hlavně! Hlavně zůstaň takový jaký jsi (i když trošku zhubnout bys mohl, to zase jo!)

Dneska jsme šli po fotbale na jedno do hospody. Ve vedlejší místnosti měli kamarádi zkoušku kapely. Bětka je tam chvíli očumovala a pak přišla za Markem a povídá: Tatínku kapela ti přeje všechno nejlepší a máš jim koupit pět rumů a mě džus!:oD  Takhle se na to musí!

Sobota

Na sobotní dopoledne jsem měla velkolepý plán. Chtěla jsem jít SAMA na vycházku! Zkusit najít a nafotit první jarní kytičky. Ovšem můj první ranní pohled z okna mi jasně řekl, že si budu muset ještě chvíli počkat.

A tak jsem se vrhla s foťákem na děti. (K jejich velké radosti, samozřejmě)

Bětka:

Verča: 

Otík (bohužel je dost máznutej, ale já jsem fakt strašně šťastná, že se mi toho divocha podařilo vůbec odchytit):

pátek 5. března 2010

Počasí

Venku fouká, mrzne a sněží. Doma se kňourá, řve, hádá a zlobí. Moc se těšim na jarní sluníčko a na vyrážející jarní kytičky. Věřim, že s lepším počasím bude líp i u nás doma...jen abych se toho vůbec dožila!

Jak jsem na stará kolena zešílela!

Poslední dobou neustále nahlas uvažuji o tom co si počít se svým sportovním životem. Ještě hlasitěji jsem začala uvažovat o sportovním důchodu. Marek už to asi nemohl poslouchat či co, a tak jednou přišel s tím, že na našem fotbalovém hřišti začal trénovat jeden dívčí tým...no a ve středu jsem absolvovala svůj první trénink. Bylo to úžasný. Nejvíc mě pobavilo, že si holky myslely, že mi je patnáct! 

Jen teď postupně zjišťuju, že na to nemám čas...ale věřím, že se mi všechno podaří nějak zvládnout tak, abych mohla chodit alespoň na část tréninků. Tak mi prosím držte palce ať to celé přežiju ve zdraví...přeci jen už nejsem nejmladší, že!

úterý 2. března 2010

ANO ŘÍDÍM!!!

Já jsem na sebe tááák hrdá! Dneska jsem poprvé jela sama autem...teda úplně sama ne, s dětma samozřejmě. Naštěstí jsou prázdniny, takže provoz veškerý žádný. I tak jsem se strašně bála. A když jsem to všechno zvládla a zaparkovala u nás před barákem, vylezla jsem z auta a začala kričet a skákat radostí...jakýsi pán co šel okolo dostal záchvat smíchu. Ani se mu nedivím:o)

Další blbinka:o)

Dnešní dopoledne jsem vyhlásila za uklízecí. Fakt jsem se snažila. Dokonce i žehlící prkno jsem vytáhla...a udělala si na něm malý domácí fotostudio:o)  No tak jdu teď alespoň uvařit oběd...ať na tý svojí dovolený dělám i něco užitečnýho, že jo!

pondělí 1. března 2010

Už nevím co bych...

Nechápu kde berou holky na aranžované fotky trpělivost a hlavně nápady! Mně tohle prostě nejde. A myslím, že se to ani nikdy nenaučím. Podle mě to člověk musí mít v sobě. A já to prostě nemám. Ale zkoušet to budu, to zase jo! Přece to tak snadno nevzdám. A kdo ví, třeba jednou...

Jedna krásná pózovačka!

Holky efefačky si každou chvilku stěžují, že jim děti nechtějí pózovat. Mě nepózují ani dospělí! Takhle například vypadá většina fotek mojí maminky:o)