Sportovní sobota?

Sobotu jsem měla mít sportovně náročnou. Dopoledne triatlon, odpoledne fotbal. Jenže pak se to tak nějak celkově dost semlelo a výsledek byl úplně jiný. Na triatlon šel Marek (moc se mu nechtělo, ale bylo mu líto, že by se přerušila rodinná tradice) a fotbal jsem zase proseděla na lavičce. Takže jsem naštvaná, že jsem se zase nechala takhle zblbnout a slibuju si (jako vždy), že už takovou hloupost příště neudělám!

Jo a jsem si naprosto jistá, že bych ten triatlon vyhrála, takže jsem se na nátlak fotbalistek vzdala výhry jenom proto, abych pak koukala z lavičky jak si ostatní pěkně hrajou!

Šipka!

Jen co jsem vešla do prosklené kukaně vedle bazénu, tak se ke mě Bětka rozeběhla a skrz umatlané sklo na mě nadšeně hulákala, že už třikrát skočila šipku! 

A takhle ten její slavný skok probíhá:

Nejprve je na řadě pečlivá příprava:

Ještě poslední rady od pana instruktora:

Á hop:

No, poslední fotka je sice poněkud hodně máznutá, ale jinak je to krásná šipka, že? Takový zvláštní osobní styl:o)

Softball

Asi se stanu fanynkou softballu. Né že by mě ta hra nějak uchvátila, vlastně jí vůbec, ale vůbec nerozumím, ale dá se fotit mnohem líp než fotbal! Takže mám nový projekt! Začnu se učit sportovní fotografii na tomto sportu a budu doufat, že mi to dá základy pro sporty poněkud akčnějšího rázu! Tož to jsem zvědavá jak to nakonec dopadne:o)

Řidič profesionál?

V sobotu mě čekala řidičská maturita. I proto jsem ranní probuzení bez nevolností přivítala s velkou úlevou. Měla jsem za úkol odvézt čtyři členky našeho fotbalového týmu na zápas kousek za Rakovník. Moje první samostatná jízda s živým nákladem nepocházejícím z naší rodiny! Ovšem ještě před tím bylo potřeba naše autíčko připravit, lépe řečeno vykydat! Toho se ujal sám a zcela dobrovolně Marek! Byla jsem ráda, páč jsem se trochu bála co všechno by na mě po sundání dětských autosedaček mohlo vykouknout:o)

Ve smluvený čas jsme všechny naskákaly do auta. Já překonala chuť každou dívku osobně připoutat, pohladit a vrazit jí rohlík do ruky, a raději jsem se pouze zeptala:

,,jste všechny připoutaný, najezený a vyčůraný? Fajn, tak jedééém!"

A jelo se! Silniční provoz byl mírný, trasa před námi docela jednoduchá, holky trpělivý a statečný, vše vypadalo téměř idylicky....až do chvíle kdy se za mými zády ozvalo:

,,Hele a nemáme jet támhle po té silnici vlevo?"

A tak jsme si udělaly pěknou okružní jízdu po krásách země České, přes několik měst a mnoho křižovatek. (,,Ježišmarjá kudy mám jééét!" ,,Rovně, Jani, rovně, to je jenom semafor před přechodem, žádná křižovatka, tam neuhneš ani kdybys chtěla!")

Dojely jsme a kupodivu všechny ve zdraví...jen Marky sedící na místě spolujezdce se trošku klepala ještě několik minut po dojezdu:o)

Fotbalový zápas dopadl velmi špatně. Náladu před zpátečním odjezdem nám sice trochu zlepšil sponzorský dar v podobě triček (viz foto...i já na něm jsem), ale i tak byla atmosféra v autě dosti mizerná. Bylo nutno ji poněkud pozvednout, a tak jsem nařídila povinnou zastávku v cukrárně! Trochu jsem se bála jestli jí dokážu najít. Je to přece jenom už dost let, co jsem byla naposled v Rakovníku...moje obava byla zbytečná. Ukázalo se, že moje mlsné chuťové buňky mají na tuto cukrárnu prostě kompas:o)

Krom zmrzliny a odlovení kešky nám náladu pozvedla i následná okružní jízda Rakovníkem. Miluju objížďky! Tahle mě provedla přes několik záludných křižovatek pěkně dokola a zpět k naší cukrárně:o) A to bylo poslední bloudění tohoto dne. Zbytek cesty proběhl v klidu. Přiznávám, že po zaparkování před našim barákem se mi hodně ulevilo a návrh na jedno pivko mi přišel vhod. 

