111. den

Šťasná miminka v bavlnce!

Myslím, že z fotky je naprosto jasné co si mimouši myslí o potrhlé matce, která dělá různé ksichtíky, aby je rozesmála.

110. den

Parní vláček!

Mikulášský parní vlak...no to byla opravdu zvláštní akce. Docela fajn, ale příští rok už do toho asi nepůjdu.

109. den

Verunčin první zoubek!

Vim o tom zoubku už od soboty, ale teď je konečně aspoň trochu vidět. Tak už i naše Verča je malej jednozubák!

108. den

Otíkovo oko! Našla jsem u maminky makroobjektiv, ale vůbec mi to s nim nejde! Nějak nedokážu pořádně zaostřit. Pořád sem dávám fotky Otíka nebo Bětky, tak jsem dneska chtěla dát Verunku. Jenže při tomhle focení mi spala na zádech v manduce a k jiným fotkám jsem se už nedostala! A ještě jedno chlubeníčko: už mám první druh cukroví! Na mě je to fakt velikááánský úspěch, páč mám ve zvyku dělat všechno na poslední chvíli!

107. den

Ségra co to tam děláš?

Budu muset popátrat co s těma stínama, páč to na tý fotce fakt nevypadá pěkně!

Jo a ještě dodám, že Otíkovi je zhruba sedm a půl měsíce! A Verunka se dneska poprvé doplazila k hračce - sice jen pár cenťáků, ale pokrok to je. Šikula moje šikovná!!! Ještě štěstí, že jsou v tom vyvoji takhle rozdílní. Takhle si obdobím stoupání a pádů projdu pěkně postupně.

106. den

Krmení kachen!

Tahle kachna se v Braníku objevuje vždy v zimě už několik let. Kdysi jsme jí určili podle atlasu, ale už si nepamatuju co je to vlastně zač. V každým případě dokáže spolknout neuvěřitelně veliké sousto chleba!

Jo a karanténa nám neskončila. Musíme na odběr zase příští pondělí. Výsledky krve nejsou stoprocentní či co. Moc tomu nerozumim, páč ty protilátky o který nám šlo, tam vidět jsou.

105. den

Škoda, že v Praze ten sníh vždycky tak rychle sleze. Už ho je opravdu jenom zbyteček. I když Bětce to ke zdržování postačilo. Musela ošahat či podupat každou sněhovou hromádku a výsledkem bylo, že jsme na odběr krve dorazili pozdě. Dalo mi docela práci ukecat pani, aby nás ještě vzala, ale zadařilo se. A zítra nám skončí karanténa!!! HURÁ! Teda doufám, jen abych to nezakřikla!

104. den

Sníh!!!

Ráno jsem jukla z okna a tam byla tahle nádera. Hurá! Snažila jsem se probudit Marka a donutit ho ať se jde taky podívat. No nezadařilo se. Ale radost mi to nepokazilo.

Po včerejšku mě bolí celej člověk. Je to až neuvěřitelný jaká místa na těle mohou člověka bolet. No alespoň, že ta nakopnutá noha se zlepšila.

103. den

Mikuláš cup!

Uf, přežila jsem celý fotbalový turnaj. Holky byly hodné a nechaly mě v bráně, takže jsem nemusela běhat. I tak to bylo dost náročné. Jsem pomlácená, namožená a bolí mě noha. Ale jsem na sebe móc hrdá! No a na Marka taky. Hlídal naprosto vzorně.

A dneska sněžilo! Hurááá! Byla to nádhera.

A ještě něco - budu muset něco dělat s fyzičkou. Nemůžu se neustále vymlouvat na to, že jsem po porodu.

102. den

Samá voda!

Zítra jdu na fotbalový turnaj a vůbec se mi nechce! Přece jen jsem nehrála už...no už dlouho. Než půjdu spát, tak se budu muset ještě mrknout jak vlastně vypadá fotbalovej balón. Abych zítra, až budu stát v bráně, vůbec věděla co mám chytat. To je tak, když se někdo nechá na starý kolena takhle překecat.

