20. den

Mňam mňam!!

Zítra jde Bětka poprvé do školky, tak jsme to dneska malinko oslavili. Původně jsem chtěl vyfotit všechny poháry pěkně za sebou. Jenže než jsem vytáhla foťák...

19. den

Řidička!

Tak tedy včera nám odjela Vlastička s Ondrou do Chorvatska. Bába Jája dneska do Německa. A my do Tesca, kde si Bětka vyzkoušela ruch uličkového provozu.

A taky se dneska stala naprosto báječná věc. Zavolal mi Tydlínek, že se jede podívat do Klokánku na svoji novou dcerku Majdu. A 12. září si jí povezou domů!!!! Mám příšernou radost. Ani vypovědět se to nedá.

18.den

Velký boj!

Tak jsem dneska, za pomoci své velké pomocnice paní Žehličky, vyhrála jednu menší bitvu nad nevyžehleným prádlem. Protivník je nemilosrdný, a tak válka pokračuje!

17. den

Nejen děti nalezneme na hřišti!

Tak jsme byli celý den s Fanouškem na Barrandově na hřišti. Bětka byla naprosto kouzelná!!! Poslouchala, byla hodná a nádherně si hrála s dětma. Ovšem v jednu chvíli mě poněkud přivedla do rozpaků. To když mi řekla ať zavřu oči a jdu s ní, že mě musí někomu ukázat. Tak jsem jí poslechla a ona mě přivedla ukázat takovýmu hrozně sympatickýmu tatínkovi...jsem se studem celá opotila. Děti jsou prostě kouzelný!!!! A ty moje obzvlášť!!!!

16.den

Tančící dům! Aneb Ropucha ve městě.

Tak dneska jsme byli na magistrátu vyřídit řidičáky. Všude byli lidi. Vevnitř, venku prostě všude. Smrad, vedro a lidi. Naštěstí jsem nás objednala přes internet, takže jsme nemuseli čekat. Jenže přístroj na vydávání lístků mi nechtěl vzít mamky kód. Za mnou už se hromadila fronta naštvanejch spoluobčanů. Najednou koukám na světelnou tabuli, že jsem na řadě. Tak jsem šla k přepážce a tam jsem se před paní úřednicí úplně zhroutila, že nemám připravenej formulář a že mi stroj nechce vzít kód pro maminku, která venku hlídá dvojčata, páč neprojdem kočárem dveřma. A pani na mě tak kouká a říká mi: ,,jo to znám, já mám taky dvojčata!" Tak jsem si s ní pokecala a ona byla tak neskutečně ochotná, že vzala rovnou i mamku (bez čekacího lístku). Takže teď už zbejvá jen koupit auto, psychicky se oklepat z tý bouračky, vyřídit si nový brejle a znova se naučit řídit. A bude ze mě řidička!!!!

15.den

Kapky!

Nedávno jsem viděla naprosto úžasnou fotku kapky. Tak jsem se o to taky pokusila, ale mně to prostě nejde. Nejdřív jsem tu padající vodu neviděla, tak jsem si jí musela obarvit temperama. Pak bylo špatný pozadí, světlo...na všechno jsem nakonec jakžtakž přišla, ale jak to udělat, aby ta fotka byla ostrá? To teda nevim. Ať jsem zkoušela co jsem zkoušela. Nepřišla jsem na to. Nu což, však já se to časem naučim. A to pak bude.

14.den

Fotbal!

Tak jsem byla večer na fotbale. Nechtěla jsem, ale pan trenér si mě telefonicky vyhmátl a překecal mě ať jdu. Tak jsem si ho alespoň v rychlosti zvěčnila.

13.den

To je sranda!!

