Celé včerejší dopoledne jsem byla naprosto vyklepaná a vystresovaná z blížící se jízdy autem. Těsně před odchodem z bytu jsem musela několikrát navštívit záchod...takže když jsem jela pro Bětku měla jsem půlky stažené nejen strachem:o)
Ještě před barákem jsem si párkrát zkusila zastavit a zase se rozjet. Jakéhosi opodál stojícího pána jsem svým počínáním docela zmátla. Když se vydal ke mě s výrazem: chudák holka asi se jí porouchalo auto a potřebuje pomoc, šlápla jsem na to a vyrazila směr školka.
Cestu jsem zvládla dobře. Ono to bude asi hlavně tím, že jsem nepotkala skoro žádný auto:o)
Když jsem vyndavala děti z auta, zastavila za mnou jedna školková maminka a povídá: ,,tak už máte konečně auto! Mně vás vždycky bylo tak líto!" Jó kdyby věděla jak mi to jde...
I domů jsme se dostali celkem bez problémů (no teda bylo štěstí, že to auto kterýmu jsem měla dát přednost a který nebylo skrz zaparkovaný auta prostě vůbec vidět, bylo dost daleko a jelo děsně pomalu.)
Mám takovej pocit, že jezdím na střídačku. Jednou dobře, jednou špatně. Včera jsem jela dobře, takže dneska...dneska půjdu do školky pěšky!!!
0 komentářů:
Okomentovat