Recent Posts

pátek 24. prosince 2010

Veselé Vánoce všem!

Tak přátelé moji je to tady. Dlouho očekávaný den dorazil a já doufám, že si ho všichni náležitě užijete! Přeji vám krásné a šťastné vánoce!

(Já dnešní den začala opravdu ve svém stylu...tedy zmateně. Nejdřív jsem si dala dlouhou sprchu, abych se probudila. Pak jsem šla běhat. A následně si dala dlouhou sprchu, abych se z toho vzpamatovala:D Tož je tohleto normální?)

úterý 14. prosince 2010

Komunikace

No nestíhám no:o) a to se u nás nějaký vánoční přípravy moc nekonaj... Mám rozepsanejch několik příspěvků, ale nezvládám k nim dodělat fotky a tak se mi to tu hromadí a hromadí.

Ale jinak se máme dobře. Bětce bylo na screeningu řečeno, že může do školy (ne a ne a ne, je to přece moje miminko, to neni možný, že by měla jít do školy!) Z čehož měla velkou radost a teď se mě každý večer ptá: ,,a maminko zítra už jdu do školy?"

OtoVero už se každym dnem zlepšují  v mluvení a komunikaci. Zvláštní je, že Bětka v jejich věku mluvila úplně normálně, zvládala bezpočet písniček a básniček, rozuměli jí i cizí lidé, ne jenom já. A mně to přišlo úplně normální a samozřejmé...a včera jsem se mohla zbláznit radostí, když Verča spojila tři slova do jedné věty (mamiko undať tetici=maminko sundat čepici).

A takhle to teď u nás vypadá:

Maminka: Kdo to tady rozsypal?

Bětka: ,,To Otík!"

Otík: ,,Já ne, Veuca!"

Verča: ,,Bechá!"

Takže sice mluví, ale stejně se prdlačku dozvim:o)

pátek 19. listopadu 2010

Uff!

Fotky se mi nakonec podařilo zazálohovat, takže už jsem klidná. Teď už jen čekám až bude mít kamarád chvilku, aby se mi na to juknul...ale do tý doby můžu pracovat normálně, jen si musím obrnit nervy (čokoládou...hurá:o))

úterý 16. listopadu 2010

Zoufalý výkřik!

POMÓÓÓÓC!!!!!!

Hroutí se mi počítač, každou chvíli se vypne, nemám jak zazálohovat fotky, nic nefunguje...bojim bojim, že o ně přijdu. Zoufale volám SOS, ale nikdo neslyší!

Bětka

sobota 13. listopadu 2010

A čtyři...

...neni o moc lepší:o)

Dvě a třičtvrtě!

Ale já se fakt snažila mít tam všechny tři!

pátek 12. listopadu 2010

Kuře a pračlověk!

K večeři jsme měli kuře. Dávám dětem nožičky hezky v celku i s kostí...oni si pak pěkně ocucávaj kostičku a já mám na nějakou dobu klid. A najednou, krom spokojeného mlaskání, slyším ještě  Bětčino uvažování:

,,Když jsme byli pračlověci, tak jsme jedli kosti. Mamíííí kdo je pračlověk? Babička Vlastička?"

No to by měla moje babička radost, kdyby tohle slyšla:oD Ona je tak hrdá na to, že je prababička, ale pračlověk...:oD

Prasátko aneb chov užitečného zvířete!

No comment:o)

Díky Vlku:o)

Tak jdu na Jesuse! A může za to Vlk:o) To jeho blog mě nakopl, a já si uvědomila, že tenhle muzikál prostě MUSÍM vidět! Takže Vlku moc děkuju za inspiraci...teď bych ještě potřebovala poradit co si mám vzít na sebe:o) Já totiž nic nemáááám!!!!

(Jen teda to u nás způsobilo menší manželskou rozepři. Ale já se ptala Marka jestli chce jít se mnou. A on brblal a vykrucoval se...tak jdu s kamarádkou. A Marek? Ten se prosím pěkně urazil, že jsem si za něj našla náhradu a že on přece chtěl jít taky! To je tak, když se někdo nedokáže pořádně vyjádřit:o))

středa 10. listopadu 2010

Nezvaná návětěva!

Včera večer nám někdo zazvonil a zaklepal na dveře. Řekla jsem si, že to je asi Marek, kterej si zapomněl klíče a přišel si pro ně, aby nás pak pozdě v noci nebudil zvoněním.

