ŘÍDÍÍÍÍM!!!!!

     Sníh opustil místní silnice a tak tento víkend řídím auto o sto šest! Ovšem stále si spolu moc nerozumíme. Autíčko mi nadává a to velmi hlasitě, a občas si na protest mému řidičskému (ne)umění zuřivě poskočí. Ale troufám si trvdit, že řve a skáče už o trochu míň než na začátku. Zdá se, že i Marek začíná snášet svou roli spolujezdce a učitele poněkud lépe. Postupně se mu vrací barva do tváří a dříve neustále strachem vyvalené oči se zase choulí na svém správném místě.                                                                                        Naše městská část stojí na začátku jarních prázdnin. Většina lidí je pryč, silnice jsou volné, takže jsem pro svoje manévry měla dostatek prostoru. A docela to šlo. Teda až na to parkování! Protože to prokleté parkování JÁ SE NIKDY NENAUČÍÍÍÍM!!!!                                                                                                                                                                                                                                                                                              (Dneska jsem vyhlásila soutěž! Naučím se dřív já řídit auto nebo dvojčata chodit na nočník? Ovšem malí soutěžící veškerou mojí snahu o jejich zapojení odmítají...vypadá to, že dřív než oni začnou akceptovat nočník já zvládnu řídit nejenom auto, ale i motorku a letadlo!)