Řidič profesionál?

V sobotu mě čekala řidičská maturita. I proto jsem ranní probuzení bez nevolností přivítala s velkou úlevou. Měla jsem za úkol odvézt čtyři členky našeho fotbalového týmu na zápas kousek za Rakovník. Moje první samostatná jízda s živým nákladem nepocházejícím z naší rodiny! Ovšem ještě před tím bylo potřeba naše autíčko připravit, lépe řečeno vykydat! Toho se ujal sám a zcela dobrovolně Marek! Byla jsem ráda, páč jsem se trochu bála co všechno by na mě po sundání dětských autosedaček mohlo vykouknout:o)

Ve smluvený čas jsme všechny naskákaly do auta. Já překonala chuť každou dívku osobně připoutat, pohladit a vrazit jí rohlík do ruky, a raději jsem se pouze zeptala:

,,jste všechny připoutaný, najezený a vyčůraný? Fajn, tak jedééém!"

A jelo se! Silniční provoz byl mírný, trasa před námi docela jednoduchá, holky trpělivý a statečný, vše vypadalo téměř idylicky....až do chvíle kdy se za mými zády ozvalo:

,,Hele a nemáme jet támhle po té silnici vlevo?"

A tak jsme si udělaly pěknou okružní jízdu po krásách země České, přes několik měst a mnoho křižovatek. (,,Ježišmarjá kudy mám jééét!" ,,Rovně, Jani, rovně, to je jenom semafor před přechodem, žádná křižovatka, tam neuhneš ani kdybys chtěla!")

Dojely jsme a kupodivu všechny ve zdraví...jen Marky sedící na místě spolujezdce se trošku klepala ještě několik minut po dojezdu:o)

Fotbalový zápas dopadl velmi špatně. Náladu před zpátečním odjezdem nám sice trochu zlepšil sponzorský dar v podobě triček (viz foto...i já na něm jsem), ale i tak byla atmosféra v autě dosti mizerná. Bylo nutno ji poněkud pozvednout, a tak jsem nařídila povinnou zastávku v cukrárně! Trochu jsem se bála jestli jí dokážu najít. Je to přece jenom už dost let, co jsem byla naposled v Rakovníku...moje obava byla zbytečná. Ukázalo se, že moje mlsné chuťové buňky mají na tuto cukrárnu prostě kompas:o)

Krom zmrzliny a odlovení kešky nám náladu pozvedla i následná okružní jízda Rakovníkem. Miluju objížďky! Tahle mě provedla přes několik záludných křižovatek pěkně dokola a zpět k naší cukrárně:o) A to bylo poslední bloudění tohoto dne. Zbytek cesty proběhl v klidu. Přiznávám, že po zaparkování před našim barákem se mi hodně ulevilo a návrh na jedno pivko mi přišel vhod. 

Holky si opravdu daly jedno a jely domů. Já se tam poněkud pozapomněla s kamarády. Jeden z nich se loučil před nástupem do nemocnice a tak proběhlo i několik panáků. 

Tento den byl náročný a plný zážitků...nedělní ráno bylo ještě náročnější. Slibuju, že už nikdy nebudu pít!!!