Starší děti poněkud nemaj pochopení pro lesní vášeň svých maminek, a tak jsme dnes podnikli výlet do města. Bez auta je to akce nejen dosti náročná, ale i dobrodružná. Ráno pršelo, takže prodírání hustým lesním a posléze vysokým travnatým porostem jsme měli zpestřený čvachtáním v botech...tedy alespoň já. Dětem jsem naštěstí vnutila gumáky.
Ve městě jsme působili dosti komickým dojmem. Někteří kolemjdoucí naší výpravu pobaveně komentovali. Jiní uskakovali do stran, abychom mohli projít. Pani v cukrárně se na nás nejdřív mile usmívala, ale úsměv jí postupně tuhnul a tuhnul...nakonec jsme rychle vrátili nedojezené zmrzlinové poháry a urychleně opustili bojiště (a opravdu to tam vypadalo jako po boji). Otíkův ústup byl ze všech nejrychlejší! Vždycky mě překvapí jak může být tak malé dítě takhe rychlé!
Výlet to byl krásný a dosti vyčerpávající, ale co by člověk pro spokojenost svých dětiček neudělal, že?
0 komentářů:
Okomentovat