Recent Posts

čtvrtek 27. května 2010

Telefonát!

Včerejší den byl opravdu zajímavý.

Ještě v noci jsem zjistila, že si Verunka před spaním schovala do postele pod peřinu několik banánů...teda chvíli mi trvalo než jsem pochopila, že ta břečka zahalující celou postel jsou banány:o) Je to prostě takovej malej sysel!

Následovalo Bětčino blití a počůrané svatební šaty, ale o tom už jsem tu psala. Mírně kalamitní den pokračoval tím, že si Otík vlezl do lednice a jal se jí velmi vehementně rabovat (tak si říkám, že tu dětskou zábranu do kuchyně už odmontuju...stejně je nám na prd)  Chvíli na to jsem zjistlia, že Otík s Verčou přece jenom mají nějaký ty umělecký vlohy...vymalovali nám celou kuchyň kečupem a trochou hořčice.

A do toho mi zazvonil mobil. Koukám, číslo neznámé. Ještě mi v rychlosti blesklo hlavou, že jestli mi někdo volá proto, aby mi nabídl extra výhodný tarif či něco podobného, tak ho praštim...teda alespoň slovně, fyzicky by to bylo přinejmenším krkolomné. Na druhém konci telefonu byl velmi příjemný dívčí hlas, který mi oznámil, že do Mamma centra dorazily výsledky mojí biopsie. 

Trochu jsem se lekla, přece říkali, že po telefonu výsledky oznamovat nesmějí.

,,A já koukám, že sem máte jít až za dlouho" pokračoval ten hlas ,, tak abyste se nemusela celou dobu nervovat, tak vám volám, že to dopadlo dobře! Jste zdravá!"

Jupííí! 

Tak pěkný den jsem už dlouho nezažila:o)

středa 26. května 2010

Počůraná nevěsta!

Dneska ráno se nám Bětka pozvracela a tak jsem si jí nechala doma. Krátce před jednou hodinou odpolední se stalo, že mi spaly všechny tři děti najednou!!! I já měla v plánu k nim zalehnout...když v tom najednou někdo začal velmi zuřivě zvonit. Vyděsila jsem se, že se něco stalo. Ale byl to naštěstí jenom pošťák, který mi přivezl balíček! A v něm svatební šaty!!!!

Krabice byla zalepená velmi pečlivě, rvala jsem to málem i zubama. Další problém bylo zjistit kudy se do těch šatů vůbec leze. Několikrát jsem se nasoukala někam jinam než bylo třeba:o) Ale nakonec jsem to zvládla. Stála jsme před zrcadlem docela dlouho...a za celou tu dobu mi nedošlo, že pošťák svým zvoněním probudil Verunku. Byla jsem prostě v tranzu. Až najedou, když jsem si šla šaty sundat, jsem ucítila jak se mi jejich vlhká látka přilepila na nohu. Nechápavě koukám, přemýšlím, ale nemůžu na to přijít. Proč jsou sakra ty šaty mokrý? Tak jsem si čuchla...koukla na Verunku...pak na zem před zrcadlem...

To mám za to, že učim děti na nočník...a oni si vždycky sundaj plínu a vyčůraj se tam kde zrovna jsou.

Doufám, že pochcaný svatební šaty přinášej štěstí!

Biopsie!

V pátek ráno jsem odevzdala dvojčata kamarádce a šla do Mamma Centra. Podle instrukcí jsem se nejdřív stavila v pátém patře pro žádanku. Trochu mě překvapilo, že jsem se musela nejdřív zaregistrovat na onkologii, zaplatit třicet korun a teprve pak jsem dostala co jsem chtěla. Při vyplňování registračního formuláře se mi dělalo lehce mdlo. Já přece nechci být registrovaná na onkologii...já s tímhle oddělením nechci mít vůbec nic společného!

Pani doktorka si mě pamatovala a vítala mě jako stálou pacientku, optala se na dvojčata a na Bětku, vysvětlila mi co bude dělat, všechno mi ukázala. Samotný zákrok byl bezbolestný a trval poměrně krátce. Sledovala jsem na monitoru jak mi proniká jehla do těla...to bylo to jediný co jsem v té šedé změti čehosi byla schopná rozpoznat. Domluvili jsme se kdy si mám přijít pro výsledky (musim si je vyzvednout osobně, po telefonu se nesdělují), rozloučili se a já šla k Alče pro děti. 