101. den

Tak jsem se dneska snažila pouštět draka. No vůbec jsem ho nedostala do vzduchu. Jsem nemehlo. A moje pokusy ještě ke všemu skončily zníčeným drakem.

Jóó a Bětka má ve školce dvojčata holčičky! Ale budu muset ještě jednou pořádně prostudovat seznam dětí. Jsem si myslela, že jim tam maj začít chodit dvojčata-kluci a dneska koukám...u stolu sedí dvě úplně stejný holčičky! Na první pohled jasný jednovajky. Tak jsem se hned ptala učitelky jak je rozeznaj...a ona mi řekla, že je prostě nerozpozná, že sice má jedná červený a druhá modrý bačkůrky, ale ona si stejně pořád neni schopná zapamatovat která má který! A učitelčina pomocnice mi ještě prozradila, že jedna holčička je pravačka a druhá levačka. O tom jsem četla, že je to u jednovajek docela běžný.

A dávám si předsevzetí, že seženu vše co je třeba na odrazovky...

100. den

Mám stovku!!! Dneska se mi vrátila maminka z Berlína! Hurá!!! Skončilo mi hlídání Ondry, takže jsme se stěhovali zase zpátky do bytečku. Škoda. U mamky se pořád cítím víc doma než tady. A Bětka měla svátek a tak jí to zmohlo, že mi večer odešla od večeře. Plnou pusou mi oznámila: ,,maminko já si musim na chvilku lehnout" a spala až do rána. Co víc, ráno jsem jí musela budit, páč jinak by spala snad až do oběda.

99. den

Mrzne nám!

Hurá! Sehnala jsem pro Bětku Děti z Bullerbynu. Už se moc těšim až je budu dětem číst! Tuhle knihu mám strašně strašně moc ráda. Tak jen doufám, že z ní bude Bětka nadšená tak jako já. Už se mi několikrát stalo, že jsem jí koupila knížku a pak jsem si ji četla sama. Ona má prostě tu svojí "zelenou o zvířátkách" a jinou nějak nechce vzít na vědomí. Tak snad to Děti z Bullerbynu dokážou překonat.

98. den

Zima! Jo já vim, že se ten název k dnešní fotce nehodí, ale když jsem jí fotila, tak mi byla fakt zima. Prsty mi mrzly až to pálilo. A tahle kytka si hezky v klidu seděla v trávě a tvářila se jako by nic. A co víc! Ona tam nebyla sama. Kytiček tam kvetlo spousty!

97. den

Bude kachna papat tenhle kamínek?

96. den

Co ona to tam ta máma má tak zajímavého, že u toho pořád dřepí!

Otík nám u všeho stojí. Všude vleze. Do všeho strká svůj malinkatý roztomilý nosík. Je to fakt hroznej drak a občas je problém ho uhlídat a uchránit před nějakým tím pádem.

95. den

Pošlapaný list!

Takhle nějak se poslední dobou cejtim. Rozlámaná, pošlapaná a zasypaná povinnostmi. Ale já jsem šikula šikovná, takže to všechno zvládnu.

94. den

Houby!

Tohle nám roste před hlavním vchodem do baráku. Nikdy jsem si jich nevšimla...že by to bylo tim, že s velkym kočárem jsem musela chodit zadem?! No jasně!

93. den

Zamražený šípek!

Fakt jsem postupovala přestně podle návodu...no někde prostě dělám chybu. V tom časopise měli takové pěkně struktury vytvořené ledem. A žádné bubliny. Ale za pokus to rozhodně stálo.

92. den

Kolečka! Tak jsem hodila Verču do manducy na záda, Otíka do golfáče ke kterému jsem ze strany přivázala kolečka z velkého kočáru...no a výsledek je, že máme kolečka opravená, ale já jsem naprosto mrtvá. Jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla, ale na druhou stranu si hrozně nadávám. Kdybych nebyla blb, tak bych sedla do auta a za hoďku bych měla opravu koleček vyřízenou. A ještě bych se stihla podívat po okolí a vyfotit nějakou tu krajinku. Takhle jsem celé dopoledne cestovala MHD. Ještě štěstí, že mi pán to kolečko opravil na počkání. Představa, že bych tam měla zítra jet znova...

