Kuličky kam se podíváš!

Bylo to takové normální ráno. Marek odvedl Bětku do školky a odjel pracovně na několk dní pryč. Otík s Verunkou si v klidu hráli v pokojíku. Já se vrhla na úklid a všemožné resty. 

Občas jsem nakoukla k dětem do pokojíku. Oba byli vzorní. To asi proto, že si hrál každý zvlášť:o) 

Při každém mém nakouknutí seděly děti na stále větší a větší hromadě hraček. (Ještě štěstí, že jich maj poměrně málo:o))

Při posledním nakouknutí byla ta hromada celá bílá!

Chvilku jsem stála a nechápala co se děje. Pak mi to secvaklo. 

Našli pytlík s náhradními kuličkami do kojícího polštáře. Vlastně podle té hromady to byl spíš pytel...hodně velikánský pytel, ve kterém po zásahu mých dětí nezůstala jediná kulička!

Pokoj vypadal jak zimní krajina po prosněžené noci. Všude bylo bílo. Jen místo stromů pod bílou nadílkou vkukovaly hračky, knížky a jiné dětské důležitosti. A nejenom ty. Postel či sušák na prádlo (samozřejmě včetně prádla) nebyli pod milionem bílých pidikuliček ani vidět.

Úklid byl hrozný! Kuličky se bránily seč mohly. Pořád nám utíkaly. Stačil i jen trochu rychlejší pohyb či zoufalé odfrknutí.

Ještě horší bylo zjištění, že si jednu z kuliček narval Otík do nosu. Bránil se seč mohl. Křičel, kopal, mlátil rukama všude okolo. Ale zkušeným hmatem jsem ho znehybnila a pinzetkou kuličku vytáhla. Uff. Úleva byla veliká...než jsem v té samé nosní dírce opět zahléla něco bílého!

Když jsem z toho malého nosánku tahal již pátou kuličku, byla jsem silně hysterická! Řvala jsem takovým prapodivným hlasem, který u sebe vůbec neznám: Do prdele! Do prdele! Co mám dělat! Otík už se nebránil, jenom ležel, brečel a křičel: Dopudele! Dopudele! (Některý slovíčka ty dítka chytnou fakt hodně rychle:o))

Na šestou a sedmou kuličku už jsem musela použít silnější zbraň. Ještě štěstí, že nějaký géniu vymyslel odsávačku na vysavač.

Všechno jsme zvládli! Kuličky z nosu jsem vytahala, pokoj jsme společně uklidili. Když už zbývala jen jedna malá hromádka těch hnusných bílých kuliček, zaúkolovala jsem děti ať ji vysajou, a šla připravovat oběd. Po chvilce už hrnce začaly bublat a z pokojíku se stále ještě ozýval vysavač...dětem se vysávání moc líbilo. Tak moc, že jim ta jedna malá hromádka nestačila, tak vysypaly tašku do které jsme kuličky celé dopoledne sbírali... 

Dodatek: děti jsem nezabila! Žijou!

Další dodatek: Druhý den jsem našla ještě jednu zapomenutou hromádku kuliček. Vysání proběhlo rychle...jen se mi podařilo dát si vysavač k oné tašce s již posbíranými kuličkami...a ten vysavač zezadu fouká!