Celý den jsem pak byla jako praštěná klackem. Prso postupně přicházelo k sobě, natýkalo a dost bolelo. Otík mě do něj pro jistou ještě párkrát praštil...ty děti maj na tohle prostě nějaký speciální radar:o)

Na závěr musim napsat, že mě velice příjemně překvapila rychlost, ochota a profesionalita veškerého zdravotnického perzonálu s kterým jsem přišla do styku. A všem moc děkuji!

Statim!

Čím jsem starší, tim víc si uvědomuji jak je zdraví důležité a že rozhodně není samozřejmostí. A v posledních dnech na mě toto vědomí doráželo snad každou minutou.

Před čtrnácti dny, ve středu, jsem si při sprchování našla bulku v prsu. Když jsem volala "mamí, pojď mi šáhnout na prso!" ještě jsem se smála. Ale když jsem viděla jak mamčin obličej bledne a dostává podivný, mírně protažený tvar, začalo mi být poněkud úzko. 

A tak jsem hned další den šupajdila ke svojí doktorce. No a ta mi dala žádanku do Mamma Centra na které bylo velkým písmem a ještě zeleným zvýrazňovačem zaškrtnuté slovo STATIM.

V pátek brzo ráno už jsem stála u pultíku a třesoucí rukou podávala pani svou zdravotní kartu a žádanku o vyšetření...a pak už to šlo všechno jako na běžícím pásu. V narvané čekárně jsem si poseděla jenom pár minut a už jsem byla volaná na sono. Tam se mě ujala velmi příjemná a milá pani doktorka, která všechno pečlivě zkontrolovala a poslala mě pro jistou na mammograf. Ani tam jsem nemusela vysedávat v čekárně, po chvilce totiž vylezla sestřička a řekla všem, že mám přednost a jdu první, tak ať mě pustěj. Až mě překvapilo, že nikdo neprotestoval...asi jsem vypadala opravdu špatně a vyděšeně:o)

Po mamografu jsem nějakou dobu seděla v čekárně a sledovala proud žen procházející dveřmi do malé místnosti, kde jim pani doktorka řekla, že jsou v pořádku...já se do tohoto proudu nezapojila. Byla jsem odvedena zpět ke svojí původní lékařce, která mi řekla, že nic závažného nenašla, ale že ještě pro jistotu uděláme biopsii.

Celý týden jsem si opakovala, že je pani doktorka hodná a pečlivá a že biopsii podstoupím pouze pro jistotu, ale černé myšlenky mi to z hlavy nevyhnalo.

                      

úterý 25. května 2010

Kašpárkohraní

Minulou neděli jsem se velmi ráda nechala zlákat Radkou a vyrazila s ní na Kašpárkohraní. Nějak jsem neměla sílu vzít s sebou dvojčata a tak jsem je u mamky vyměnila za svého bratra...já totiž nemůžu být pouze jednodětná :o) Vždyť já už bych to snad ani neuměla.

Po příchodu do Obory Hvězda mě dost překvapilo o jak moc velkou akci se jedná.  Bětka se okamžitě dostala do amoku...má tyhle akce děsně ráda a má potřebu projít a vyzkoušet absolutně všechno...což bylo naprosto nemožné, neb toho bylo opravdu moc.

Krom spousty jiných věcí si Bětka vyzkoušela keramický kruh... Mě lákalo pletení košíků, ale bohužel už mi na ně nezbyl čas.

Jednou za čas kolem nás prošel nějaký ten strašák, či postavička z filmu. Bětka se bála kostrovodičů, Ondra byl na vrcholu blaha při pohledu na postavičky z hvězdných válek.

A vyvrcholením příjemného dne byl koncert Kašpárka v rohlíku. Děti nejdřív tančily a užívaly si muziku, ale pak se postupně začínaly nudit. Abych měla klid, půjčila jsem jim foťák. A takhle jsem dopadla:

Bylo to opravdu příjemné odpoledne a příště jdeme určitě zas!

neděle 16. května 2010

Andílek nebo čertík?