Tak jsem si řekla, že je načase pochlubit se mimoušema. Tož tedy to jsou oni!!! Otík a Verunka. Otosánek a Drobínek. Je veliká zábava sledovat jak jsou rozdílní. Jak se navzájem ocumlávaj a ošahávaj. Jak si hrajou. Mám tři nádherné děti. Ano mám! Ještě teď se mi stává, že tomu velikému štěstí nemůžu uvěřit. Když se na ně tak koukám, zaplaví mě vlna veliké lásky, štěstí a spokojenosti.

12.den

Drak!

Původně to měl být Stegosaurus, ale vyšel nám z toho takovej nějakej dráček...a vyhrál první místo v soutěži o nejhezčí stavbu z písku. Byli jsem na Smíchovské pláži, kde probíhal program pro děti. A bylo to supééér!

11.den

Mazlení s tetou!

Včera jsem jela do spořky dát příkaz k úhradě a tím zaplatit Bětce školku. Na místě jsem zjistila, že jsem si zapomněla číslo svého účtu. Takže první pokus nevyšel. Dnes jsem provedla pokus číslo dvě. Vyhledala jsem si všechny čísla co budu potřebovat a vyrazila! Před spořitelnou jsem málem prorazila dveře kočárem. Prostě se neotevřely. Tak koukám, koukám a už to mám. Je pátek a zavíračka proběhla před půl hodinou. Tak tedy snad mi v pondělí vyjde pokus číslo tři.

Ještě štěstí, že jsem si mohla vyléčit nervy návštěvou tet. Tety jsou z mejch dětí neskutečně nadšené. Povídají si s Bětkou. Mazlí se s dvojčatama... Stačí mi koukat se jaké štěstí jim moje děti přináší a hned se cítím mnohem líp.

10.den

Valná hromada!

Dne 21.8.2008. se naše Valná hromada ve složení Mareček, Bětuška a Kubík usnesla, že si to na hřišti pořááádně užijem!!! Usnesení nabylo právní platnosti v okamžiku prvotního nápadu a bylo neprodleně vykonáno!

9.den

Labuť!

Znamením dnešního dne jsou labutě. Tedy dvě labutě na jezírku v Prokopském údolí. Ač tyto ptáky zrovna nemusim, Bětka z nich byla naprosto unešená. Takže dnešní fotku vlastně rozhodla moje dcerunka. No, myslela jsem, že ten odraz ve vodě bude vidět poněkud lépe. Většinu dnešních fotek mám přesvětlených. Bylo moc jasno a já si s tim fakt nedokázala poradit. A páč jsem fotografický hňup, chtěla jsem sem dát fotku zdi. Na znamení toho, že mezi mnou a lépe zvládnutou fotografickou technikou stojí nepřekonatelná zeď. Ale jak jsem již řekla, Bětka byla z těch labutí tááák moc unešená...

8.den

Hrad z písku!

Tož jsme dopoledne vyrazili na hřiště. Bětka se zabavila, ještě s jednou holčičkou, hrou na prodavačku a já se jala fotiti zelené broučky na bílé hluchavce. No nedařilo se. Najednou se tam objevilo několik mamin ze Sokola. Bětka byla na vrcholu blaha. A já? Místo hluchavky jsem se zaměřila na děti. Šlo mi to hůř než ta hluchavka. Děti se pohybovaly jak mravenečci v mraveništi. Když už se mi podařilo zachytit skupinku, tak na mě v lepším případě koukal Bětčin zadek Nakonec jsem to vzdala. Odložila jsem foťák a začlenila se mezi dětičky. A přiznávám se, že hrát si na pískovišti je fak dooost dobrá zábava.

7. den

Pokusy se svíčkou!

Tak jsem si myslela, že dneska nafotim něco u vody. Jenže člověk míní... Cestou tam jsem potkala tetu Jarmilu. Hledala mě po celém Braníku, páč na mě nemá telefon a chtěla mě pozvat na zahradu. A tak jsem šla. Tam bylo dětí!!! Bylo mi hrozně líto, že je ještě Bětuška u tchýně. Takovejch dětí a ona je pryč. Určitě by byla nadšená.

