Zápis

Zápis u nás proběhl nadvakrát. Poprvé jsem se dostavila bez Bětky, která byla tou dobou odjetá na školce v přírodě. 

Do budovy jsem vstupovala s knedlíkem v krku...v tomto ohledu se prostě nic nezměnilo:o) (ano, správně, Bětka bude chodit do "mojí" základky). 

Pozdravila jsem se s bratrem, který v převleku  římského vojáka prováděl zápisem budoucí prvňáčky a šla do třídy vyplňovat přihlášku. Tu mi podala moje kamarádka, která na škole učí...ten Braník je vážně taková malá vesnice, kde se všichni znaj:o) Rozklepanou rukou jsem do první kolonky napsala: Sobotová Bětka...vtom jsem se zarazila. Sakra, Bětka přece neni Bětka, Bětka je Alžběta. Co teď? Znova jsem se podívala na první kolonku...a před ní stálo: Jméno a příjmení matky!

Ještě štěstí, že se děti do školy nepřijímají na základě písemného projevu matky. To by naši potomci zůstali bez základního vzdělání:o)

Druhý pokus proběhl o týden později a byl již zdařilejší. Zejména proto, že jsem nemusela vyplňovat žádné papíry:o)

Bětka zvládla všechny úkoly na jedničku. Jen u geometrických tvarů se trochu zasekla. Vlastně jí pohled na stavebnici plnou trojúhelníků, čtverců a podobných věcí dost vyděsila. Věděla, že tohle jí zrovna moc nejde...ale zvládla to!

Na závěr dostala pochvalu, pamětní list a plno dárečků. Bylo načase odejít. Slovně jsem organizovala dvě děti a to třetí táhla za ruku, loučila se s učitelkama, ohlížela se přes rameno jestli jsem něco nezapomněli...a v tom se ozvalo: To je moje dítě!!! Tak se kouknu a já táhla za ruku úplně cizího chlapečka!