Mám krize...mnoho krizí...jedna se nabaluje na druhou až vzniká ohromná koule, která mě asi brzo rozmáčkne.
Dala jsem se do boje se svým strachem z řízení. Ovšem zatím prohrávám. Teda panický strach jsem přesunula do zásuvky přehnaný respekt...ale řidičský um se zatím nedostavil. I naprosto flegmatický Marek během mých jízd bledne...vždycky tvrdím, že celou jízdu mlčel hrůzou. Ale jsem rozhodnutá nevzdat se! Prostě budu jezdit každý víkend a doufat, že se to časem samo zlepší.
Vlastně tak nějak doufám, že se prostě všechno zlepší. Prostě musí!
No a ta fotka...tu jsem vyfotila loni v červnu a dneska jsem se jí pokusila dle návodu na trubce převést na starou...ale teda nevím nevím...
3 komentářů:
Fotka vypadá dost dobře a opravdu pěkně staře.
A to šoférování - začni sem tam jezdit sama Mně to nakonec pomohlo nejvíc. Ono z pozice spolujezdce to vypadá vždy trochu jinak. Já jsem párkrát vyhodila Martina z auta.
A krize .... o tom já snad ani nemluvím ;-) No, hlavně ať nás to brzy přejde.
Sama? Já? A po Praze? Eh, no jasně...za takový dva tři roky, možná vyjedu sama z parkoviště!
No ne, pracuju na tom víš, jenže já se prostě táááák strašně moc bojim...
Tak to řízení moc dobře znám. X let jsem se řízením bojovala a pokoušela se začít, až mě donutilo řizikové těhotenství, manžel bez řidičáku a touha vozit dcerku do školky. A teď díky bohu za to, že řídím, být rozvedená bez chlapa s dvouma malýma capartama na tom našem kopci..byla bych v háji. Moooc držím palce...přesně ten strach chápu.
Okomentovat