Ráno mě bolel celej člověk. Při každém pohybu jsem objevovala nová místa o kterých jsem vůbec neměla tušení, že můžou být bolavá a namožená. Řekla jsem si, že by to chtělo vířivku...a tak jsem jela s Bětkou do aquaparku. Vířivky jsem si sice užila jen pár minu, ale i tak to bylo děsně fajn. Bětka byla nejdřív trochu zaražená, ale pak řádila jak tajfun. A taky jsem tam potkala kamaráda s rodinou. Neviděla jsem je čtyři roky! Bohužel nebyl čas si pokecat, neb jsem musela hlídat našeho bláznivýho vodníčka.
Na odpoledne jsme měli naplánovaný boj s mojí autofobií. Měla jsem prvně od bouračky sednout do auta. A nejen to. Chtěla jsem zkusit sama popojet, páč jsem pevně rozhodnutá naučit se znova řídit. Jenže najednou přišel Marek s tím, že změnil plány. A než jsem stihla něco říct, tak popadl Bětku, nasedl do auta a odjel. Tak snad to vyjde příští sobotu.
No a fotku nemám. Myslela jsem, že zdokumentuji moje první seznamování s našim autem...a nic jiného jsem nějak nevymyslela.
0 komentářů:
Okomentovat