Venku je poslední dobou nádherně...a na nás útočí nemoci jedna za druhou:( Ani Marek nebyl ušetřen a v pátek jsem si pro něj jela k zubaři. Měl zánět v zubu a tvář oteklou...no hrozně! Nikdy jsem něco takového neviděla. Bohužel všem mým pokusům o vyfocení zdárně odolal, takže dokumentace mi chybí. Asi mu bylo opravdu bídně, páč poctivě ležel a to se u něj jen tak nevidí!
Takže se nám změnily plány na víkend a já musela zvládnou spoustu věcí sama. Jedním z veledůležitých úkolů byl nákup kopaček na můj první fotbalový zápas! Původně jsme měli jít s Márou společně, páč já se v tom za prvý vůbec nevyznám a za druhý bylo potřeba, aby jeden z nás chytal děti a snažil se tím zabránit jejich demoličním choutkám.
Do obchodu jsem vrazila s odhodlaným výrazem ve tváři...vydržel mi asi deset vteřin!Tak dlouho mi trvalo než jsem došla k závěru, že si z tolika různých bot prostě vybrat nedokážu! Za dalších deset vteřin se můj výraz proměnil v holé zděšení...to děti přišly na to, že sedět v kočáru je děsná nuda...
Nakonec jsem zjistila, že výběr zas tak úžasný neni. Oni si totiž výrobci myslí, že všichni fotbalisti jsou urostlí muži s nohou velikosti menšího parníku a přitom úzkou jak špejle. Moje sice dívčí, ale těhotenstvím rozpláclá hnáta evidentně lehce vybočuje z fotbalového průměru. Nakonec jsem našla boty, které si s mojí nohou alespoň trochu rozuměly. Ovšem než se tak stalo stihl Otík, přes bedlivé oko mé a dvou prodavaček, rozebrat stojan s ponožkama na prvočinitele, vyzkoušel několik párů bot a nakonec se schoval tak, že jsem ho nemohla najít ani já ani veškerý perzonál Sportisima. Verunka zase měla potřebu vyzkoušet balony všech druhů a velikostí...
Z obchodu jsem nakonec odcházela jako vítěz...ne tak po večerním fotbalovém zápasu. Prohráli jsme 0:1!
0 komentářů:
Okomentovat