Recent Posts

čtvrtek 31. prosince 2009

30.12.

Ráno mě naprosto nadchl pohled z okna. Všude bylo bílo. A páč to že je ráno sníh neznamená, že bude i po obědě, rychle jsem popakovala potomstvo a šli jsme si užívat zimních radovánek:

Ježdění na bobech mě baví. Bětka s Verčou jsou po mamince, to je jasný. Ale kde jsme vzali Otíka to by mě teda fakt zajímalo. Párkrát si sjel náš minikopeček. Pak se rozhodl, že chodit do kopce na prázdno je nuda, tahat za sebou boby je zábavnější. Vlastně mu to přišlo natolik zábavné, že již odmítl na boby sednout.  Raději vybíhal a sbíhal kopec a boby neustále vláčel za sebou. I tohle ho po čase přestalo bavit a začal mi zdrhat do všech stran. Ještě štěstí, že v tu chvíli přišel Marek a začal se stavět sněhulák. Každý si uválel kouli přiměřenou své velikosti:

Pak jsme společnými silami koule sestavili a oplácali:

A tohle je výsledek:

Ať žijou slevy!

V pondělí (28.12.) jsme vyrazili celá rodina na velký nákup...no hlavně teda pro baterky do plavací panenky (,,A proč jsi ty baterky nekoupila rovnou?" ,,No a jak jsem měla vědět, že dá Ježíšek Bětušce panenku bez baterek?" Ještě štěstí, že se má člověk na co vymluvit). 

V nákupním centru jsem neodolala a šla omrknout slevy oblečení. Potřebuju nutně kalhoty. Nejdřív mě čekal šok v podobě cen...nějak mi i se slevou přišlo všechno drahý. Procházela jsem bezradně obchodem a občas se pobavila pohledem na Marka, který se snažil nahnat všechny tři naše děti na jedno místo, což děťátka pochopily jako hru na honěnou...

Podařilo se mi najít úžasný kalhoty, zlevněné z 1200 na 400, ale hlavně mi neuvěřitelně sedly! Skoro zázrak.  Ač se mi zdálo, že v obchodě nikdo neni, kabinky byly plné. Tedy až na jednu. Vrhla jsem se do ní a teprve při svlékání a pohledu na mé nohy mi došly tři věci:

1) že příroda je sice moudrá, a že její zajištění husté srsti zvířat v zimě je praktické, ale že ta hustá srst co pokrývá moje nohy je vyloženě hnusná a proti zimě mi zrovna dvakrát nepomůže...krom toho v obchodě bylo krásně teploučko.

2) přímo proti mé kabince je kavalec na kterém sedí starší pani a jí po boku pěkný a sympatický muž zhruba mého věku.

3) závěs v kabince je dlouhý jen ke kolenům.

No co nadělám, že. Vykoukla jsem ven jestli tam neni Marek a dvojice sedících mě hned začala komentovat, jak mi ty kalhoty sluší, a že mi úžasně sednou a ta sleva panečku! No to je paráda. Zejména při komentech mladého pána jsem rudla a rudla...při převlíkání zpět do starých kalhot mě napadlo jestli bych si ty nové neměla rovnou nechat na sobě. Jenže jak by z nich pani prodavačka sundala tu pípací věc co zabraňuje krádeži? Představa mě sedící na pultu a pani prodavačky snažící se z mého zadku odstranit...ne ne, raději se převleču. 

Před placením  jsem ukecala Bětku ať si taky vyzkouší jedny kalhoty. Protestovala, válela se po zemi, dělala scény, ale byla přemožena. Z obchodu jsem odcházela s blaženým pocitem v hrudi a dvěma kusy oblečení v tašce.

Onen příjemný pocit uspokojení mi vydržel zhruba pět minut. Tak dlouho totiž trvalo než mi tašku s nákupen někdo ukradl!

Bylo mi to moc líto, ale co se dá dělat. Další den jsem se šla nahlásit do atutoškoly na kondiční jízdy...a opět jsem neodolala a navštívila cestou obchod s oblečením, kde jsem po hodině zkoušení koupila kalhoty, který mi sice sedli nejvíc ze všech, ale připadám si v nich nesvá a aspoň o deset let starší. Jenže prostě já nový kalhoty nutně potřebuju. Jejich koupí se můj kalhotový majetek zdvojnásobil! Přikoupila jsem i něco pro Bětku. 

