Dva malíři!

To jsem nás takhle jednou připravovala k odchodu zatím co si Otík s Verčou v klidu hráli vedle v  pokojíku. A když jsem měla hotovo a šla odlovit zvěř a přemluvit je k oblékání a odchodu, našla jsem ty dva jak si pěkně malují. Činnost by to byla klidná a bohulibá, kdyby ovšem nemalovali na čerstvě vymalovanou zeď! A poněkud ne jen na ní, neb barva byla doslova všude. Na posteli, na oblečení ve vlasech, na obličeji...

Barevnou kombinaci si děti vybraly opravdu pěknou. Žlutou s oranžovou mám velmi ráda. Horší bylo, že se jim podařilo ulovit barvy akrylové, které jsem den před tím během chvilky nepozornosti vyndala z nejhořejší police a uložila je o jednu polici níže. To už dětem stačilo k tomu, aby se jich zmocnily.

Čas odchodu se rychle blížil a tak jsem začla okamžitě a najednou drhnout děti, povlečení, postel i zeď. Děti byly nadšené, že se můžou vyrachtat ve vodě. Já neměla daleko k šílenství, páč jsem nevěděla co dřív (a samozřejmě, že přesně v tomto okamžiku mi volalo několik lidí a požadovali ode mě jasnou mysl a srozumitelné odpovědi...tedy něco, čeho jsem v tuto chvíli opravdu nebyla schopná:o))

Nakonec jsme odjeli poměrně čistí, ovšem o hodinu později než bylo původně v plánu.

Byla jsem rozhodnutá naprosto zneškodnit stopy po řádění našich potomků dřív, než na to přijde Marek (on už by to asi neustál a ty děti přerazil vejpůl).

Jenže ten den ani další dva následující jsem se k tomu prostě nedostala. A tak bylo jen otázkou času, kdy si toho Marek všimne a začne u nás hlasitá scéna....a lidé zlatí představte si, že on si toho vůbec nevšiml! Třetí den ráno jsem žlutooranžovou pohromu zlikvidovala dřív než hlava rodiny vůbec vstala z postele, a kdybych nebyla lempl a nenechávala si v kyblíku barvu na další vrstvu, tak ten člověk vůbec nezjistí, co se tu dělo!

A tady foto již umytých autorů před svým slavným veledílem:

(Chápete někdo jak něco takového mohl ten člověk po několik dní nezaregistrovat? :o))

PS: ta barva z tý zdi nešla vůbec smejt, nešla ani přemalovat! A když už jsem ji dostala dolů a začla natírat zeď bílou barvou k tomu určenou, komentoval to můj syn slovy: ty ty ty maminko! Po zdi se nečmárá!!!