Recent Posts

sobota 13. srpna 2011

Údolí Doubravky...

...je nádherné a kouzelné místo. Pro mě tentokrát ještě kouzelnější o fakt, že jsem tam byla bez dětí! A se svojí maminkou. To znamená, že náš krátký výlet byl velice veselý a příjemný! Kéž by se nám něco takového zadařilo častěji.

čtvrtek 11. srpna 2011

Na chatě!

Tak tenhle Otíkův vzhled se stává  pomalu, ale jistě nedílnou součástí naší dovolené na chatě...i když je teda pravdou, že loni měl oteklé druhé, tedy pravé oko.

Vždy se to přihodí zcela nečekaně. Večer jde spát a ráno se prostě probudí jako jednooký.

Loni jsem byla vyděšená co se stalo, snažila se mu očíčko chladit, vázala jsem mu obvazem obklady. Obvaz se po pěti minutách začal rozpadat a Otík vypadal...no děsně!

Letos jsem byla zkušená a prostě jsem si dva dny počkala až to splaskne. (Tentokrát hysterčil Marek:o))

Tož jsem zvědavá co si na nás Otík chystá na příští rok, pač jak známo do třetice všeho...

A ještě dodatek: 

V polovině července jsme trávili na chatě jeden den. A Otíka tam pro změnu štípla sršeň. Hned jsem mu to začla chladit a čekala co se vyvine. A moje maminka plašila a radila mi ať to řeším. Vzpomněla jsem si na příšernou reakci na poštípaní sršněmi, kterou jsem viděla kdysi dávno u svého tehdejšího přítele, a raději zavolala na záchranku, aby mi poradili co mám dělat. Pani chtěla okamžitě vyslat sanitku, nakonec jsme se domluvili, že vezmem Otíka na pohotovost sami. Lehce mi vyděsila prohlášením, že kdyby se Otík začal cestou dusit máme okamžitě volat a vyšlou nám na proti sanitku.

Poslechli jsme. Naložili Otíka a jeli. A na pohotovosti, po sundání obkladu jsme všichni nevěřícně zírali na jeho ruku. Měl tam vidět místo vpichu a to bylo všechno. Žádnej otok nic!

Jestli maj v Havlíčkobrodské nemocnici seznam hysterických matek, já jsem jistě na prvním místě:o)

Jenže jak se v tom má jeden vyznat. Po štípnutí hovadem či komárem nám takhle otejká a štípnutí sršní mu nic nedělá!

Losos!

V noci mě probudil šramot. ,,A jé, tatínek se nám vrátil z hospody" blesklo mi hlavou, přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a jala se pokračovat ve spánku.

Jenže to nešlo. Marek šramotil, zakopával a hlavně hulákal. Našel v lednici náš oběd na další den. A jal se ho zkoumat. Asi ho poněkud překvapilo, že se jedná o rybu, neb já ryby opravdu nemusim (ten den se kamarádce narodil krásný macatý chlapeček Vojtíšek, a já na ně myslela tak intenzivně, až jsem se rozhodla uvařit dle jejího receptu. A ten byl prostě s rybou.)

,,Jak to, že máte rybu!!! Vy přece ryby nejíte!" Hulákal na mě můj poněkud opitý muž (dala jsem mu za úkol zapít Vojtíška, neb stejně každý úterý vysedává v hospodě, tak ať tam je tentokrát k něčemu. A zřejmě mě opravdu poslechl!)

,,No nemusíš mi vykat, ne?. Já myslim, že už se nějakou dobu známe." Odpověděla jsem mu, v domnění, že jsem děsně vtipná, a ještě víc se schoulila pod peřinu.

,,A co to je za rybu?" Odmítl to Marek vzdát.

,,Losos!" Řekla jsem hrdě v domnění, že dostanu pochvalu. Neb ryby fakt nejim a ani trochu se v nich nevyznám. Myslela jsem, že losos je vyhlášen jako pochoutka.

Mýlila jsem se!

,,Fuj losos! Ty tady haníš kapry, že smrdí a pak jíš lososa! Ten je přece mnohem smradlavější! A vůbec nechutná tak dobře jako MOJE ryby!!!" Nojo, poněkud mi nedošlo, že koupí šupinatého vodního živočicha urazím svého muže-rybáře.

Řval fakt hodně. A to on je za normálních okolností až nesnesitelný flegnouš. Nakonec se sebral a odešel. Objevil se až ráno, kdy prolít bytem jak šipka, neb zaspal.

A na mě čekalo překvapení. Pekáč s našim obědem v lednici nebyl! Nebyl ani na kuchyňské lince ani v troubě, prostě nikde. Našla jsem ho v dětském pokoji na zemi. Částečně snězený. Myslim, že Marek spal celou noc hned vedle našeho oběda (zajímalo by mě jak moc se k němu choulil:o)).

Zakroutila jsem hlavou a tím tuto epizodu uzavřela. Zbytek obsahu pekáče nám akorád stačil. Děti si pomlaskávaly, já to samozřejmě nejedla, takže kus lososa zbylo.

Odpoledne přišel Marek z práce. Otevřel lednici a houkl na mě:  ,,Vy jste měli rybu, jó? A co je to za rybu?"

:o)

Co dodat? Snad jen: Milý Vojtíšku vítám tě na tom našem krásném světě a přeji veselou a optimistickou mysl, která ti pomůže proplout životem bez větších šrámů. Jak vidíš, tak zapit jsi byl opravdu velmi důkladně na všech frontách! 

Otík!

pondělí 8. srpna 2011

Léto

"Jééé mami heue, to sou vtulniky, vidíííís!

Letí!

Viiiiď!

Naše léto neni tolik cestovní jako to loňské, přesto jsme rozlítaní jako ten vrtulník, co tak uchvátil Otíka během našeho stanování u Dalešické přehrady.