Andělíčku můj strážníčku...

Poslední dobou mám pocit, že existuje nějaká moc či síla, prostě něco nadpřirozeného co nás chrání. Nějaký hodně silný strážný anděl. Určitě je krásný a pečlivý, a s největší pravděpodobností pořádnej workoholik. To prostě musí být, protože je jasné, že mu dáváme pěkně zabrat. Že musí být v práci ve dne v noci.

Tento týden je toho jasným důkazem. Začalo to Otíkovým pokusem pověsit prádlo. Věším ho z okna a bydlíme v pátém patře... Naštěstí jsem dávala pozor.

Ještě tentýž den se Verča začala poněkud dusit při lízání lízátka. Na ten její uslzenej pohled asi nikdy nezapomenu. Pani stojící vedle už se mě ptala jestli má volat záchranku. Vyděšeně jsem držela Verču hlavou dolů a mlátila jí do zad. Verča modrala, malátněla...a nakonec se pozvracela a nadechla! Držela jsem jí v náručí ještě hodně dlouho, než jsem se ujistila, že opravdu v pořádku dejchá.

Ve středu dopoledne si dvojčata hrála v pokojíku. Najednou slyším šílený řev. Tak tam vlítnu. Vidím Otíka jak si drží ruku a křičí ,,au au!" Snažim se rychle zjistit co se mu stalo, když v tom koutkem oka zahlédnu záblesk. V tu ránu začne brečet i Verča. Koukám, na zemi leží kabel, z jehož jedné strany trčí dráty a z nich lítaj blesky, neboť druhý konec je v zásuvce. Děti urvaly kabel od Bětčiný lampičky a takhle to dopadlo.

A to nebylo všechno. Ve čtvrtek večer se mi podařilo naprosto příšernym způsobem skřípnout Otíkovi prsty do dveří od auta. Vypadalo to fakt hrozně. Snažila jsem se Otíka utišit, foukala jsem, hladila a Otík řval. A řval hodně a pořád. Po půl hodině už jsem došla k závěru, že to je fakt špatný. Naložila jsem děti do auta. Odvezla Verču s Bětkou k mamce a jela s Otíkem na pohotovost. Asi jsem byla opravdu ve velkém šoku, neboť jsem naprosto suveréně projela křižovatku, které se za normálních okolností vyhejbám jak čert kříži (ehm, a ona je to přitom taková jednoduchá křižovatka:o)). Na pohotovosti mě pani doktorka uklidnila, že má Otík prstík v pořádku a že se jedná pouze o povrchové zranění. Výborně, takže naše děti maj matku naprosto neschopnou a k tomu ještě hysterku. Ještě štěstí, že alespoň toho strážnýho andílka maj pořádnýho...