91. den

Testování zubů!

Otík má dva zuby. Kouše do všecho co potká. Ale židle! To je jeho hlavní favorit!

90. den

Velká Kunratická!

Zaběhla jsem Kunratickou a přežila jsem!!! Uff! Bylo to drsné, ale teď si připadám jako hrdina!

Děda předával ceny a strašně moc si to užíval. Byl to krásný pohled.

Bětka běžet nemohla. Kvůli tý žloutence, co maj ve školce, nesmí moc mezi lidi.

Dobrý pocit ze závodu mi trochu zhatilo ulomené kolečko u kočárku. Cesta domů byla horor. Ještě štěstí, že mi pomohla babička. Jinak nevim nevim.

89. den

Ryby!

Teda já vim, že rybaření je Markův koníček. Vím, že mu do toho nemůžu mluvit. Ale domů by mi to teda fakt nosit nemusel.

88. den

První příkrm! A je to tady. Už nemáme plně kojená miminečka. Teda lépe řečeno Otík už neni plně kojený. Jedl docela statečně. Měl trochu problémy se lžičkou, ale snažil se. Verča příkrm naprosto bojkotovala. Tvářila se, že by raději byla ještě dlooouho furtkojenec. No uvidíme jak to bude v dalších dnech.

87. den

Lovíky!

Bětka dostala očkování. Šla tam statečně, ale jak zjistila, že dostane ďobnutí...no brečela ještě dost dlouho. Taky mi bylo řečeno, že nesmí na Kunratickou. Ach jo.

Přišly Lovíky! Koupila jsem Bětce dvoje boty s membránou. No prostě byl dnes až podezřele úspěšný den. A páč svět musí být v rovnováze, tak se připravuju, že další dny to bude jedna pohroma za druhou.

86. den

Jablečné přesnídávky!

Tak a mám domácí jablečné přesnídávky. Jsem to ale šikula! Je jich sice málo, ale aspoň mám dobrý pocit.

Vakcíny k dr. ještě nedorazily. A to měly být už v pondělí.

85.den

U řeky!

Nevím jestli smíme chodit na hřiště. Bětka má krev sice v pořádku, ale asi by měla být v karanténě. Nebo ne? Já fakt nevim. Volala jsem do školky. Jediný co jsem z ředitelky vypáčila je, že bychom neměli chodit na kroužky. Tak alespoň něco vim. Vakcíny k dr ještě nedorazily.

Začínám být trochu vyčerpaná z toho jak mám Bětku už třetí týden doma. No tak snad to ustojím se ctí.

84. den

Vkládání fotek na diskuzi! Tak jsem se zapojila do diskuze dubňátek 2008. Holky tam nějak neuměj vkládat fotky, takže se jim snažim trochu pomoci. Tedy ne, že bych byla nějak více počítačově vzdělaná, ale fotky prostě vložit umim. No a při psaní návodu jsem fotila, kde na klávesnici se najdou špičaté závorky. Teprve na fotce jsem si všimla, že na mé klávesnici lze poznat co jsem jedla posledních 14 dní. Jsem prostě prase no!

83. den

Lampiónový průvod Nikde namaj lampióny. Tak jsem si ho metodou ŽAVES musela rychle vyrobit. No a Bětka byla nadšená. Akce byla pěkná. Trasa průvodu se povedla. Jen teda kojení za chůze v davu lidí...no docela sranda zážitek. Marek nějak nemá rád, že chodim na tyhle různý dětský akce. Už mi to několikrát dost vyčetl. Ale co. On si přece chodí po hospodách, na fotbal a na ryby, tak proč já bych si jednou za čas nemohla zajít na akci. No ne. Teprve později mi došlo, že vlastně ještě nemáme výsledky krve. Takže jsem asi neměli chodit mezi děti.

82. den

Otík stojí!

Co dodat. Takhle jsem prostě dneska našla Otíka stát. A nechtěl se nechat sundat. Potvorák! Držel se jak bodlák ve vlasech.