Jedu na soustředění!

To se takhle moje maminka rozhodla a přihlásila mého mladšího bratra (12let) a sebe do oddílu rádiového orientačního běhu. A oba tomuto sportu okamžitě propadli. Maminka dokonce přemluvila pana trenéra a ten přijal i naší Bětku, která se tak stala nejmladším členem oddílu v historii. No a protože se jedná o sport velmi zajímavý, rozhodla jsem se to také zkusit. Jenže času je málo, dětí moc, a tak pořád nebylo kdy. Nakonec jsem došla k závěru, že jedinou mojí šancí je plánované a rychle se blížící soustředění.

Již předem to vypadalo na celkem příjemnou dovolenou. Opravdu jsem se těšila. A tak mě ani nepřekvapilo, když se původní plán odjezdu začal komplikovat. Naštěstí se nejednalo o nic závažného a tak stačilo jen lehce pozměnit plány. Místo společného dopoledního odjezdu jsme se rozdělili na dvě skupin. Ta první, ve složení moje maminka, bratr, Bětka a trenér, odjížděla dle původní domluvy. No a já (tedy druhá skupina:o)), jsem nejprve odevzdala nejmladší potomky k babičce, oběhala všechny důležité pochůzky a na soustředění vyrazila až po obědě.

Dle mapy vypadala předpokládaná trasa velmi jednoduše a řidičsky i časově nenáročně. Vyrážela jsem zcela v klidu a bez obav...a výsledkem bylo, že příštích několik hodin bylo možno spatřit naše mondeo zuřivě jezdit sem a tam mezi Mladou Boleslaví a Jičínem! Bloudila jsem opravdu velmi velmi moc. Zuřivé koukání do mapy mi pomohlo jen částečně. Nebýt ochotných domorodců motala bych se v těch místech snad ještě teď. Trasu jsem si prodloužila na víc jak dvojnásobek, ale svůj cíl jsem nakonec nalezla. Sláva!

Jedinou otázkou zůstává jak budu hledat někde v cizím lese malé orienťácké kontrolky, když nejsem schopná bez problému najít ani celou velkou vesnici:o)