Projekt 365 mě nadchnul už dávno. Ale netroufala jsem si. Pořád jsem fňukala. Fotit neumim. Blog založit neumim. Bééé a bůůů jsem nešikovná, hloupá.... V sobotu se s námi otočilo auto na střechu. Vyvázla jsem bez zranění. Marek taky. Děti jsme s sebou naštěstí neměli. Došlo mi, že neni čas na něco čekat, neni čas zdržovat se brečením a fňukáním. Je čas jednat. Včera jsem založila blog. Marek byl v Humpolci vyřizovat likvidaci auta a vzal s sebou foťák. Takže s projektem 365 začínám až dnes. Buď to zvládnu, nebo taky ne. Ale zkusit to prostě musim.
Takže dneska začínám. Jenže co budu fotit. Děti si necham jako poslední možnost a budu se snažit fotit něco jiného. Jenže co? A tak přemýšlím a přemýšlím...najednou mě vyruší Bětčino kňourání: ,,maminkóóó já mám něco v postýlcééé!!!! Běžim tam a...moje první fotka za mnou přišla sama.
0 komentářů:
Okomentovat