59. den

Auto!

Nebo je to vlak? Tak teď nevim na co jsme si to vlastně hráli! Rozhodně to neni jen tak nějaká obyčejná krabice...jak by se na první pohled mohlo zdát:-D

58. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/100s, Clona 8, ISO 100, Ohnisková vzdálenost 28mm, Vyvážení bílé automatické, Režim priorita clony, Vypnutý blesk

Sanitky!

Vždycky, když jdu okolo naší záchranné stanice, tak nakukuju do dvora a kontroluju počet sanitek. A dneska tam, holky jedny žlutý, stály všechny. Takže je v tu chvíli nikdo nepotřeboval. A to je dobře!

57. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/125s, Clona 6,3, ISO 100, Ohnisková vzdálenost 200mm, Vyvážení bílé automatické, Režim priorita clony, Vypnutý blesk

Běžný den! Tak jsem číhala na další možnost vyfotit siluetu, což je téma soutěže...a když už se podmínky začly blížit k ideálním, tak Bětka začala hulákat, že musí nutně čůrat...no a pak už to vyfotit nešlo, takže nová soutěžní fotka byla dneska promarněna...teda pročůrána.

56. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/160s, Clona 6,3, ISO 100, Ohnisková vzdálenost 96mm, Vyvážení bílé automatické, Režim priorita clony, Vypnutý blesk

Bětka! Zase! Jsem si říkala, že když už konečně taky jednou svítí sluníčko, tak venku určo ulovim nějakou pěknou fotečku. A ulovila jsem Bětku...a taky jednu fotku do nový soutěže, takže se nebudu muset celej tejden strachovat jestli to stihnu. Hurá!

55. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/40s, Clona 6,3, ISO 200, Ohnisková vzdálenost 200mm, Vyvážení bílé na žárovku, Režim priorita clony, Vypnutý blesk, Přisvíceno lampičkou

Úprava v počítači - převod do duplexu

Řasy! Můj plán nafotit oči dětí dopadl prachbídně. Lovila jsem sice celý den, ale výsledkem bylo jen několik šmouh. Tak jsem alespoň večer popadla do jedný ruky lampičku, do druhý foťák a vrhla jsem se na spícího Otíka a jeho řasy. Má je naprosto úžasný! (Ehm...po mně!) Nedávno se mi povedlo upéct v dompečce místo chleba kámen. Nejdřív jsem myslela, že ho nakrájim a náházim kachnám, ale pak jsem byla líná a prostě a jednoduše jsem ho vyhodila...no a minulý týden jsem zjistila, že jsem v milém tvrdochlebíku nechala metlu. Něco takového se opravdu může povést jenom mně! Pekárna je tím pádem naprosto nepoužitelná. A dneska večer jsem načapala tatínka jak stojí nad puštěnou pekárnou a peče chleba...místo metly míchal růčo fůčo dřevěnou vařečkou :-D A chlebík vypadá fakt dobře...to si zítra k snídani pochutnáme!

54. den

Dneska porušim zásadu - každý den jedna fotka - a trochu si tu vytapetuju. Takže po dlouhé době fotka celé party:

Verunka:

Otík:

Dvojčata pózují: A tohle srovnávácí foto je speciálně pro Kristu! To aby viděla jak jsou naši mimouši rozdílní ;o)

A na závěr naše prvorozená:

53. den

Canon EOS 300D, Objektiv Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC OS, Čas 1/200s, Clona 6,3, Ohnisková vzdálenost 200mm, Vyvážení bílé automatické, Režim priorita clony

Kapky!

Zase! Ale tentokrát trochu jinak.

Dneska jsem se snažila ulovit strukturu do soutěže - a neulovila. Dost mě to mrzí. Připadalo mi, že mám docela dobrý nápad ale podmínky na realizaci byly dost bídné, a samotná realizace ještě bídnější a ke konci už mi ani ten nápad nepřišel tak dobrej. Takže zítra musim vyběhnout ven a doufat, že na něco zajímavého natrefim. Jako vždy na poslední chvíli.

52. den

Bětka! Je nádherná, úžasná, báječná...prostě dokonalá. A úplně ze všeho nejlepší na ní je, že je moje!

51. den

Anežka

je náš nový člen domácnosti. Od doby co od nás odkráčela její předchůdkyně už uplynuly tři měsíce. Původně jsem si myslela, že novou myčku z finančních důvodů pořizovat nebudem. A pak mi najednou zavolala babička, že mi na ní dá peníze. Marek vybral a objednal a Bětuška pojmenovala. A tak máme Anežku. Hurá!

Veřejně a z celého srdce děkuji všem zúčastněným, zejména svojí babičce bez jejíž finanční podpory by Anežka stále ještě čekala někde ve skladišti na svojí novou rodinu.