Celkem i s včerejším nákupem jsem utratila za hadry dva tisíce! Ať žijou slevy...a já! Protože takhle krásně umím slev využít opravdu jenom já!

A mimochodem ty baterky do panenky jsem tak nějak koupit zapomněla.

24.12.

Tak a je to tady. Dnes budou ukončeny Bětčiny každodenní dotazy:  za jak dlouho přijde Ježíšek?Kterejma mě trápí již více jak měsíc:o) Mám naplánovaný program, abych dětem ukrátila čekání na večer. Takže budou hry, a malé soutěže a pokud to vyjde, tak pujdem ven ozdobit stromeček pro ptáčky. 

Po příchodu k babičce celá nadčená ukazuju mimoušům stromeček...a nic. Absolutní nezájem! Teprve po nějaké době Otík zjišťuje, že na té píchavé zelené věci je i něco dobrého na zub:

A není to jen tak něco. Však to jsou ty perníčky co i on sám pomáhal zdobit. Jen těchto ozdob nemáme zrovna mnoho, neb jsem nestíhala dětem jejich výtvory odebírat dřív než si je ony strčily do pusy...zejména Verča byla v tomto případě super rychlá.o)

Stromeček zdobila včera Bětka (s malou, ale opravdu malou pomocí mého desetiletého bratra) a při svém nadšení na něj věšela vše co se jí dostalo pod ruku...a tak jsem pár věcí nenápadně sundavala. Např. tkanička do boty mi nepřišla jako vhodná vánoční ozdoba:o) 

Z naplánovaného programu nakonec nebylo nic. Bětka s Ondrou byli tak strašně rozdivočení a netrpěliví, že se vůbec nedali nějak zorganizovat. Ukecala jsem je jen na pouštění svíček a lití vosku...zde mě trochu zarazilo, když v mnou odlitém kousku byla rozpoznána sedící maminka se závojem na hlavě a miminkem na klíně! Tak doufám, že ta vosková maminka nejsem já!

Tatínek se mezi tím pustil do smažení štiky: 

Jedná se o štiku tatínkem vlastnoručně ulovenou, naporcovanou, osmaženou i snězenou...to je tak, když se rybář dostane do rodiny, kde se ryby nejí.  Naštěstí má pro nás Marek pochopení a tak jsme hladovět nemuseli, neb nám osmažil i nějaký ten prasečí řízeček.

Večeře byla výborná! Všichni členové rodiny se cpali k prasknutí (i zde jsem se vrhla na fotodokumentaci, ale fotky jsou na internetu nepublikovatelné;o)) Jen Otík po chvilce přišel na to, že dělat bubu kok s ubrusem je zábavnější než žvejkat řízeček:

Netrpělivost (a zlobení) dětí se stupňovala až k nesnesitelnosti a tak bylo zazvonění zvonečku doslova vysvobozením. Starší děti využily toho, že již umí rozeznat komu který dáreček patří a tak balíčky jim určené byly v mžiku zbaveny obalů...a jásot byl veliký, Ježíšek se letos opravdu trefil.

Otík číst neumí a tak rozbaloval vše co se mu dostalo pod ruku...dodnes se u jednoho dárečku dohadujeme komu byl asi původně určen:o)

Verunka byla nejprve zmatená. Pořád ošahávala Ondrovy rozb

alené dárečky a nechápala co se děje. Pak jsem jí pomohla rozbalit její první balíček ve kterém byla krásná panenka. Verunka byla nadšená, smála se, panenku mazlila a pusinkovala...pak jí došlo co se schovává pod stromečkem v barevných papírech a že by tam mohlo být ještě něco pro ní. Panenka byla rychle odhozena a Verča se vrhla na ostatní dárečky:o)

No a z Bětky se během rozbalování stala nejprve princezna a posléze krásná víla...a i ta vytoužená plavací panenka se pod stromečkem našla!

středa 23. prosince 2009

PF 2010

sobota 19. prosince 2009

Další pokus

Aneb proč nezabavovat děti při focení jídlem!

19.12.

Pokus nafotit děti na pfku.

Druhé hlášení ze čtvrtka - besídka

Nemůžu si pomoc, ale přístup naší školky k besídkám a podobným akcím mi připadá...no nic moc. Všechno je zmatený, nedotažený, vystoupení má jenom pár vyvolených dětí (z naší třídy čtyři), besídka je společná pro všechny třídy, takže se tam nevejdou ani děti ani rodiče...dospělí jsou nervózní, že v tý haldě lidí svoje dítě neuvidí, takže vznikaj hádky...žádná vánoční pohoda, žádné cukroví, pokec...nic. Prostě je strašně moc cítit, že vedení naší školky bere besídky jako svojí povinnost, tak hlavně ať je to rychle za námi a musí se pak co nejméně uklízet.