A ono ne! On to byl pán od T-mobile! Pokusila jsem se ho odpálkovat jen co se představil a řekl z jaké firmy je. Ale nedal se! Bylo vidět, že už je zkušený a nenechá se jen tak odradit. Po chvilce přišel i jeho kolega a pustili se do mě! Nakonec jsem jim rázně řekla, že nemám zájem a rozloučila se!

Strašně strašně moc tohle nesnášim! Jeden čas mi nějakej takovejhle dohazovač volal tak jednou týdně. Nejdřív jsem slušně vysvětlovala, že nemám zájem. Pak jsem prosila ať si ke mě daj poznámku, že si nepřeju, aby mi volali. Nakonec jsem prostě a jednoduše vždycky"třískla telefonem" Přestalo to po ztrátě telefonu a tim změně čísla. Od té doby mi nikdo od nich nezavolal...a včera prostě přišli osobně!  V jednu chvíli, když tu stáli dva cizí chlapi proti mě, jeden v podstatě přímo ve dveřích, tak mi opravdu nebylo dobře! A ještě abych jim něco podepisovala! Jednomu z nich nakonec došlo, že se mnou nehnou a vrhnul se na sousedy...uff Využila jsem toho, zahnala svoje zvědavý děti dovnitř a zabouchla!

Rozčilujou mě všudepřítomné reklamy, rozčilujou mě telefonáty co nabízej výhodné tarify, pojištění...a prostě cokoliv.Rozčiluje mě to, ale vím, že s tím nic neudělám. Že to prostě musim skousnout...ale aby mi lezli v době večeře až do bytu to už mi připadá vážně moc!

úterý 9. listopadu 2010

Ovocný den!

Ve čtvrtek se konal v naší základní škole Ovocný den! Je to výborná akce, kterou mám opravu moc ráda...já mám totiž ráda dobré jídlo:o) A tady se ho nachází opravdu dost. Skoro každý zúčastněný donese nějaký svůj výrobek z ovoce, dostane číslo pod kterým soutěží, pak všichni chodí, ochutnávají a nakonec nahlásí číslo, které jim chutnalo nejvíc.

Naší Verče nejvíc chutnala Bébé střecha (na fotce). Měla jsem pocit, že ji snědla celou, a na nikoho dalšího se prostě nedostalo. Ale asi jsem se spletla, neb střecha nasbírala dostatek hlasů, aby se dostal na druhé místo:o)

Verunka seděla na židli a celá šťastná si cpala bříško, Bětka byla ponechána svému osudu a skoro celou dobu jsem o ní nevěděla, o Otíka se mi postaral Ondra...a já si připadala jako v ráji! Všude spousta dobrot, žádně dítě mě netahalo za ruku, kterou jsem si zrovna nesla nějakou tu dobrůtku do úst, nikdo nekřičel mamííííí! Prostě značka ideál:o) A tak jsem se spokojeně nacpala, děti měly taky plná bříška a mě ještě hřála představa, že už nebudu muset vařit večeři.

Jenže deset minut po příchodu domu se ozvalo: mamííí kdy bude večeřéééé? Naše děti jsou prostě pakobylky!

pondělí 8. listopadu 2010

Vycházky!

Nevim proč, ale moje děti prostě neumějí chodit po zemi! Neustále lezou po nějakém plotu, zídce či obrubníku. Pokud neni nic takového v dosahu, tak alespoň jedno dítko běží, druhé se courá a třetí tancuje! A tak se poslední dobou z maminky měním v pastevského psa, který se pobíháním okolo snaží udržet své stádo v jakési formaci. A tak pobíhám, pokřikuju, organizuju a formuju svoje stádečko...a občas se i dostaneme včas do cíle:o) 

čtvrtek 4. listopadu 2010

Papouch

Světýlka kam se podíváš

V pondělí jsme se vypravili na Dobešku na lampionový průvod. Nejprve jsme dostali bílé lampiony, které bylo třeba pomalovat, polepit či jinak ozdobit. Dětem to šlo dobře. Možná až moc, vzhledem k tom, že krom lampionů máme od barvy úplně všechno oblečení a to bez ohledu na to zda ho během umělecké činnosti měli děti na sobě, či zda bylo položeno opodál:o)

Bětka malovala, stříhala, lepila, ale nejvíc jí bavilo barvy foukat:

Otíka se ujala "slečna na výpomoc" co tam byla k mání, takže mi zbyly volné ruce na Verunku, která o to ovšem stejně moc nestála. Bětka byla samostatná jednotka, což znamenalo, že jsem jí v tom neuvěřitelném šrumci lidí neustále hledala:o)

Když byly lampiony zdárně ozdobený a přimontovány na svítící tyčky, vyrazili jsme na cestu

A na závěr jsme ještě vypustili několik lampionů štěstí..

