V pondělí (28.12.) jsme vyrazili celá rodina na velký nákup...no hlavně teda pro baterky do plavací panenky (,,A proč jsi ty baterky nekoupila rovnou?" ,,No a jak jsem měla vědět, že dá Ježíšek Bětušce panenku bez baterek?" Ještě štěstí, že se má člověk na co vymluvit).
V nákupním centru jsem neodolala a šla omrknout slevy oblečení. Potřebuju nutně kalhoty. Nejdřív mě čekal šok v podobě cen...nějak mi i se slevou přišlo všechno drahý. Procházela jsem bezradně obchodem a občas se pobavila pohledem na Marka, který se snažil nahnat všechny tři naše děti na jedno místo, což děťátka pochopily jako hru na honěnou...
Podařilo se mi najít úžasný kalhoty, zlevněné z 1200 na 400, ale hlavně mi neuvěřitelně sedly! Skoro zázrak. Ač se mi zdálo, že v obchodě nikdo neni, kabinky byly plné. Tedy až na jednu. Vrhla jsem se do ní a teprve při svlékání a pohledu na mé nohy mi došly tři věci:
1) že příroda je sice moudrá, a že její zajištění husté srsti zvířat v zimě je praktické, ale že ta hustá srst co pokrývá moje nohy je vyloženě hnusná a proti zimě mi zrovna dvakrát nepomůže...krom toho v obchodě bylo krásně teploučko.
2) přímo proti mé kabince je kavalec na kterém sedí starší pani a jí po boku pěkný a sympatický muž zhruba mého věku.
3) závěs v kabince je dlouhý jen ke kolenům.
No co nadělám, že. Vykoukla jsem ven jestli tam neni Marek a dvojice sedících mě hned začala komentovat, jak mi ty kalhoty sluší, a že mi úžasně sednou a ta sleva panečku! No to je paráda. Zejména při komentech mladého pána jsem rudla a rudla...při převlíkání zpět do starých kalhot mě napadlo jestli bych si ty nové neměla rovnou nechat na sobě. Jenže jak by z nich pani prodavačka sundala tu pípací věc co zabraňuje krádeži? Představa mě sedící na pultu a pani prodavačky snažící se z mého zadku odstranit...ne ne, raději se převleču.
Před placením jsem ukecala Bětku ať si taky vyzkouší jedny kalhoty. Protestovala, válela se po zemi, dělala scény, ale byla přemožena. Z obchodu jsem odcházela s blaženým pocitem v hrudi a dvěma kusy oblečení v tašce.
Onen příjemný pocit uspokojení mi vydržel zhruba pět minut. Tak dlouho totiž trvalo než mi tašku s nákupen někdo ukradl!
Bylo mi to moc líto, ale co se dá dělat. Další den jsem se šla nahlásit do atutoškoly na kondiční jízdy...a opět jsem neodolala a navštívila cestou obchod s oblečením, kde jsem po hodině zkoušení koupila kalhoty, který mi sice sedli nejvíc ze všech, ale připadám si v nich nesvá a aspoň o deset let starší. Jenže prostě já nový kalhoty nutně potřebuju. Jejich koupí se můj kalhotový majetek zdvojnásobil! Přikoupila jsem i něco pro Bětku.
Celkem i s včerejším nákupem jsem utratila za hadry dva tisíce! Ať žijou slevy...a já! Protože takhle krásně umím slev využít opravdu jenom já!
A mimochodem ty baterky do panenky jsem tak nějak koupit zapomněla.
0 komentářů:
Okomentovat