I některé děti z toho byly trochu smutné...opravdu škoda.

Bětka si posmutnila, že musela skoro celou besídku sedět stranou, ale jinak to ustála dobře. Tak aspoň že tak.

První hlášení ze čtvrtka 16.12.

Takže už i mimouši (a jsou to prostě mimouši a jsou a jsou a jsou!!!) byli připuštěni k výtvarným potřebám...a čípak je tohle asi šikovná ručička?

Hlášení z neděle 13.12.

V neděli jsem byla fotit u kamarádky...no fotky nevyšly tak jak jsem si představovala, ale myslím, že už jsem konečně přišla na to co a jak se má nastavit, takže příště už mi to konečně vyjde!!! Teda doufám. No a kamarádka mě na oplátku ostříhala, takže už nevypadám jako neandrtálec, ale mohu se hrdě zařadit do naší společnosti.

Celkově to byl naprosto úžasnej den...bez dětí, s foťákem a kamarádkou.

čtvrtek 17. prosince 2009

17.12.

Tak s dědou to vypadá dobře...uff. 

No a já prostě nestíhám. Pořád něco vyrábíme, tancujeme, zpíváme, děláme kolo kolo...no prostě furt něco, ale zase je hrozně krásný jak už se mimouši zapojujou. Je to fakt sranda! 

sobota 12. prosince 2009

12.12.

Dneska jsem tady chtěla napsat jak úžasně šikovný máme děti. Jak jsme všichni společně (teda bez tatínka, který byl v práci) zvládli nákup bez kočáru. Jak děti krásně šlapaly, neprotestovaly a neutíkaly někam pryč. Jak se lidi v obchodě smáli našemu vozíku. Hold Bětka když viděla jak se dvojčata vezou, tak se tam vecpala taky. Je to docela dobrý způsob jak ušetřit, protože nákup už opravdu neni kam dávat. 

Místo toho se musím svěřit se svým strachem o dědu, kterého nám dnes ráno odvezli do nemocnice. Zřejmě měl mrtvičku...nevíme přesně. Poslední zprávy jsou naštěstí velmi optimistické, tak aspoň že tak. Návštěvy jsou zakázané. Chápu to. Řádí chřipka, a tak je potřeba pacienty chránit. Ale je mi to líto. Strašně bych se chtěla jet na dědu podívat.

Nezbývá než doufat a držet palce. A ty celá naše rodina drží ze všech sil!

úterý 8. prosince 2009

8.12.

,,Maminko ty nevíš, že se mi Bětka už dááávno nelíbí!!!"

,,A jak by ses teda chtěla jmenovat?"

,,No přece Sluníčko!"

sobota 5. prosince 2009

5.12.

U nás v rodině se často vypráví historka o tom jak si moje babička vypůjčila na Mikuláše kostýmy u filmu, a jak děda schoval takto převlečeného svatého muže a jeho společníky na balkon. Protože kdo přichází z nebe nebude přece do šestého patra jezdit výtahem, to dá rozum. Krom tří vlastních potomků, sešlo se tenkrát u babičky velké množství dětí z okolí. Všichni s napětím očekávali příchod Mikuláše s andílkem a snad i s čertem...a najednou...

Strýc od té doby koktá, a babička dodnes na dědu a jeho nápad nadává.

Poučena tímto vyprávěním dohodla jsem se s Bětkou, že k nám žádný čert rozhodně nepřijde. Nikdy jsem Bětku čertem nestrašila, přesto se těchto stvoření tak strašně moc bojí, až mi jí bylo líto...ovšem po zjištění, že při hře na kočičky zmalovala naprosto příšerně svůj a Verunčin obličej fixama, mě veškerá lítost přešla a naší dohody jsem hořce litovala! 

No nakonec se dnešní večer obešel bez nadpřirozených stvoření. Pan Mikuláš nám zavolal telefonem (Radime fakt dík, dětem se to moc líbilo...ale teda po mě jsi básničku opravdu chtít nemusel!!!) . Bětka řekla nádhernou básničku (ještě štěstí, že se je učej ve školce a já to mám tím pádem bez práce). Pak jsme zapálili svíčky a šli hledat na zahradu dárečky...a i pro mě se tam jeden balíček našel. Však jsem si ho taky za svojí básničku zasloužila!!!

pátek 4. prosince 2009

Nechápu...