Neřád jeden, utekl mi na hřišti úplně na druhou stranu...a když jsem ho našla, tvářil se takhle. Copak se na něj člověk může zlobit?

On je vůbec takový malý ďáblík s výrazem andílka!

Sportovní sobota?

Sobotu jsem měla mít sportovně náročnou. Dopoledne triatlon, odpoledne fotbal. Jenže pak se to tak nějak celkově dost semlelo a výsledek byl úplně jiný. Na triatlon šel Marek (moc se mu nechtělo, ale bylo mu líto, že by se přerušila rodinná tradice) a fotbal jsem zase proseděla na lavičce. Takže jsem naštvaná, že jsem se zase nechala takhle zblbnout a slibuju si (jako vždy), že už takovou hloupost příště neudělám!

Jo a jsem si naprosto jistá, že bych ten triatlon vyhrála, takže jsem se na nátlak fotbalistek vzdala výhry jenom proto, abych pak koukala z lavičky jak si ostatní pěkně hrajou!

sobota 15. května 2010

Prší!

Poslední dobou nám trochu víc prší. Začínám mít pocit, že mi to prádlo za oknem neuschne a že ho budu muset po týdnu sundat:o)

čtvrtek 13. května 2010

Šipka!

Jen co jsem vešla do prosklené kukaně vedle bazénu, tak se ke mě Bětka rozeběhla a skrz umatlané sklo na mě nadšeně hulákala, že už třikrát skočila šipku! 

A takhle ten její slavný skok probíhá:

Nejprve je na řadě pečlivá příprava:

Ještě poslední rady od pana instruktora:

Á hop:

No, poslední fotka je sice poněkud hodně máznutá, ale jinak je to krásná šipka, že? Takový zvláštní osobní styl:o)

Besídka...pohádka O Zlatovláscea

Besídka ve školce byla vydařená! Kupodivu! Bylo to poprvé! A ne jen za ty dva roky co tam chodí Bětka, ale i za tu dobu co tam dřív chodil Ondra. Po té poslední, vánoční, se z řad rodičů snesla na hlavy učitelek docela dost velká kritika...a v úterý jsme se všichni přesvědčili, že když se chce, tak to jde! Jen by mě zajímalo proč to nešlo už dřív. A taky jak to bude pokračovat dál. Jen doufám, že se nevrátí k dřívějšímu způsobu, kdy dítě sedělo u svého rodiče, všichni dostali papír s textem šesti písniček, to se odzpívalo a šlo se domů.

Letos nám předvedli pohádku O Zlatovlásce! Vystoupení bylo opravdu moc pěkné, plné dobrých nápadů a vtipných scének, prokládané písničkami...ale snad nejlepší bylo, že se zapojily opravdu všechny děti! Bětuščina třída hrála krkavce (docela by mě zajímalo, proč má Bětka potřebu mít neustále zastrčený tričko a to i v sukýnce) 

Nejstarší třída představovala zlaté rybky:

A ti nejmenší byli naprosto užasní mravenečci:

Bětuška hrála ještě jednu z princezen, ale to už jsem bohužel neviděla, neb jsem byla z výhodného místa odvolána příšerným řevem Verči (jakýsi chlapeček se prstíčkem dotkl jedné z hraček na které měla Verča zálusk:o))

Takže doufám, že většina dalších akcí naší školky bude taky takto vydařená, ale hlavně, že těch akcí bude víc! Hlavně těch konajících se mimo budovu MŠ!

A taky budu muset konečně začít šetřit na lepší objektiv. S tou svojí ubohou pevnou padesátkou jsem tam byla docela k ničemu!

středa 12. května 2010

Je mi smutno!

Je mi smutno!

Je mi smutno a nevím co s tím. 

