Pořád doma vykřikuju jak se potřebuju naučit pořádně parkovat...a pak když mám možnost si to vyzkoušet s klidem a pod dohledem Marka, tak ho vůbec nepustím ke slovu a vyřeším to takhle:
Marek se smál celou tu dloooouhou cestu od obchodu k autu. A tomu pánovi v oranžové vestě bylo asi moje parkování na druhém konci parkoviště a následné focení asi hodně podezřelé. Šel přímo ke mě a asi mi chtěl něco říct. Naštěstí se v tu chvíli rychle přiřítil vysmátej a hlavou kroutící Marek. Naskočil do auta a odjeli jsme:o)
1 komentářů:
jo, jo, parkování, mám to také tak:-) je to věčný boj:-)
Okomentovat