Mám tu díru. Já vím. Hlavou se mi neustále honí strašně moc myšlenek a pocitů. Pořád si říkám co sem napíšu...a jak sednu ke stolu slova mi prostě nějak nejdou z klávesnice...

Chtěla bych Diny napsat jak strašně mě mrzí co jí a děti potkalo. Chtěla bych jí utěšit. Povzbudit. Pohladit. Obejmout. Ale nejde mi to. Už mnohokrát jsem se pokusila napsat jí nějaký koment na blog...nedokážu to. Nejde mi to. Všechna slova jsou tak prázdná. A tak na ní jenom myslím...a nechápu. Nechápu jak se něco takového může stát. Nechápu jak se život může během chvilky tak moc změnit. Nechápu jak tu tak najednou můžou zůstat děti bez táty. Nechápu...

Je to stejný jako u Lucky...tam jsem to taky nikdy nepochopila...a taky jsem jí nikdy nedokázala napsat...nebo říct...jak moc mi to všechno je líto. A jak moc si jí vážím.

neděle 15. listopadu 2009

15.11.

Pokus vyfotit odraz v bublině se mi trochu zvrtnul...a vylezl z toho takovej nepovedenej autoportrét:oD

sobota 14. listopadu 2009

14.11

Dneska je všechno špatně! Nezbejvá než doufat, že zítra bude líp.

pátek 13. listopadu 2009

13.11.

To jsou ale oči vyvalenky co?

čtvrtek 12. listopadu 2009

12.11.

To pořád od někoho poslouchám, jak je ta naše Verča vážná...a ona je při tom takovej malej diblík:o)

středa 11. listopadu 2009

11.11.

Podívej se maminko, jak se mi ty bubliny povedly!!!

úterý 10. listopadu 2009

10.11.

Ve čtyři jsem si přišla pro Bětku na malování. Jako vždy seděla, malovala a odmítala jít domů. Přišla holčička, vytrhla jí fixu z ruky a povídá: ,,Já už musím jít domu, tak mi tu fixu vrať! Však si můžeš malovat fixami doma!" No, nemůže. Má je zakázaný. A nejen kvůli mimoušům, ale i kvůli tomu, že s nima čmárala po zdi...no a taky nám učitelka říkala, že fixy nejsou pro děti vhodný, ať radějc malujou jenom pastelkami, a tak se tím řídím. 

Chudák Bětka z toho byla taková celá smutná. A tak jsem polevila. Zašli jsem do papírnictví a koupili kouzelný fixy. Však si je za ty svoje sportovní výkony z poslední dní zaslouží...tak jsem zvědavá, co u nás přijde k úhoně. Co asi děti pomalujou.

pondělí 9. listopadu 2009

9.11.

Po příchodu do čekárny u pani doktorky už nejsou děti vykulený. Už nekoukaj zvědavě kde to jsou a co se bude dít. Už vědí. A tak se rovnou hrnou k bednám s hračkama, do skříňky s letáčkama či do škvíry za přebalovacím pultem, kde je přece tak príma schovka.

Bětka dostala přeočkování žloutenky (a zejtra maže po třech týdnech do školky...hurááá), Otíček je už v pořádku. Za to Verča málem vyfasovala antibiotika, ale ještě jsem to nějak usmlouvala. Počkáme do pátku a pak se uvidí.

neděle 8. listopadu 2009

8.11.

Velká Kunratická!

Tak Bětka má za sebou svojí první Velkou Kunratickou! Jsem na ní nesmírně hrdá! Zvládla to naprosto bravurně. Bylo vidět, že závodní atmosféra se jí líbí. 370 metrový okruh lesem proběhla na jedničku. No rozhodně to celé zvládla mnohem líp než já focení. Tak jsem se starala o to, aby Bětka byla připravená, rozcvičená, aby znala trasu, aby byla včas na startu...až jsem zanedbala nastavení foťáku a všechny fotky z běhu mám naprosto rozmazaný. Na konci jsem se bála, aby mi Bětka neprochladla, a tak jsem si jí ani nevyfotila s číslem a diplomem...je to se mnou čím dál tím horší. Takže tahle jediná použitelná fotka je z mačkanice na startu. Bětka na ní vypadá zaraženě, ale opravdu se jinak celou dobu smála a byla spokojená.