Nebo jsem možná děsně naštvaná...a z toho mi je smutno? Já ani pořádně nevím. Ale co vím moc dobře je, že mě poslední dobou strašně štve líná ředitelka naší školky! Mám už na ní vyloženě averzi. Dokonce už jsem si troufla i něco říct...a teď se bojim, že mi příští rok nevezmou dvojčata. Ta školka je jinak docela fajn, na supr místě, budova je pěkně řešená, učitelky (až na jednu) jsou fajn...ale ta ředitelka...ta mě táááák štve!!!!

Líná, ulhaná, neurotická osoba přece nemůže stát ve vedení mateřské školy!

Přidám-li k tomu ještě problémy s ředitelem na základce, kam chodí můj bratr...proč se ředitelé do školských zařízení nedosazují na časově omezené funkční období? Třeba by se pak víc snažili a nehráli si na všemocné panovníky ve vlastním království! 

Je mi smutno a jsem naštvaná...a tak si říkám, že bych měla zase najít ten mejl na zastupitele naší městské části a zeptat se ho jak je tohle vlastně možný...jenže pak už mi ty dvojčata opravdu asi nevezmou co?

úterý 11. května 2010

Myšlenkové pochody!

,,Maminko já chci být pořád malinká!"

,,A proč Bětuško?"

,,Protože pak nikdy nezestárneš, a neumřeš!"

pondělí 10. května 2010

Softball

Asi se stanu fanynkou softballu. že by mě ta hra nějak uchvátila, vlastně jí vůbec, ale vůbec nerozumím, ale dá se fotit mnohem líp než fotbal! Takže mám nový projekt! Začnu se učit sportovní fotografii na tomto sportu a budu doufat, že mi to dá základy pro sporty poněkud akčnějšího rázu! Tož to jsem zvědavá jak to nakonec dopadne:o)

Zloděj!

Snad každý už někdy kroutil nevěřícně hlavou nad tím co všechno dneska ti zloději neukradnou.

V úterý nás čekala preventivní kontrola a očkování u naší paní doktorky. V patřičnou hodinu jsme se tedy nahrnuli do čekárny...a zcela ji zaplnili nejen naší přítomností, ale i příšerným smradem. Původcem nepříjemného oparu byla Verča. A tak jsem jí šla na záchod přebalit. Jenže kam teď s použitou pínou? Stála jsem tam s posranou plínou v ruce a s naprosto prázdnou hlavou. Co budu dělat? Jediný co mě napadlo bylo, že jsem pěkně blbá, když si zapomenu pytlík na použitý látkovky. Jó to takovou jednorázovku bych prostě vyhodila do koše...hmmm koš je prázdnej, je tam jenom pytlík na odpadky...moment, PYTLÍK na odpadky a je prázdnej! A tak jsem ho štípla! 

To je hrozný, že? Co všechno lidi dneska neukradnou!

úterý 4. května 2010

Omluvenka!

Během mého sobotního "zapomnění se" v hospodě jsem si na panu hospodském vyžádala omluvenku za pozdní příchod domů (páč to stejně byla jeho chyba a ne moje, že jsem neodešla včas:o)) No Marek se nesmál, omluvenku nepřijal a vůbec byl celý takový nevrlý. Za to já si to náramně užívala.  

V neděli ráno mi v hlavě pobíhalo tisíce permoníčků, honily mě opilecké chutě a už mi taky nebylo tolik do smíchu. Jak by se mi teď hodila nějaká ta omluvenka! Něco jako: nepřítomna z pivních důvodů, neječet, necloumat, nechat žít!

Jenže člověk (a máma od rodiny obzvlášť) prostě musí fungovat. Mě ještě ke všemu čekala návštěva u Markovy maminky. Hold každá normální ženská vozí na návštěvu ke tchýni vlastnoručně upečenou bábovku, a já opici:o)

 

Řidič profesionál?

V sobotu mě čekala řidičská maturita. I proto jsem ranní probuzení bez nevolností přivítala s velkou úlevou. Měla jsem za úkol odvézt čtyři členky našeho fotbalového týmu na zápas kousek za Rakovník. Moje první samostatná jízda s živým nákladem nepocházejícím z naší rodiny! Ovšem ještě před tím bylo potřeba naše autíčko připravit, lépe řečeno vykydat! Toho se ujal sám a zcela dobrovolně Marek! Byla jsem ráda, páč jsem se trochu bála co všechno by na mě po sundání dětských autosedaček mohlo vykouknout:o)

Ve smluvený čas jsme všechny naskákaly do auta. Já překonala chuť každou dívku osobně připoutat, pohladit a vrazit jí rohlík do ruky, a raději jsem se pouze zeptala:

,,jste všechny připoutaný, najezený a vyčůraný? Fajn, tak jedééém!"