Holky si opravdu daly jedno a jely domů. Já se tam poněkud pozapomněla s kamarády. Jeden z nich se loučil před nástupem do nemocnice a tak proběhlo i několik panáků. 

Tento den byl náročný a plný zážitků...nedělní ráno bylo ještě náročnější. Slibuju, že už nikdy nebudu pít!!!

Sportovní reportér

ze mě teda rozhodně nebude. Tuhle fotku bych nazvala: Tak co? Vidíš balón?

Mám vysněnou jednu fotku. Vím přesně jak by měla vypadat...jenže fotbalisti nemaj pro moje plány pochopení:o). A tak se musim smířit prostě s tím co mám.

Výsledek fotografický dosti mizerný. Výsledek fotbalový ještě horší. Chlapci prohráli 1:4! A takovejhle výkon se fotí fakt špatně! (Ještě štěstí, že se mám na co vymluvit.)

8.11.

Velká Kunratická!

Tak Bětka má za sebou svojí první Velkou Kunratickou! Jsem na ní nesmírně hrdá! Zvládla to naprosto bravurně. Bylo vidět, že závodní atmosféra se jí líbí. 370 metrový okruh lesem proběhla na jedničku. No rozhodně to celé zvládla mnohem líp než já focení. Tak jsem se starala o to, aby Bětka byla připravená, rozcvičená, aby znala trasu, aby byla včas na startu...až jsem zanedbala nastavení foťáku a všechny fotky z běhu mám naprosto rozmazaný. Na konci jsem se bála, aby mi Bětka neprochladla, a tak jsem si jí ani nevyfotila s číslem a diplomem...je to se mnou čím dál tím horší. Takže tahle jediná použitelná fotka je z mačkanice na startu. Bětka na ní vypadá zaraženě, ale opravdu se jinak celou dobu smála a byla spokojená.

Další den ráno se Bětuška ptala jestli může zase jít na ty závody:o)

(No a já taky běžela. Takže jsem se zase přiblížila o jeden start veteránkám. Už mi jich chybí jenom...no jenom asi dvacet:o)) 

5.11

Bětka stále nechodí do školky. Bojim se, že by se nakazila spálovou angínou, která tam řádí. Ale domluvila jsem se s paní učitelkou a přivedla Bětku na plavání. A páč jsem musela čekat až skončí, abych si jí zase odvedla, šla jsem do "čummístnosti" šmírovat jak to tý naší holce jde. A jde jí to naprosto báječně! Myslela jsem, že se plavčice budou s dětma plácat v rohu na mělké části bazénu a ono prdlajs! Děti plavaly bazény jeden za druhým. No makačka to pro ně musí být příšerná. A Bětka se celou dobu tvářila děsně spokojeně, chvílema byla vyloženě vyřehtaná. Tohle má po mně, když jsem spokojená, tak se taky začnu řehnit na celý kolo bez ohledu na to, kde se zrovna nacházím. Jednou jsem si takhle v tramvaji vyposlechla něco o mladejch a drogách...no kdo by všímavé pani vysvětloval, že mám prostě jenom z něčeho radost, že.

A na závěr si Bětka švihla několik temp naprosto bez jakékoliv plavací pomůcky!!! Ona je prostě děsně šikovná (po mamince samozřejmě)

248. den

Dneska jsem se fotograficky vyřádila. Prvně v životě jsem viděla na vlastní oči skoky motorek. Byla jsem nadšená, ale teda doufám, že žádné z našich dětí se nebude tomuto ani podobnému sportu věnovat, páč bych asi umřela strachy. Dnes jsme viděli skákat i devítiletého hocha:

A tady Petr Pilát:

232. den

Je vedro, vedro, vedro... až závidím mladým fotbalistům (a v tomto konkrétním případě jediné místní mladé fotbalistce), že se můžou takhle krásně zchladit!