50. den

Verunka....a Bětka! Ano, Bětka je ten růžovej rozmáznutej flek v pozadí. Portréty mi prostě nejdou. Děti jsou hrozný hadimršky. Neustále v pohybu. Všechny se mi na jednu fotku nevejdou, páč furt někam zdrhaj, a když fotim jen jedno, tak se mi tam ty ostatní pro změnu zase pletou. Taky nevim jak je to s bleskem. Bez něj maj obličejík samej stín, s nim se jim zase lesknou oči. Jo a oči jsou vůbec problém. Oni je maj hrozně tmavý a ať dělám co dělám, tak jim vůbec nevyniknou. Prostě je na těch fotkách maj celý černý. Asi bych si měla sehnat nějakou literaturu a studovat, studovat, studovat!!!

49. den

Červené bobule!

Ano, ty byly hlavním fotografickým objektem. Na ty jsem se zaměřila. Tuhle fotku jsem při tom cvakla jen tak mimochodem...a líbí se mi z dnešních fotek nejvíc. Jen ta větvička s červenejma bobulema mi to tam ruší. To jsem prostě celá já. Z hlavního objektu vytvořim rušivej element.

48. den

Sluníčko k nám po dlouhé době přišlo na návštěvu! A bylo přivítáno radostným jásáním. Sluneční paprsky, modrá obloha a bílý sníh...to všechno ve mne probudilo fotografickou vášeň. Prolejzala jsem kde co a hledala fotoobjekty, ale teda s tim našim kočárem se člověk na moc zajímavých míst nedostane. A bude hůř! Zatim mi děti krásně seděj v kočáře a nikam nezdrhaj. Ani moc nekomentujou neustálé zastávky kvůli focení. Ale časem...časem to teprve bude pořádná sranda.

47. den

Sněžíííí! Nádherně sněží. Velký, krásný a slepený vločky. Prostě takový ty co přímo vybízej, aby je člověk chytal na jazyk. Tak jsme to zkusili. Tato disciplína šla Bětce naprosto úžasně. Jestli ona netrénovala, když byla venku se školkou! Za to ze mě si vločky vyloženě dělaly legraci. Ty největší chuchvalce se mi zásadně místo na jazyk připlácly na oko. K velké radosti Bětky.

46. den

Bětka!

Tak jsem vzala jednu dnešní obyčejnou fotku Bětky a zkoušela si převod do černobíla. A když jsem se koukla na výsledek, tak mi úplně zamrazilo...to jsem prostě já!

45. den

Jablko!

Tohle bude asi moje fotka do soutěže na téma jablko. Říkám asi, páč si ještě nejsem úplně jistá jestli to zejtra nepřefotim. Hrozně jsem se rozmejšlela zda sem tu fotku dneska mam dát, ale pak jsem zjistila, že jinou použitelnou nemám. Takže je tu.

44. den

Zase kapky!

Pátek třináctýho a návštěva tchýně...hádejte jakej jsem dneska měla den?

Po jejim odchodu jsem se šla uklidnit focením kapek. A troufám si tvrdit, že tentokrát to bylo lepší než posledně.

A Bětka o sobě poslední dobou mluví jako o Bětušce. Tak třeba povídá:

,,Bětuška si umyla ruce!"

,,Bětuška jde spinkat!"

Je to hrozně legrační! Ale doufám, že jí to časem přejde...aby z toho nebyl nějakej problémek.

Jo a nechť je zaznamenáno, že náš tatínek přišel dneska domu z hospody už před desátou!!! To jsem ještě nezažila. A já truhlík místo abych se z toho radovala, tak jsem ho tam posílala zpátky. Zrovna jsem tu fotila ty kapky, tak se mi moc nehodilo, aby se mi tu motal:-)

43. den

Já vim, že to je taková divná fotka, ale mě se líbí. Myslim, že to rozostření tomu dodává šmrnc.

Tak jsem ve školce vylíčila svůj včerejší zážitek...a všechny učitelky se vyděsily a sami se mi nabídly, že mi budou vodit Bětku dolu ke dveřím. Juchůůů!

42. den

Jaro!

Už se blíží a ne že ne! Pravda, ty kapky nejsou od deště, ale od sněhu..ale i tak, aspoň něco.

Dneska jsem zažila děsně příjemné dopoledne na návštěvě u kámošky. Při odchodu jsem si pomyslela, že se asi stane něco nepříjemného, páč přece všechno musí být v rovnováze. A taky že jo. Jako vždy jsem nechala kočár s mimoušema zaparkovanej před školkou. Je to na pozemku školky a tak se nebojim je tam nechat. Vyzvedla jsem Bětku v modrý třídě a cestou do šatny kouknu ven a tam cizí chlap a snaží se postavit řvoucího Otíka na zem. Normálně ho vytáhl z kočárku. Cizí chlap!!! A asi mu to moc nešlo, páč při tom urval střechu a vyválel fusak na zemi, pláštěnka byla vzorně zapnutá, což mi nejde moc na rozum. Je mi z toho špatně. Takhle u školky, to člověk ještě ustojí. Prostě to byl nějakej přeochotnej tatínek. Stát se to někde na ulici, tak už mě veze sanita směr jisté zařízení na severu města.

