Mám tu díru. Já vím. Hlavou se mi neustále honí strašně moc myšlenek a pocitů. Pořád si říkám co sem napíšu...a jak sednu ke stolu slova mi prostě nějak nejdou z klávesnice...
Chtěla bych Diny napsat jak strašně mě mrzí co jí a děti potkalo. Chtěla bych jí utěšit. Povzbudit. Pohladit. Obejmout. Ale nejde mi to. Už mnohokrát jsem se pokusila napsat jí nějaký koment na blog...nedokážu to. Nejde mi to. Všechna slova jsou tak prázdná. A tak na ní jenom myslím...a nechápu. Nechápu jak se něco takového může stát. Nechápu jak se život může během chvilky tak moc změnit. Nechápu jak tu tak najednou můžou zůstat děti bez táty. Nechápu...
Je to stejný jako u Lucky...tam jsem to taky nikdy nepochopila...a taky jsem jí nikdy nedokázala napsat...nebo říct...jak moc mi to všechno je líto. A jak moc si jí vážím.
1 komentářů:
Vidíš, a teď jsi jim to tu tak hezky napsala... Také to nechápu :-(. Život je nespravedlivý!
Okomentovat