...a mohlo se jít domů. Jenže Bětka se po oznámení, že se jde k autu prostě sebrala a odešla s davem! Sice jsem si říkala, že bude někde s kamarády ze školky, ale strach jsem měla velikej. A tak poté co jsem malou uprchlici našla jsem jí vynadala tak, že ozvěna mého řevu asi zní na Dobešce do teď! 

středa 3. listopadu 2010

Smradlavý pád

Včera mi Otík spadl do psího hovínka!

Za normálních okolností svoje děti neustále komanduju, aby si dávaly pozor kam šlapou. Teď na podzim jsou chodníky schované do barevného listí. Vše vypadá čistě, barevně ba dokonce krásně. Nechala jsem se ukolébat a polevila v ostražitosti. 

Včera Otík běžel, zakopl a rozplácl se jak širokej tak dlouhej! Čekala jsem jestli se rozbrečí nebo vstane a poběží dál...a on ležel a vypadal vyjeveně. Bětka mu chtěla pomoc, ale místo toho na mě začala volat, že Otík spadl do hovna! Houkla jsem na ní, že je to dost špatnej vtip, ale pro jistotu jsem se šla podívat...a bylo to hrozné!!! Po prvním pohledu jsem ještě chviličku doufala, že ta hnědá hmota obalující celou Otíčkovu ručičku je jenom bahno. Leč oči se sice dají oklamat, ale nos už ne.

Byla to pravda! Otík spadl do hovna! Krom ruky to odnesl rukáv bundy. A ne trochu. Odporná mazlavá hmota se rozprostírala od zápěstí až k loktu. A ne jenom zvenku bundy. Dostalo se to i dovnitř, na mikinu! Fuj!

Měla jsem štěstí v neštěstí, že byla otevřená Dobeška a já tak mohla Otíka na záchodě alespoň trochu odhovnit. Vyplácala jsem snad všechno mýdlo a papírové utěrky co tam měli!

Naštěstí svítilo sluníčko a bylo docela teplo, tak doufám, že svůj dvouhodinový pobyt venku v krátkém tričku a bundě s vlhkým rukávem přežije ve zdraví. (Dřív jsme se domu nedostali, museli jsme počkat, skončí Bětce malování)

Návrat do reality

Díky změně času byla sobotní noc prodloužená o jednu hodinu. To byla první změna času za kterou jsem byla opravdu ráda! Já bych totiž jinak zaspala naší poslední dovolenkovou snídani:o) A to jsem šla spát v podstatě hned po večeři:o)

A tak jsme se nasnídali, zaplatili a odjeli zpět do reálného života. 

Markovi rodiče jsme nalezli zdravé a živé! Tož hurá. Já spočítala děti, zkontrolovala počet a celistvost končetin (ne že bych babičce nevěřila, ale znám svoje divochy, že). Vše bylo v pořádku...do chvíle než jsme svoje děti převzali a pokusili se je nacpat do auta. Otík na protest odjel na motorce pryč a pěkně se vymlátil. 

Jak vidno jsem matka vlastním dětem lehce nebezpečná, proto by bylo asi nejlepší odjíždět na bezdětnou dovolenou častěji:o) Ať jsou ty děti alespoň občas v bezpečí!

Trochu delší výlet

Na sobotu jsme měli naplánovaný výlet...no naplánovaný...prostě jsme si určili směr a tím jsme se hodlali vydat. Doufali jsme, že časem narazíme na vísku s hospodou, kde si dáme jídlo a pak se tak nějak vydáme zase směr Všeruby. A tak jsme vyrazili. Neznámo kam, a díky mlze i nevidno kam:o)

Šli jsme svižným tempem, povídali si a kochali se okolní přírodou. Občas nám přeběhla přes cestu myška, či jsme zahlídli nějakou tu srnku. U bobří hráze jsme čekali jestli na nás vykoukne nějaká ta bobří hlava, ale bobří rodinka si asi někde zrovna dávala svačinku. 