41. den

Verunka nám objevila klek vzpřímený. A jako ze všech svých pokroků, i z tohohle má velikánskou radost. A my všichni se samozřejmě radujeme s ní...teda to té doby než se ozve rána následovaná příšernym řevem, páč nahoru to jde snadno, ale dolů...dolů už je to poněkud problém:-) No a tak nám za zábranou do kuchyně vykukujou tři vzpřímené a neustále hladové obličejíky. Cestou na malování začal najednou foukat vítr rychlostí piraní cítících maso, a chvilku na to už se na nás sypaly kroupy v množství ne zrovna malém. A naše Bětka ani nekníkla. Vůbec jí to počasí nevadilo. Ještě se smála tomu, že jí ty kroupy štípou do tváří. Ona je prostě moje venkovní dítě!

40. den

Mareček a Bětuška!

Nemůžu si pomoc, ale tahle fotka se mi prostě děsné líbí. Mareček je Bětčin velkej kamarád. Je to takovej správnej parťák pro všechny možný lumpárny.

Mimoušci maj po dnešku svojí první zkušenost s odběrem krve. A proběhlo to v klidu. Jen Otík trochu kňournul, páč jsme ho tím bodnutím probudili. A za takové nepříjemné probuzení nám samozřejmě musel trochu vynadat. To dá rozum.

Bětuška byla dneska na svém prvním aerobiku. Těšila se už snad čtrnáct dní. Dokonce i ze hřiště pelášila jak namazaná topinka, jen aby nepřišla pozdě! A to je co říct. Opustit hřiště bez jediného slůvka protestu se nám snad ještě nikdy nepodařilo. No a z aerobiku pak byla děsně nadšená, což jsem moc ráda.

39. den

Marek! Tak jsem zkusila převod do černobíla...a já na to prostě nemám oko. Ale je to další výzva!

38. den

A zase obrázek!

Tak se rozplývám nad tím, jak je ta naše Bětulinka šikovná, jak nám krásně maluje, a Marek mi povídá: ,,To neni šikovná, to je prostě po prababičce a to se nepočítá!"

No neni drzej?

37. den

A nezaostřim, a nezaostřim, a nezaostřim... A to jsem prostudovala návod, vyrobila si světelný tunel...no ale přiznávám, že jsem ostření odflákla. Příště se na to víc zaměřim. Jo a taky neni úplně nejlepší fotit u stolu na Otíčkově místě, páč ta zeď...ta zeď! No naprostá hrůza, je na ní jídelníček několik dní nazpět.

36. den

U doktorky! Tak už nemáme malinkatá miminka. Nechápu jak je to možný, ale z mimoušků jsou desetiměsíční člobrdové. Jo jo, letí to letí. V čekárně lezl Otík neustále k sousedce na přebalovacím pultu a dělal jí malá malá! Zvláštní! Do teď jsem nevěděla, že už to umí. Mě neustále tahá za vlasy a plácá po hlavě:-) A jak pan Otó seděl u pani doktorky na stolku jak nějaký král a tvářil se spokojeně, když ho prohlížela! To byla krása. Jsem se tomu fakt musela smát. To slečna Veru se moc nepředvedla. Jak na ní někdo šáhl, tak dostala hysterák. Ona je to taková maminčina čudlička. Otíček už váží 9kg Verunka má 8370g. Odpoledne mi Bětulka řekla: ,,maminko já bych chtěla, abys měla ještě jedno miminko!" ,,Vážně Bětuško? To by se ti líbilo?" ,,Jo jo! Tři!" To mě trochu zarazilo, tak jsem se chtěla ujistit: ,,Tři? A postupně a nebo najednou?" ,,No jasně že najednou! A holčičky!"

35. den

Rychlocvak z okna!

Bětulíně už je líp. Hurá! Neni to ještě úplně to vončo, ale však to ještě doladíme.

34. den

Nemocníme! Dneska se stala veliká událost: Otíček udělal svoje první samostatné krůčky! Už od rána se mi zdálo, že se k tomu schyluje a tak jsem se snažila mít foťák v pohotovosti. Jenže péče o blindící Bětku a nudlící Verču mi zabrala fakt hodně času. A tak jsem ráda, že jsem vůbec Oťulovi krůčky viděla, natož abych je zvládla vyfotit.

33. den

Zamilované lžičky!

Tak tohle je můj počin do soutěže na téma Hrníček a lžička. Páč je naprosto jasný, že kvalitou fotografie se holkám nevyrovnám, rozhodla jsem se alespoň překvapit fotografovanými objekty. No vlastně jsem si myslela, že to bude taková vtipná fotka, ale teď když na to tak koukám...

Dneska měl být rušný den: zubařka, koupit boty do tělocvičny, kartáčky na zuby pro mimouše, první hodina pidi aerobiku, večer fotbal a před ním půlhodinové rande s Majdou...no a Bětka má průjem, takže dneska nic z toho. No alespoň jsem měla dost času dokončit svoje lžičky do soutěže.

32. den

Nechci bobovat! Jdu stavět sněhuláka! Dneska jsem po deseti letech stoupla na běžky a bylo to...no...zábavné, ale dosti vrávoravé.