A večer se mi vrátila! Moje zlatíčko, srdíčko, světlo mého života....

Ehm, a jen tak mimochodem OTÍČEK SE ZAČAL PŘETÁČET ze zad na bříško.

6.den

V hospodě!

Konečně jsem přišla na to jak se ručně ostří. Jenže ouha. Už vím co kde mačkat a čím točit, ale moje očička to nějak nezvládaj. Prostě nezaostřim a nezaostřim. Asi opravdu potřebuju brýle. Jenže...no dám si to na seznam.

Dneska jsme si s Markem zašli na obídek do ABC na zahrádku. Snažila jsem se vyfotit Michala při práci, ale mám všechno máznutý. Trubka jedna. Takovou dobu tam čekám až ponese talíře s jídlem, a pak to nedokážu vyfotit! Takže si dneska musim vystačit s fotkou ubrusu.

5.den

Fotošílenec v Tescu!

Tenhle víkend je Bětka u tchýně. Dopoledne jsme byli v Tescu a já jí tam pořád hledala. Bez ní si připadám taková nějaká neúplná. Chybí mi. Strašně nerada jí někomu pučuju. A ona to potvora naopak hrozně zbožňuje.

Po nákupu jsme si s Markem sedli na lavičku naproti kasám. Po chvilce jsem vytáhla foťák. No musel na nás bejt fakt zajímevej pohled. Nejřív jsem se snažila vyfotit hlídače, kterej tam znuděně chodil sem a tam. Jenže páč jsem strááášně nenápadná, tak si toho všiml a raději postával tak nějak stranou. Pak Marek jezdil výtahem sem a tam a já se ho snažila vyfotit. Sice se to nezdařilo, ale dost jsme se bavili.

4.den

Slzičky z nebe!

Bětka si ostříhala vlasy. Její obličej už nelemují krásné zlaté prstýnky. Místo toho jí nad čelem trčí mnoho pavoučích nožiček. Bylo mi to strašně líto. Zamáčkla jsem slzu v oku a přesně v ten okamžik začalo pršet.

3.den

Hlavu vzhůru!

Pro dnešní den by se víc hodila fotka vodopádu. Celý den jsem si venku hrála s Bětkou a Ondrou. Nejvíc děti bavila schovka. Domů jsme přišli v dobré náladě. V předsíni bylo plno vody. Vytekl záchod. Rozbolela mě hlava. A stále bolí....

Kdy už té sérii průserů bude konec?

2.den

...nos jak bambulku máš...

Dneska se Bětce povedlo padnout rovnou na nos!!! Chudák. V jednu chvilku jsem si myslela, že ten proud krve prostě nezastavim. A pár minut na to se smála a běhala za balónem. Je to holka moje statečná. A zase stačila vteřina. Vteřina, kterou nemohl nikdo ovlivnit. Lavička, které se držela se prostě převrátila...

1.den

Projekt 365 mě nadchnul už dávno. Ale netroufala jsem si. Pořád jsem fňukala. Fotit neumim. Blog založit neumim. Bééé a bůůů jsem nešikovná, hloupá.... V sobotu se s námi otočilo auto na střechu. Vyvázla jsem bez zranění. Marek taky. Děti jsme s sebou naštěstí neměli. Došlo mi, že neni čas na něco čekat, neni čas zdržovat se brečením a fňukáním. Je čas jednat. Včera jsem založila blog. Marek byl v Humpolci vyřizovat likvidaci auta a vzal s sebou foťák. Takže s projektem 365 začínám až dnes. Buď to zvládnu, nebo taky ne. Ale zkusit to prostě musim.

Takže dneska začínám. Jenže co budu fotit. Děti si necham jako poslední možnost a budu se snažit fotit něco jiného. Jenže co? A tak přemýšlím a přemýšlím...najednou mě vyruší Bětčino kňourání: ,,maminkóóó já mám něco v postýlcééé!!!! Běžim tam a...moje první fotka za mnou přišla sama.