Občas jsme uviděli nějaký naprosto rozpadlý baráček, či ceduli o zaniklé vísce. U jedné takové, se jménem Červené Dřevo, se nacházely obnovené základy kostela:

Místo má své kouzlo, i když působí trochu smutně.  Kousek vedle byl i hřbitov. Smutný a opuštěný, náhrobky byly položené do jedné řady kousek před hřbitovní zdí. Vlastní místo posledního odpočinku připomínalo spíš travnaté hřiště obehnané kamennou zdí:o(

Zásadně nevycházím z domu nevybavená. Vždycky mám s sebou svačinu a pití, často v přehnané míře. Občas beru i náhradní teplé ponožky, či nějakou jinou důležitou nezbytnost. Tentokrát se mi do baťohu vešel jen foťák! Nedošlo mi, že pohraničí neni jako Střední Čechy. Že tady neni za každým kopečkem malá vesnička s minimálně jednou hospodou.  Na naší tůře jsme potkali jenom velmi málo míst vzniklých lidskou činností. Většinou se jednalo o staré, opuštěné a rozpadající se baráky. A to jsou místa jídlem a odpočinkem opravdu neoplívající:o)

Zhruba v půlce odpoledne se na nebi udělalo modro. Cítila jsem se už dost unavená, ale pohled na barevný podzimní les mě nabíjel další energií

Celkově jsme šli něco přes sedm hodin. Prakticky bez přestávky. Největší krizi a zároveň radost jsem měla ve chvíli, kdy jsem odhadovala, že máme před sebou ještě sedm kilometrů a v tom jsme potkaly ceduli s nádherným nápisem: Všeruby 3km! Hurá!

Večer jsme se odměnili nejen bohatou a chutnou večeří, ale i hodinovou návštěvou vířivky:o) Však jsme si to taky zasloužili!

neděle 31. října 2010

Klatovy

Výlov

Marek je vášnivý rybář a tak si samozřejmě místní výlov nemohl nechat ujít. Čekali jsme nějakýho toho pořádnýho Pepíka, ale bohužel teda velký sumec v tomto rybníku asi nebydlí. Ale loni tu prý vylovili tři bobry:o)

A na závěr ještě rybí kouzačka:

Všeruby

Tak jsme se dočkali! Ve čtvrtek dopoledne jsme odevzdali děti a vyrazili na tu naší svatební cestu:o)

Cestou jsme se stavili na oběd u benzínky. Já takhle jedla poprvé. Tyhle restaurace mi vždycky přišli zbytečně drahé. Marek si pak ještě dal kafe v jakémsi spešl automatu a já šla na záchod...trochu mi vrtalo hlavou, že tam jsou umyvadla a pak neoznačený dveře do místnosti s kabinkami. Ale co, dneska je všechno možný, že. Kam jsem to asi vešla mi došlo až po chvíli, ale to už bylo pozdě...no a jak jsem vylezla z kabinky, tak se mé podezření potvrdilo. Zády ke mě stál chlap a čůral. A já místo abych nenápadně prošla a doufala, že si mě pán nevšimne, tak jsem ho ještě pozdravila a omluvila se mu... 

Všeruby jsme našli bez problémů, ubytovali se a vydali se okouknout okolí. Byl trochu opar, ale i tak jsem se kochala výhledy na krásnou podzimní krajinu. 

středa 27. října 2010

Pá pá!

Zítra má naše rodina velkou premiéru!

Zítra naložíme děti do auta a odvezeme je k babičce a dědečkovi.

Zítra nám naše děti takhle zamávají a nám začne čtyřdenní volno bez dětí. Naše úplně první bezdětné volno.

Zítra máme velký den nejenom my, tedy já a Marek, ale hlavně naše děti a jejich prarodiče (babička se trochu bojí, ale já jsem si jistá, že to všichni zvládnou na jedničku)

Zítra...už se blíží a já mám najednou strach. Tak moc jsem se těšila, že budeme s Markem sami. Že pojedeme na dovolenou do nějakého malého penzionku, že budeme chodit na výlety, povídat si dlouho do noci, že se budeme navzájem užívat...a najednou si vůbec nedovedu představit co si s tím velkým množstvím volného času  a svým v podstatě málomluvným mužem, vlastně počnu:o)

Jsme novomanželé a tak zítra odjíždíme na svatební cestu...nesmim zapomenout přibalit knížku:o)

úterý 26. října 2010

Otík!

Otík drzoun:

Maminka: ,,Otíku tytyty, to se nedělá!"

Otík",,já ne tytyty, mamita tytyty!"

........................................................................................

Otík statečný kuchař:

Najednou se z kuchyně ozvalo: ,,tečééééé!"

Tak se jdu podívat co se to tam děje a co že to vlastně tečéééé. A na kuchyňské lince najdu mrkev napižlanou na několk kousků a nad tím stojí Otík a z prstu mu teče krev! 

.........................................................................................

Otík uprchlík:

Na vycházce mi Otík zase začal zdrhat, dohnala jsem ho těsně před silnicí a plácla ho přes zadek s tím, že tohle prostě dělat nebude!

Drahnou chvíli přemýšlel a koukal na mě s vážnou tváří. A pak mi řekl: ,,jauváááájs!"

středa 15. září 2010

První rande!

V pátek na mě ve školce čekalo jedno velké překvapení. Bětka měla na věcech položený jakýsi papír. Tak na něj kouknu a on to byl dopis. A nejen tak ledajaký! Byla to pozvánka na rande!

Bětka byla nadšená. Culila se a oči jí zářily štěstím. Každému dopis ukazovala a nahlas přemýšlela jestli je teda teď Daník její chlapec nebo ne?

Celý víkend se nemohla dočkat a v pondělí vyrazila na hřiště vymóděná korunkou a závojíčkem (jako nevěsta maminko!)

Škoda jen, že nápadník nakonec nedorazil. Bětušce to bylo sice líto, ale vzala to statečně. Tak snad si to Daník nerozmyslel a příště se rande vydaří:o)

středa 8. září 2010

A co Otík?

Ano! Otík také neutekl zběsilým nůžkám naší Bětky:

A nebyl sám! Postupně nacházím ostříhané panenky, koníky...no prostě všechno co mělo na sobě alespoň trochu chlupů, už je přinejlepšim na ježka. 

Bětka se činila natolik, že už snad není v našem bytě nic co by se dalo ostříhat...no i když...pro jistotu budu v noci spát v čepici!

úterý 7. září 2010

Kadeřnictví?

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! A nebo vám na pár dní můžu půjčit naše děti. Vsadim se, že vás nuda hned přejde! 

To si takhle kutim něco v kuchyni a říkám si jak je to fajn, že si děti tak hezky a v klidu hrajou v pokojíku. A když mám hotovo, jdu k nim a chci si s nimi taky trochu pohrát. Otevřu dveře a nestačim se divit! Místo téhle krásné holčičky

najde moje oko tohle divně oškubané dítě:

No pani kadeřnici jsem nezmlátila, ale vynadáno dostala teda řádně (a v několika etapách, páč tatínek se po návratu z práce taky neudržel)

A co myslíte, jak dopadl Otík? Byl také ostřáhán?

čtvrtek 2. září 2010

Předškolačka!

Jako všem i nám zamávaly naše cestovní prázdniny na rozloučenou, a místo nich přiběhlo září a přineslo v baťůžku nový školní rok. Bětuška ho přivítala s velkým nadšením.

 Už od svých úplně prvních školkových dní se mě každou chvíli ptala, kdy bude chodit tam nahoru. Do té úplně horní, červené třídy. Do třídy předškoláků. A včera se dočkala.  Včera ve školce vystoupala do nejvyššího patra...a z naší holčičky se stala předškolačka!

Vím, Bětko, že ses na tento právě začínající školní rok moc těšila. A proto ti (a nejen tobě, ale i všem ostatním škol(k)ou povinným)  přeju ať splní veškerá tvá očekávání, ať je plný radosti, smíchu a ukojené zvídavosti. A hlavně! Věřím, že se nám společně podaří vybrat tu správnou základní školu, ve které pak budeš celé ty dlouhé roky spokojená a nadšená.

pondělí 19. července 2010

Rozloučení

Tak jsem se rozhodla a dneska odpoledne odjíždím...a budu s krátkejma přestávkama pryč až do konce prázdnin. (Což se velmi nelíbí našemu novému trenérovi, ale co už, že jo) Tož se tu mějte všichni moc pěkně, užívejte si prázdnin a nezlobte tu;o)

neděle 18. července 2010

První den...

Náš první manželský den začal nádherně!  Ráno jsem otevřela oči sama od sebe! A všude bylo ticho! Nikdo mi neskákal po hlavě. Nebylo slyšet žádné "mamííí" ve vysokých tóninách. Žádný řev, třískání dveřma, žádné hlasité rány ani dožadování se snídaně. Poprvé co máme děti, se nám je podařilo udat na noc babičce!  Naše první manželské ráno bylo i první bezdětné!