Další den ráno se Bětuška ptala jestli může zase jít na ty závody:o)

(No a já taky běžela. Takže jsem se zase přiblížila o jeden start veteránkám. Už mi jich chybí jenom...no jenom asi dvacet:o)) 

sobota 7. listopadu 2009

7.11.

Připravujeme se na zítřek. Tak jsem zvědavá jak to všechno dopadne. Jak asi Bětka zvládne svojí první Velkou Kunratickou....a co já? Přežiju dva skoky přes potok ve zdraví? Nebo budu zase celý příští týden marodit?

pátek 6. listopadu 2009

6.11.

Verče s Otíkem zase slezl kašel na průdušky. Fakt nevim čím to je, ale jat ty moje děti trochu zakašlej, tak to maj hned na průduškách. Takže zase dejcháme berodual, odsáváme nudle, kapeme do nosu...prostě už je to tu zase, ale tentokrát jen u dvojčat! Bětka se statečně drží. Tož doufám, že to ustojí a nerozšíří naší soukromou marodku.

čtvrtek 5. listopadu 2009

5.11

Bětka stále nechodí do školky. Bojim se, že by se nakazila spálovou angínou, která tam řádí. Ale domluvila jsem se s paní učitelkou a přivedla Bětku na plavání. A páč jsem musela čekat až skončí, abych si jí zase odvedla, šla jsem do "čummístnosti" šmírovat jak to naší holce jde. A jde jí to naprosto báječně! Myslela jsem, že se plavčice budou s dětma plácat v rohu na mělké části bazénu a ono prdlajs! Děti plavaly bazény jeden za druhým. No makačka to pro ně musí být příšerná. A Bětka se celou dobu tvářila děsně spokojeně, chvílema byla vyloženě vyřehtaná. Tohle má po mně, když jsem spokojená, tak se taky začnu řehnit na celý kolo bez ohledu na to, kde se zrovna nacházím. Jednou jsem si takhle v tramvaji vyposlechla něco o mladejch a drogách...no kdo by všímavé pani vysvětloval, že mám prostě jenom z něčeho radost, že.

A na závěr si Bětka švihla několik temp naprosto bez jakékoliv plavací pomůcky!!! Ona je prostě děsně šikovná (po mamince samozřejmě)

středa 4. listopadu 2009

4.11.

Eh, to je ale zmatená fotka.

úterý 3. listopadu 2009

3.11.

Tak jsem se konečně dovolala do školky. Mají tam 18 případů spálové angíny, jednu spálu a jednu mononukleózu! Takže děkuji pěkně, tyhle nemoci si nechte a Bětka si prodlužuje soukromé prázdniny o další týden! (Jsem zvědavá jestli to moje duševní zdraví přežije bez úhony)

pondělí 2. listopadu 2009

2.11

Je to neuvěřitelný, ale auto je opravený. Díky díky moc pane opraváři ze Škrdlovic (ach ta moje paměť na jména). V devět večer zavolal Marek, že stojí s naloženym autem před barákem a ať jdu nosit...no to mám za to, že jsem po dlouhý době nevytuhla s dětma:o)

neděle 1. listopadu 2009

1.11.

Tak a je tu konec efefáckýho srazu. Máme zabaleno, naloženo, jsme rozloučení, tak ještě sjedem vyfotit hrochy a mažem domů...ovšem člověk míní, auto mění. Při pokusu o nastarnování se ozval pouze prapodivný zvuk. Hrochy jsem si došla vyfotit pěšky a cestou zpátky doufala, že auto již bude díky vydatné pomoci místních obyvatel zprovozněno. Nebylo...a jen tak nebude. Máme natržený jakýsi řemen. 

A tak jsme se museli rozdělit. Marek s Otíkem jel autem s Dib a já s Verčou a Bětkou drncala vlakem. A tak jsme závěr srazu měli trochu dobrodružnější...ale mě se nakonec i to líbilo. Vlakem už jsem nejela docela dlouho a konečně bylo dost klidu a času popovídat si s Bětkou. Je to neuvěřitelné jak už je to velká holka...ale ty její hlody mě budou asi dostávat do kolen ještě hodně dlouho:o)

A na závěr díky všem za naprosto úžasnej efefáckej sraz! 

sobota 31. října 2009

31.10.

V devět ráno za námi měl přijet tatínek. V 8:55 jsem byla nastoupená s celou jednotkou a připravená odevzdat děti tatínkovi. V 9:08 dorazila sms: Tak už vyrážím. Budu tam tak v 11!