199. den

Tak děti zvládly svojí první noc ve stanu naprosto na jedničku. Ani jim nevadilo, že hned vedle paří parta Moraváků. Za to já to vím velmi dobře. Chvílema jsem nadávala, chvílema jsem se musela smát...každopádně když se pánové v půl páté ráno chystali ulehnout, měla jsem fakt nefalšovanou radost. Přesně ve chvíli, kdy se za posledním zavřel zip od stanu se z druhé strany začala ozývat naše partička. Zrovna se vrátili z diskotéky a v zábavě pokračovali do šesti. A naše děti nic. Jóó kdyby nám takhle pěkně spaly i doma, to by byla paráda!

Druhou noc ve stanu už děti nezažily. Po posledním zápase jsme všechno bleskově naházeli do auta...málem jsme ze stanu ani nestihli vytáhnout tyčky...a šupajdilo se domu. Však oni nás včera v rádiu varovali, že tu bude ,,pěknej chcanec"

185. den

Jóó fotbal je nádherná hra...ale jako každý sport občas bolí...a nejen hráče...tak strašně moc jsem se snažila ulovit pořádnou sportovní fotografii až jsem si  příšerně spálila záda.  Teď nemůžu nic. Každý sebemenší pohyb mě bolí...a pořádnou fotku jsem stejně zase neulovila.

150. den

Jsem ani netušila, že je Marek takovej gymnasta:-D

Mám z nohejbalového turnaje mnohem vydařenější úlovky, ale tahle fotka mě prostě dostala...

130. den

Tyhle zápasy malinkatých klubů mě děsně baví. Ovšem děti tuto zábavu se svojí maminkou moc nesdílejí. Otík během zápasu usnul, Bětka pobíhala všude možně okolo a Verča se tvářila tak nezúčastněně a znuděně až jsem se musela smát.

124. den

Nějak nemůžu přijít na to jak fotit fotbal v tělocvičně. Mám všechno dost máznutý. 

87. den

Fotil Kačaba!!!

Turnaj!

Dneska jsem celý den trávila na fotbalovém turnaji. Drze jsem se vecpala do brány našemu áčku. Mé výkony sice byly poněkud mdlé, ale holky jsou naštěstí tak dobré, že to i tak dokázaly dotáhnout na celkové druhé místo. Tož tedy hurá hurá!

Z fotbalu jsem nevyfotila nic. Sice jsem při zápase našeho druhého týmu s francouzkama vytáhla foťák, ale v tu  chvíli si jedna holčina zlomila kotník, tak jsem foťák zase schovala a šáhla na něj až při vyhlašování výsledků.  No a nakonec jsem se rozhodla vložit sem dneska fotku, kterou jsem ani nefotila já. Schválně jestli mě poznáte  :-D

74. den

Pohled z okna!

Sice jsem volala Markovi ať se jde rozkopávat dál od těch stromů, abych si ho mohla vyfotit, ale neposlechl. No a to černý na větvičce, to je podle mě nějakej zvědavej kosák! A to si Marek stěžoval, že nemá fanoušky:o)

69. den

Zase fotbal!

Nemůžu si pomoc, ale ten míč místo lampy mě prostě rozesmál. A taky se mi líbí jak se vrhaj čtyři hráči na jedno místo. Jestlipak se srazili?

68. den

ABC Braník!

Sem teď budu chodit častěji. Je tu docela sranda. Marek dostal nabídku hrát za starou gardu. Tak se mu teď tak trochu posmívám. Ovšem jinak jsem samozřejmě hrdá na to, že bude hrát velkej fotbal!

14.den

Fotbal!

Tak jsem byla večer na fotbale. Nechtěla jsem, ale pan trenér si mě telefonicky vyhmátl a překecal mě ať jdu. Tak jsem si ho alespoň v rychlosti zvěčnila.