A jelo se! Silniční provoz byl mírný, trasa před námi docela jednoduchá, holky trpělivý a statečný, vše vypadalo téměř idylicky....až do chvíle kdy se za mými zády ozvalo:

,,Hele a nemáme jet támhle po té silnici vlevo?"

A tak jsme si udělaly pěknou okružní jízdu po krásách země České, přes několik měst a mnoho křižovatek. (,,Ježišmarjá kudy mám jééét!" ,,Rovně, Jani, rovně, to je jenom semafor před přechodem, žádná křižovatka, tam neuhneš ani kdybys chtěla!")

Dojely jsme a kupodivu všechny ve zdraví...jen Marky sedící na místě spolujezdce se trošku klepala ještě několik minut po dojezdu:o)

Fotbalový zápas dopadl velmi špatně. Náladu před zpátečním odjezdem nám sice trochu zlepšil sponzorský dar v podobě triček (viz foto...i já na něm jsem), ale i tak byla atmosféra v autě dosti mizerná. Bylo nutno ji poněkud pozvednout, a tak jsem nařídila povinnou zastávku v cukrárně! Trochu jsem se bála jestli jí dokážu najít. Je to přece jenom už dost let, co jsem byla naposled v Rakovníku...moje obava byla zbytečná. Ukázalo se, že moje mlsné chuťové buňky mají na tuto cukrárnu prostě kompas:o)

Krom zmrzliny a odlovení kešky nám náladu pozvedla i následná okružní jízda Rakovníkem. Miluju objížďky! Tahle mě provedla přes několik záludných křižovatek pěkně dokola a zpět k naší cukrárně:o) A to bylo poslední bloudění tohoto dne. Zbytek cesty proběhl v klidu. Přiznávám, že po zaparkování před našim barákem se mi hodně ulevilo a návrh na jedno pivko mi přišel vhod. 

Holky si opravdu daly jedno a jely domů. Já se tam poněkud pozapomněla s kamarády. Jeden z nich se loučil před nástupem do nemocnice a tak proběhlo i několik panáků. 

Tento den byl náročný a plný zážitků...nedělní ráno bylo ještě náročnější. Slibuju, že už nikdy nebudu pít!!!

pondělí 3. května 2010

Drsný pátek!

Páteční ráno bylo strašný! Děti byly po problité noci vyčerpané. Pohled na Otíkovo vyvalené oči nepřítomně hledící do stropu, mě vyloženě drásal. Na Bětčin bílý obličej se nekoukalo o nic líp. Zdálo se, že jim je oběma ještě hůř než mně...a mně bylo opravdu zle. A při pohledu na seznam úkolů se mi dělalo ještě hůř. Hold se všechno muselo posunout na jindy...jen ten nákup byl prostě opravdu neodkladný.  A tak jsem udělala to co vždycky, zvedla jsem telefon a zavolala: maminkóóó, pomóóóóc!

A maminka mě zachránila (ostatně jako vždy). Za chvíli jsme měli doma plnou tašku dietních potravin...do kterých se s velkou vervou pustila Verča, momentálně jediný zdravý člen rodiny:o)

V poledne se dětem ulevilo a mně přitížilo. A tak jsem ležela na zemi, odpočívala, a po mně skákaly a lezly tři děti. Neměla jsem sílu zakročit. Našla jsem jí až při několikátém pokusu o skok daleký s odrazem o maminčinu hlavu:o)

Večer už se mi chtělo brečet. Naštěstí se Marek vrátil docela brzo. Jestli si myslel, že se vrátí do uklizeného bytu, ke šťastným dětem a usměvavé ženě, k voňavé a teplé večeři...tak se opravdu hodně, hodně spletl...:o)