No neva, naštěstí je tu tolik dětí, že se v tom množství ti moji tři raubíři ztratí. 

Konečně je znát, že se jedná o fotografický sraz. Vytvořili jsme si fotografický koutek a snažili se do něj ulovit nějaké pózující modely. Já většinou jenom držela odrazný desky a bavila se pohledem na hlouček zběsilých navzájem si překážejících fotografek...ten pohled opravdu stál za to.

Tatínek nakonec dorazil...a děti nepřebral, neb si šel lehnout. Nakonec jsem ho vytáhla alespoň na vycházku k Velkému Dářku. Mini výlet se nám vydařil a návrat jsme zvládli přesně na začátek lampiónového průvodu. Dnes byl prostě krásný a vydařený den...který jsem zakončila tím, že jsem zaspala rozlučkovou chlastačku, no to jsem prostě celá já. Na něco se děsně těšim a pak to zaspim:o)  

pátek 30. října 2009

30.10.

Dnešní den se opravdu vydařil. Počasí vyšlo dokonale. Dopoledne jsme podnikli vycházku k Velkému Dářku, odpoledne bojovku pro děti. Odměnou pro děti byl nalezený poklad, pro dospělé nádherný západ slunce. Foťáky cvakaly o sto šest...jen ten můj ležel zapomenutý na pokoji. Hanba mi!

čtvrtek 29. října 2009

29.10

Zábava je v plném proudu.

středa 28. října 2009

28.10.

Škrdlovice.

Začíná nám FFF sraz. Hurááá!

úterý 27. října 2009

27.10.

pondělí 26. října 2009

26.10.

neděle 25. října 2009

25.10.

sobota 24. října 2009

24.10. 2009

Dneska jsem byla fotit naprosto úžasnou půlroční holčičku. Ale teda pocity z výsledku budu muset nechat trochu uležet. Nějak mi to ve foťáku přišlo fakt o hodně hodně lepší jak v počítači. 

pátek 23. října 2009

23.10.

Mám nějakou krizi, a nejen foto...

úterý 13. října 2009

286. den

Tak jsem koupila pletací jehlice. Mám v plánu zkusit vyrobit nějaký ty čepičky a kalhotky na focení miminek...tak jsem zvědavá jak to dopadne.

pondělí 12. října 2009

258. den

Pavlík.

neděle 11. října 2009

284. den

Pořád patlám Anežku. Moje prvotní nadšení je pryč. Fotky nejsou nic moc...už vím o spoustě věcí, který jsem měla udělat jinak. Ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Kdybych si to nevyzkoušela, nikdy bych nevěděla...

Koláž je polotovar. Ještě to asi trochu pozměním.

sobota 10. října 2009

283. den

Ráno jsem propustila Marka na ryby. Jenže co budu celý den dělat já a děti zatímco tatínek bude trápit nebohá vodní zvířátka? Ještě štěstí, že žijeme v době ineternetu. A tak bylo za deset minut jasno: dneska se půjde na pohádkový les! Ještě jsem zorganizovala mamku s bráchou, aby ta naše skupina byla veselejší a vyrazilo se. Trasa i úkoly byly oproti loňsku pozměněny, což bylo fajn. Cestou jsme potkali výlov rybníku a tak jsme si mohli ošahat kapry, cejny, amury...jen na metrovou štiku si nějak nikdo z nás netroufl:o)

A fotka? No nedalo mi to, takže tahle fotka je speciálně pro Lucku: náš pražský Bivoj pozdravuje šumavského Bivoje!!! (nebo Pepíka?)

pátek 9. října 2009

282. den

Z dnešního dne mám jenom tuhle rozmázlotinu. Nějak nebyla chuť něco fotit. Přitom času by bylo dost, neb Bětula odmítla jít z keramiky a tak se tam patlala v hlíně dvě a půl hodiny a já celou tu dobu mohla klidně fotit. Jenže jsem se místo toho vykecávala s kamarádkou:o)

čtvrtek 8. října 2009

281. den

Tak a Bětula dneska nastoupila do školky. A rovnu tam měla plavání a angličtinu...a ještě chtěla jít do sokola a na keramiku, je to prostě bláááázen!

středa 7. října 2009

280. den

Včera se nám vrátila Bětula z Řecka. Čekala jsem, že bude s nadšením vyprávět svoje řecké zážitky a ono nic. Mnohem víc jí zajímá kdejakej barevnej lísteček, brouček či mraveneček.

A další Anežka: