Svatební poděkování

Tak abych se přiznala, tak nevim úplně přesně co o tom našem slavném dni napsat....byla to prostě taková normální svatba...krásná, dojemná i plná zmatků (ono to v naší rodině ani nejde jinak:o))  Tak strašně moc jsme se báli, že dorazíme pozdě až jsme tam byli o hodinu dřív:o) Snad nejvíc mě pobavil nástup...prvních pár dvojic šlo vzorně...pak pauza a začala dobíhat (a to doslova) moje rodina... Při proslovu pana místostarosty jsem nevěděla jestli se smát nebo brečet a tak jsem provozovala obojí...a taky jsem se pekelně potila. Jen si teď nejsem jistá zda to bylo pouze vedrem nebo i oním vtipným prohlášením oddávajícího,  že do manželství je třeba přivést miminko:oD 

Co ale vím je, že musím a moc chci všem poděkovat! Nejen rodině a všem svatebním hostům, ale i všem co na nás mysleli a co nám drželi palce (pomohlo to, při nástupu se nevyplnila má noční můra a já se nerozplácla jak záchodovej pavouk, nýbrž jsem zcela vzorně docupitala na vysokých podpadkách až k oltáři). A hlavně moc děkuji svému milovanému FFF!!!  Já bych se bez efefaček snad nikdy nevdala. Trpěly všechny moje dotazy a řeči, pomohly mi zařídit spoustu věcí, nafotily mi svatbu a daly mi ten nejbáječnější dárek co mohly!  Takže holky vám všem posílám jedno velké a upřímné poděkování!

Děkuji moc všem!