Ale abych se necítila osamocená, přišla mi navštívit každoměsíční ženská návštěva. Přivalila si to ke mě naprosto nečekaně a mimo harmonogram. Ani nezaklepala a nezeptala se jestli jí tu chci...a já jí tu teda v žádném případě nechtěla! Mrchu jednu! Její příchod mě pěkně naštval. Za to Marek byl spokojený, neb to znamenalo, že má klid a může si vyspávat až do pozdního odpoledne:o) (Tohle se opravdu může stát jenom mně!)

A tak ten náš první den pod společným jménem uběhl pěkně v poklidu...než jsme si došli pro ty naše raubíře...

úterý 13. července 2010

Svatební poděkování

Tak abych se přiznala, tak nevim úplně přesně co o tom našem slavném dni napsat....byla to prostě taková normální svatba...krásná, dojemná i plná zmatků (ono to v naší rodině ani nejde jinak:o))  Tak strašně moc jsme se báli, že dorazíme pozdě až jsme tam byli o hodinu dřív:o) Snad nejvíc mě pobavil nástup...prvních pár dvojic šlo vzorně...pak pauza a začala dobíhat (a to doslova) moje rodina... Při proslovu pana místostarosty jsem nevěděla jestli se smát nebo brečet a tak jsem provozovala obojí...a taky jsem se pekelně potila. Jen si teď nejsem jistá zda to bylo pouze vedrem nebo i oním vtipným prohlášením oddávajícího,  že do manželství je třeba přivést miminko:oD 

Co ale vím je, že musím a moc chci všem poděkovat! Nejen rodině a všem svatebním hostům, ale i všem co na nás mysleli a co nám drželi palce (pomohlo to, při nástupu se nevyplnila má noční můra a já se nerozplácla jak záchodovej pavouk, nýbrž jsem zcela vzorně docupitala na vysokých podpadkách až k oltáři). A hlavně moc děkuji svému milovanému FFF!!!  Já bych se bez efefaček snad nikdy nevdala. Trpěly všechny moje dotazy a řeči, pomohly mi zařídit spoustu věcí, nafotily mi svatbu a daly mi ten nejbáječnější dárek co mohly!  Takže holky vám všem posílám jedno velké a upřímné poděkování!

Děkuji moc všem!

neděle 11. července 2010

Tak a je to!

Už je ze mě mladá pani:o)

pátek 9. července 2010

Forrest

Tak jsme se s Markem tak dlouho nemohli dohodnout jestli R.E.M, U2, Apokalyptiku, Metallicu, Pink Floydy...až jsem nám nechala písničku vybrat efefačkama...takže jestli seženem cédéčko, tak budeme mít nástup na Forresta:o)

čtvrtek 8. července 2010

Už se to blíží...

A já pořád nemám vybranou muziku...nějak se nechci vzdát svého oblíbeného Amóra od Jasné páky...jenže píseň to neni zrovna nejpomalejší a představa jak k tomu oltáři přiběhnu a za sebou povleču svého dědu, který mě má vést...no ta je poněkud komická a děsivá zároveň:o)

Předsvatební přípravy už mi lezly na mozek a tak jsem se rozhodla, že pojedu na chatu. Sama s dětma, Marek si měl užít fotbalový turnaj a pak za námi přijet vlakem. Celá starší část rodiny se mi to snažila rozmluvit. Že prej pak nebudu stíhat, a děti se mi nastydnou nebo tak něco. Jenže pobyt na chatě je něco tak nádherného a úžasného, že jsem se rozhodla nedbat dobře míněných rad své maminky a na chatu prostě odjela. Užili jsme si to náramně. Ale je pravdou, že mám nastydlé a rýmující nejen děti, ale i sebe (snad mi do soboty neodejde hlas:o)), nestíhám a ještě nám cestou domu vypovědělo službu auto:o) (Zase lepší než cestou na svatbu, že jo)

Každopádně už mi je jasné, že děti svoje rodiče prostě neposlouchají. A je jedno kolik jim je. (Snad si na to vzpomenu až mě zase Bětka svým neposloucháním vytočí do běla:oD)

středa 30. června 2010

Slávka

úterý 29. června 2010

Sobotní výlet

Otázka

Copak se to tomu našemu Oťasovi zase povedlo?

Malá nápověda: na první fotce neni vyfocena rozmanitost české květeny, ale malinkatý ráj vodních živočichů, konkrétně drobných rybiček:o)