Včera mi Otík spadl do psího hovínka!
Za normálních okolností svoje děti neustále komanduju, aby si dávaly pozor kam šlapou. Teď na podzim jsou chodníky schované do barevného listí. Vše vypadá čistě, barevně ba dokonce krásně. Nechala jsem se ukolébat a polevila v ostražitosti.
Včera Otík běžel, zakopl a rozplácl se jak širokej tak dlouhej! Čekala jsem jestli se rozbrečí nebo vstane a poběží dál...a on ležel a vypadal vyjeveně. Bětka mu chtěla pomoc, ale místo toho na mě začala volat, že Otík spadl do hovna! Houkla jsem na ní, že je to dost špatnej vtip, ale pro jistotu jsem se šla podívat...a bylo to hrozné!!! Po prvním pohledu jsem ještě chviličku doufala, že ta hnědá hmota obalující celou Otíčkovu ručičku je jenom bahno. Leč oči se sice dají oklamat, ale nos už ne.
Byla to pravda! Otík spadl do hovna! Krom ruky to odnesl rukáv bundy. A ne trochu. Odporná mazlavá hmota se rozprostírala od zápěstí až k loktu. A ne jenom zvenku bundy. Dostalo se to i dovnitř, na mikinu! Fuj!
Měla jsem štěstí v neštěstí, že byla otevřená Dobeška a já tak mohla Otíka na záchodě alespoň trochu odhovnit. Vyplácala jsem snad všechno mýdlo a papírové utěrky co tam měli!
Naštěstí svítilo sluníčko a bylo docela teplo, tak doufám, že svůj dvouhodinový pobyt venku v krátkém tričku a bundě s vlhkým rukávem přežije ve zdraví. (Dřív jsme se domu nedostali, museli jsme počkat,až skončí Bětce malování)
0 komentářů:
Okomentovat